DIGIarena.e15.cz

Rebecca Litchfield: Lze nalézt srdce temnoty?

Není turistika jako turistika. Většina fotografů se vydává na cesty dokumentovat krásy světa. Ale co jeho odvrácená temná tvář? Temná turistika a urbex objektivem Rebeccy Litchfield.

Na Zemi je bohužel stále více míst, které nenávratně poznamenala destruktivní činnost člověka. Lze i zde najít záblesk krásy? Na to se snaží odpovědět fotografka Rebecca Litchfield. Je to vlastně prastarý příběh o hledání krásy v temnotě, rozkladu a zanikání.

Pokud bychom chtěli za každou cenu škatulkovat, dala by se tato snaha označit za novodobý romantismus. Podobně jako v tom literárním i ve vizuálním provedení, myšleno fotografii, dominují ruiny, temná opuštěná místa a v přeneseném smyslu duchové – v podobě stop zanechaných člověkem.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Foto: Rebecca Litchfield, Černobyl

Temná turistika aneb Když mrtví hovoří

Fascinace místy, která poznamenala nějaká tragédie, smrt či jakákoli jiná forma utrpení, se v poslední době stává takřka fenoménem. Vkrádá se nejen do uměleckých disciplín (hudby, filmu, výtvarného umění), ale i do konzumního světa v podobě turistických zájezdů do katastrofou dotčených lokalit. Tento jev nese dokonce odborné označení, které v roce 1996 zavedli britští vědci John Lennon a Malcom Foley – temná turistika (angl. dark tourism, nebo thanatourism).

Lidé jsou citově zasaženi prostorem, který oplýval životem, dokud jej nepohltila nějaká katastrofa. Oblíbenými cíli temných výletníků jsou tak například Ground Zero, vyhlazovací tábory (Osvětim, Terezín) nebo Černobyl. Většina z návštěvníků sem však nepřijíždí s uměleckými ambicemi, jejich cílem je, prostřednictvím třebas selfíčka, podat světu jednoduchou zprávu „byl jsem tu“…

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Foto: Rebecca Litchfield, Černobyl

Od uměleckého fotografa lze však očekávat diametrálně odlišný přístup k obrazovému ztvárnění těchoto "temných" oblastí. Důkazem budiž britská fotografka Rebecca Litchfield, která v současnosti pracuje na projektu s výmluvným názvem Darksome Tourism. V rozmezí let 2015–2018 plánuje navštívit několik desítek lokalit rozesetých po celém světě. Coby profesionální fotografka a studentka postgraduálního vzdělávání na katedře antropologie dokáže problematiku vnímat komplexněji než kdokoli jiný – zohlednit proces samotné tvorby, významové poselství obrazu a jeho akceptaci společností.

O autorce

Rebecca Litchfield (1982) nastoupila dráhu profesionální fotografky v roce 2006. Titul magistry v oboru módní fotografie získala na londýnské University of Arts. Do roku 2010 pracovala na plný úvazek ve fotografickém studiu Venture Portraits a ve volném čase se věnovala kreativní portrétní fotografii. Poté působila na volné noze jako fashion fotografka pro módní časopisy.

V roce 2012 propadla podle svých slov kouzlu dekadentní krásy a začala fotografovat opuštěné budovy – s modely i bez nich. V současnosti pracuje na třech fotografických sériích, které by v roce 2018 mělo završit jejich knižní vydání: Dark Tourism – Beauty od DeathThe Underworld (portréty modelů v opuštěných budovách) a Presence od Absence.

Její fotografie byly publikovány např. v Daily Mail, The Guardian, The Herald či Huffington Post. Za svou tvorbu získala řadu prestižních ocenění a některé fotografie vyšly dokonce knižně. Pokud vás autorčiny snímky zaujaly, můžete její tvorbu sledovat na FacebookuInstagramu nebo na Flickru.

Sama fotografka k tomu říká: „Inspiraci jsem našla v opuštěných budovách a na zapomenutých místech, a také v kráse, kterou lze objevit i v temných stránkách života. Snažím se najít krásu ve tmě, poezii a smysl v zapomenutém, imaginárním rozpadajícím se světě. Pokouším se oživit staré příběhy a zároveň najít smysl v jejich rozpadu.“

Temný cíl Černobyl

Zatím poslední cesta Rebeccy Litchfield vedla do Černobylu, a to právě v den, kdy uplynulo 29 let od výbuchu místní jaderné elektrárny. Mnozí si jistě datum 26. dubna 1986 dobře pamatují. Radiace šířící se z místa katastrofy zasáhla celou Evropu. O putování do Černobylu, úředních záležitostech a komplikací se dozvíte více na blogu Litchfieldové. 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Foto: Rebecca Litchfield, Černobyl

Během nekolikatidenní exkurze navštívila fotografka ustřední lokality zakázané černobylské zóny. Např. radiolokační stanice Duga-3 nacházející se 10 km od jaderné elektrárny, je typickým pomníkem studené války. Toto „Oko Moskvy“, jak je radar přezdíván, měl varovat před balistickými střelami, přičemž "monument" obsluhovalo 1 000 zaměstnanců.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Foto: Rebecca Litchfield, Duga-3, Černobyl

Fotograficky nejvděčnějším objektem je však tzv. město duchů – Pripjať. Před jadernou havárií zde žilo cca 50 tisíc obyvatel. Místo, které byli obyvatelé nucení v krátkém čase opustit, se zastavilo uprostřed každodenního života – na prádelních šňůrách visí oblečení, na stole leží rozečtená kniha, jen lidé se vypařili. A postupem času mizí i stopy po nich – budovy se hroutí, auta rezavějí, papíry se rozpadají v prach. 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Foto: Rebecca Litchfield, Pripjať výstaviště, sportovní hala a mateřská škola  

Právě v těchto chátrajících kulisách se Rebecca Litchfield pokouší najít záblesk krásy. Pečlivým komponování obrazu, důslednou prací se světlem transformuje téma zániku v estetický objekt, v jejichž hlubinách snad tiše bije (a do budoucna bude být) srdce temnoty. 

Proces tvorby a vybavení:

Rebecca Litchfield používá techniku HDR: pomocí expozičního bracketingu zachytí tři různě exponované snímky, které posléze složí v počítači. Zásadně pracuje s velkou hloubku ostrosti čili nastavuje clonu na hodnoty kolem F11 až F16. Důležitá je pro ni také "čistota" obrazu, snímky jsou proto exponovány na nejnižší možnou citlivost (ISO 100). Z výše napsaného logicky vyplývá, že ke své práci potřebuje další vybavení, především kvalitní stativ. Seznam fotografčina vybavení najdete níže:

  • Fotoaparáty: systém Mamyia Leaf Credo: Mamyia 645DF a digitální stěna Leaf Credo 80, Canon EOS 5D Mark III
  • Objektivy: Schneider Kreuznach 28 mm F4,5 LS a Schneider Kreuznach 80 mm F2,8 LS
  • Stativy: 3 Legged Thing Brian a 3 Legged Thing Frank
  • OsvětleníRanger Quadra Hybrid Pack + 2× zábleskové hlavy Ranger Quadra A, rádiový přijímač EL-Skyport a softboxy Rotalux Softbox Octa 100 cm, Rotalux Softbox 100×100 cm

Urbi at orbi Urbex

Na podobných principech čili zachycení chátrání, rozkladu, destruktivní síly času podepisujíci se na lidských výtvorech, a naopak moci přírody, která dokáže zahladit jakoukoli lidskou stopu, je založena dnes velmi oblíbená fotografická disciplína urban exploration, zkráceně urbex. Do této kategorie spadá další dlouholetý projekt Rebeccy Litchfield, která za poslední tři roky procestovala 20 zemí světa, kde nafotila přes 300 objektů. 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Foto: Rebecca Litchfield, vlevo Room Of Ice, Buzludža, Bulharsko, vpravo Steam, Maďarsko, z knihy Soviet Ghosts

Zdá se, že neodolatelným lákadlem jsou pro ni především postkomunistické země: Rusko, Bulharsko, východní Německo, Maďarsko, Lotyšsko, Estonsko i Česká republika. Snímky, jež v těchto lokalitách pořídila, se staly podkladem ke knize Soviet Ghosts

Urban Exploration neboli urbex

Mezi vyznavači urbexu platí jistá nepsaná pravidla, z nichž uvedeme ta nejzásadnější:

  • Neprozrazovat souřadnice nalezených opuštěných míst neboli brownfields veřejně (pouze zasvěceným osobám). Zabrání se tak jejich devastaci.
  • Ctít heslo: Odnes si fotky, zanechej jen stopy, nic nenič!.

Vstup do opuštěných budov bývá většinou zakázán, některé z nich jsou dokonce hlídány. Proto je vhodné místo nejprve důkladně obhlédnout, najít skulinu, kudy se dá do budovy infiltrovat (okna atp.) a naplánovat správnou chvíli, kdy bude tzv. čistý vzduch.

Pokud se do podobného, zchátralého objektu vydáte, nechoďte sami. Kdyby došlo k nehodě v důsledku špatného technického stavu stavby, pomocná ruka se jistě bude hodit.

Co se týká aranžování scény, existuje několik přístupů: čistě dokumentární zachycuje místo tak jak je, fotografové s uměleckými ambicemi si zase scénu rádi naaranžují. Vždy však platí pravidlo vrátit vše do původního stavu.

České stránky věnované urbexu: http://urbex.cz/ a https://opustenamista.wordpress.com/

Galerie snímků

Z cyklu Darksome Tourism

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Foto: Rebecca Litchfield, Polsko - Osvětim
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Foto: Rebecca Litchfield, Ukrajina - Černobyl

Z cyklu Urban Exploration

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Foto: Rebecca Litchfield, Česká republika, Milovice-Mladá
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Foto: Rebecca Litchfield, Bulharsko - Buludža
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Foto: Rebecca Litchfield, Estonsko - věznice Paterai nedaleko Tallinu

[Snímky byly publikovány s laskavým svolením Rebeccy Litchfield]

 

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

V podstatě souhlasím, projel jsem si všechny… Roman 9. 5. 2015, 08:58
Mně tedy ty fotografie nepřijdou nijak zvláš… Dan 8. 5. 2015, 23:24

Další podobné články

Jak ovlivňují fotografie lidskou psychiku?

Jak ovlivňují fotografie lidskou psychiku?

Fotografie týdne: Zkáza vzducholodi Hindenburg

Fotografie týdne: Zkáza vzducholodi Hindenburg

Do našeho jazyka, myšlení i vnímání světa se snadno dostávají schémata, která jsou v počátku drobná a nevinná, ale mohou se významně rozšířit, až přestanou plnit svůj původní účel a stanou se něčím přetíženým a deformujícím svět.

Zanikne práce fotoreportéra vinou technologického pokroku?

Zanikne práce fotoreportéra vinou technologického pokroku?

V poslední době mnoho světových prestižních deníků a časopisů rozvázalo pracovní poměr se svými fotožurnalisty, v tom lepším případě jim bývalí zaměstnavatelé nabídli externí spolupráci

Fotografie týdne: Báječní muži na létajících strojích

Fotografie týdne: Báječní muži na létajících strojích

Martin Heidegger navrhuje, abychom slovo pravda nahradili výrazem neskrytost. Pravda je něco, co je daného a neměnného, co buď je anebo není, je něčím statickým a stabilním. Pravda je věcí mezi věcmi. Je shodou rozumu a věci samotné.

Fotografie týdne: Mít k sobě blíž aneb nejen o prostoru

Fotografie týdne: Mít k sobě blíž aneb nejen o prostoru

Doba vánoční sice ztratila v našich zeměpisných souřadnicích charakter sakrálního slavení, takže ne všechny dimenze oslav narození Ježíše v Betlémě jsou nám pochopitelné nebo snadno dostupné.

Jak ukrást fotovybavení za 50 000 USD během 53 sekund?

Jak ukrást fotovybavení za 50 000 USD během 53 sekund?

50. výročí vzniku unikátní fotografie „Východ Země“

50. výročí vzniku unikátní fotografie „Východ Země“

Fotografie týdne – v síti a o síti

Fotografie týdne – v síti a o síti

Co je to síť? Pro většinu lidí se pod tímto slovem skrývá zřejmě nástroj, kterým se chytají ryby. Možná nejbližším dostupným synonymem by mohlo být vězení, ale i to má jiný nádech. Ve vězení lze pobývat, žít, zakoušet vlastní vnitřní svobodu, byť třeba tak expresivně uchopovanou jako u Ivana Jirouse a jeho básní.