DIGIarena.e15.cz

Rodney Smith – fotograf zapomenutý v čase

Zapomeňte na chvíli na realitu kolem sebe a vydejte se s námi do říše dokonalosti, kde důraz na řemeslo má ještě smysl. Představujeme vám pohádkový svět Rodneyho Smithe.

Současná umělecká scéna se zdá být postavena na hlavu. Klasická krása z tvůrčí fotografie pomalu ale jistě ustupuje a nahrazují ji čím dál víc šokující díla. Ne každý má však na takové umění žaludek.

Rodney Smith je jedním z těch, kdo se nehodlá vzdát svých pohádkových představ o lepším světě. Již přes 40 let si tvoří ve svých zaběhnutých kolejích. Minula ho digitalizace, stejně jako módní trendy. Dnešnímu člověku se může jevit, že tento pán se dočista zapomněl v minulosti.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Foto: Rodney Smith

Je jasné, že Rodney Smith není zrovna typickým fotografem. Jeho životní dráha se zdá být natolik samozřejmá, že vlastně není divu, že fotí právě to, co fotí. Copak by bohatý synáček, který měl vždy na růžích ustláno, mohl tvořit hrůzný a nebezpečný svět? Ne, tento pán takový svět ani nepoznal. Jeho život samotný je pohádkou.

Klepněte pro větší obrázek 

Vystudoval teologii na prestižní univerzitě v Yale, kde později také učil. Ani poté, co se v roce 1973 nechal zlákat fotografií, však od své původní profese neupustil. Dnes je zkušeným učitelem v Novém Mexiku, kde budoucím fotografům poskytuje cenné rady do jejich kariéry.

Pokud jste originální a dokážete být sami sebou, pokud děláte to, co opravdu milujete a nechcete tím jen vydělávat peníze…pak nakonec i vám se podaří vybudovat skvělou kariéru. To trvá 10 až 15 let,“ říká Rodney, jehož ateliér se nachází v samém centru New Yorku. „Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by byl dobrý – bez toho, aby ho to stálo léta tvrdé práce.“

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Foto: Rodney Smith

Základ tvorby Rodneyho Smithe je v řemesle. Ačkoliv nás vábí na první pohled hezkým obrázkem, nedá se mu upřít, že techniku má zvládnutou bravurně. Pracuje s černobílou fotografií stejně jako s barevnou, převážně ale s klasickou. V minulém století bychom takovou fotku mohli pokládat za žánr fashion fotografie. Smith má očividně slabost pro buřinky a klobouky. Postavu často klade do středu a zády k divákovi. Vidíme surrealistické postavy, které nás baví absurdní situací, v níž se nachází.

Rodney uvádí, že 99 procent toho, co divák vidí na fotografii, vzniklo ve fotoaparátu. Žádný Photoshop, žádné úpravy. Jeho studenti samozřejmě k fotografii přistupují odlišně, chtějí především využít technických možností, které mají a snímek co nejvíce přetvořit. „Nemyslím, že se svět mění, internet určitě změnil fotografování – trochu k lepšímu, protože mám mnohem větší publikum než v době před internetem, ale také poněkud k horšímu, protože médium zlevnilo. Nyní se bude pravděpodobně zase měnit. Všiml jsem si, že stále více lidí se vrací ke klasické fotografii. To je zajímavé a trochu i překvapivé,“ říká.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Foto: Rodney Smith

Snímky Rodneyho Smithe jsou odrazem jeho osoby, vkládá do nich své představy, ale i optimismus. Tento otec dvou dětí a milující manžel je vskutku pozitivní člověk, ačkoliv i on má sklony k melancholii. Podle něj každý může tvořit, není to dáno talentem jako spíš schopností slyšet své pocity. Tak také přistupuje ke svým žákům.

A jaké jsou jeho pocity? Proč si zrovna vybral tento styl? Rodney říká, že to, co dnešnímu člověku chybí, je radost z toho, že je naživu. „Každý si je vědom zla ve světě. Myslím, že to, čeho si ale lidé vědomi nejsou, je schopnost konat dobro.“ Odkazuje se přitom na renesanci, kdy ještě existovala láska k životu. „Tenkrát také vznikalo velké umění,“ říká čtyřiašedesátiletý fotograf.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Foto: Rodney Smith

Rodney si píše osobní blog, kde se vyznává ze vzpomínek na rodinu, ale i ze svých začátků s focením. V textech již převládá melancholie nad optimismem. V jednom ze svých příspěvků si například pokládá otázku, proč je tu tolik lidí, kteří se zabývají fotografií. „I oni mají obrovskou chuť a intelekt, chybí jim ale duše a zkušenost v jejich obrázcích. Přes nesčetné množství workshopů, přednášek, odborných setkání a postprodukčních kouzel, fotografiím většiny lidí nadále chybí originalita a touha nahlédnout,“ píše fotograf, který se netají ani tím, že chtěl být v mládí spisovatelem.

Jeho blog si našel oblibu u mnoha lidí z celého světa. Na zájem ze strany čtenářů si rozhodně nemůže stěžovat. Chodí mu maily od lidí z Ruska, Číny, východní Evropy, Japonska i Austrálie, kteří s oblibou jeho blog sledují. „Vždycky jsem miloval fotografování a literaturu. V každé knize, co jsem kdy udělal, je zároveň i nějaký text. Líbí se mi slova jako doplněk k obrázkům, pokud jsou to teda ta správná slova. Pokud můžu přidat fotografiím další rozměr, nějaký nový aspekt, myslím, že je to velmi užitečné,“ říká. Jeho blog je toho důkazem.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Foto: Rodney Smith

Rodney měl již možnost vydat vlastní knihu. Jmenuje se The End, což není zrovna přívětivé jméno pro knihu. Autor přiznává, že tentokrát to byl nápad vydavatele, dát knize takový název. Původní jméno, které Smith vymyslel, mělo být v tom smyslu, že konec je pouze začátek. Konec je tedy jen slovo vytržené z kontextu, které dává knize i jiný smysl.

Rodney však uvádí věc na pravou míru a mluví o knize v jejím úplném znění. „Název vznikl z pocitu, že fotografuji tyto lehce surrealistické snímky již příliš mnoho let a přemýšlel jsem, jestli vydáním knihy není konec jedné mé části života, nebo jestli s tím budu pokračovat. Byl to konec nebo začátek? Zatím si nejsem zcela jistý,“ zamýšlí se.

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Tak u mě velký potlesk pro autorku článku, z… Josef Jerabek 4. 2. 2013, 18:24
Nádherné fotky! Jsem přímo okouzlen :) A člá… Martin D 4. 2. 2013, 09:38
Výborné..... :-) Zdenek 4. 2. 2013, 09:14

Další podobné články

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Proč je dobré kopírovat fotografie velkých fotografů?

Proč je dobré kopírovat fotografie velkých fotografů?

Plagiáty, toť veliký nešvar! Každý umělec se snaží být svým dílem originální, proto si dává pozor, aby svým výtvorem nekopíroval jiné fotografy. Při hledání nápadů se však fotografové rádi inspirují u těch nejlepších.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.