DIGIarena.e15.cz

Rozpálený beton na Fotografii týdne

Zvlněné kopce a lesíky polabské nížiny skrývají neviděné. Zdevastované cvičné objekty, rozpadající se bunkry, zbytky nevybuchlé munice. Přísná betonová horizontála letiště překrajuje vybledlou oblohu, rudé slunce zlatí spáry mezi betonovými dlaždicemi – a čas se asi zastavil…
Rozpálený beton na Fotografii týdne

Historie vojenského výcvikového prostoru v Milovicích u Nymburka začala v roce 1904, kdy bylo rakouskou armádou zabráno přes 3000 ha půdy a později také vysídlena a zlikvidována obec Mladá. Postupně se zde vystřídalo rakousko-uherské vojsko, zajatecké tábory během první světové války, naše prvorepubliková armáda, Němci, Československá lidová armáda i Rusové, kteří prostor opouštějí v roce 1991. Od té doby není vojensky využíván, budovy i letiště chátrají a stávají se oběťmi rabování a vandalismu. Na druhou stranu se však jedná o fascinující lokalitu s naprosto jedinečnou atmosférou.

Milovice v létě 2006: na pohled nevinné… uvnitř samý stín.

Klepněte pro větší obrázek
Milovice 2006(4), Foto: MirekE

Snímek Mirka E útočí na naše smysly hlavně svjí vtíravou jednoduchostí. Vidíme hladkou betonovou plochu (zřejmě jde o letištní runway), přerušovanou jen občasnými přímkami lesknoucích se spár. Na první pohled tento obraz žádné postranní asociace nevzbuzuje. Jen ten nezvyklý kontrast strohé plochy a romantiky letního podvečera může udeřit do očí.

Levá strana fotografie je zahalena stínem, stejně jako historie vojenského prostoru. Z druhé strany na nás shlíží slunce – ale jeho pohled není laskavý, jeho barva je příliš krvavá a odlesky na tvrdém betonu naznačují cosi o charakteru doby, z níž pochází. Skvrny v popředí jsou zároveň i skvrnami na štítě dvacátého století. Celkovou svíravou atmosféru tohoto podivného večera podporuje také tmavá zubatá linka zalesněných kopců na vzdáleném obzoru. Na to, abychom se ve zdejších lesích mohli schovat před realitou, je v nich ještě stále příliš mnoho nevybuchlé munice.

Pořadová čísla u dvou nejnovějších fotografií Mirka E naznačují, že snímků z milovické pustiny existuje více. U toho druhého máte možnost nahlédnout do vysklených oken opuštěné stavby. Ve zbytku své tvorby se tento autor představuje v roli zdatného krajináře a nevyhýbá se ani lehkému experimentování s barvami a prostorem. Poznávacím znamením pro jeho snímky by pak mohla být atmosféra. Zejména u aktuální Fotky týdne je vtíravá jako pach petroleje.

Gratulujeme tedy jejímu tvůrci a těšíme se na další příspěvky v Galerii, kde půjde atmosféra „krájet“. Svět je velký, možná je takové místo právě za vaším nejbližším rohem…

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.