DIGIarena.e15.cz

Rozpálený beton na Fotografii týdne

Zvlněné kopce a lesíky polabské nížiny skrývají neviděné. Zdevastované cvičné objekty, rozpadající se bunkry, zbytky nevybuchlé munice. Přísná betonová horizontála letiště překrajuje vybledlou oblohu, rudé slunce zlatí spáry mezi betonovými dlaždicemi – a čas se asi zastavil…
Rozpálený beton na Fotografii týdne

Historie vojenského výcvikového prostoru v Milovicích u Nymburka začala v roce 1904, kdy bylo rakouskou armádou zabráno přes 3000 ha půdy a později také vysídlena a zlikvidována obec Mladá. Postupně se zde vystřídalo rakousko-uherské vojsko, zajatecké tábory během první světové války, naše prvorepubliková armáda, Němci, Československá lidová armáda i Rusové, kteří prostor opouštějí v roce 1991. Od té doby není vojensky využíván, budovy i letiště chátrají a stávají se oběťmi rabování a vandalismu. Na druhou stranu se však jedná o fascinující lokalitu s naprosto jedinečnou atmosférou.

Milovice v létě 2006: na pohled nevinné… uvnitř samý stín.

Klepněte pro větší obrázek
Milovice 2006(4), Foto: MirekE

Snímek Mirka E útočí na naše smysly hlavně svjí vtíravou jednoduchostí. Vidíme hladkou betonovou plochu (zřejmě jde o letištní runway), přerušovanou jen občasnými přímkami lesknoucích se spár. Na první pohled tento obraz žádné postranní asociace nevzbuzuje. Jen ten nezvyklý kontrast strohé plochy a romantiky letního podvečera může udeřit do očí.

Levá strana fotografie je zahalena stínem, stejně jako historie vojenského prostoru. Z druhé strany na nás shlíží slunce – ale jeho pohled není laskavý, jeho barva je příliš krvavá a odlesky na tvrdém betonu naznačují cosi o charakteru doby, z níž pochází. Skvrny v popředí jsou zároveň i skvrnami na štítě dvacátého století. Celkovou svíravou atmosféru tohoto podivného večera podporuje také tmavá zubatá linka zalesněných kopců na vzdáleném obzoru. Na to, abychom se ve zdejších lesích mohli schovat před realitou, je v nich ještě stále příliš mnoho nevybuchlé munice.

Pořadová čísla u dvou nejnovějších fotografií Mirka E naznačují, že snímků z milovické pustiny existuje více. U toho druhého máte možnost nahlédnout do vysklených oken opuštěné stavby. Ve zbytku své tvorby se tento autor představuje v roli zdatného krajináře a nevyhýbá se ani lehkému experimentování s barvami a prostorem. Poznávacím znamením pro jeho snímky by pak mohla být atmosféra. Zejména u aktuální Fotky týdne je vtíravá jako pach petroleje.

Gratulujeme tedy jejímu tvůrci a těšíme se na další příspěvky v Galerii, kde půjde atmosféra „krájet“. Svět je velký, možná je takové místo právě za vaším nejbližším rohem…

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.