DIGIarena.e15.cz

Rozpálený beton na Fotografii týdne

Zvlněné kopce a lesíky polabské nížiny skrývají neviděné. Zdevastované cvičné objekty, rozpadající se bunkry, zbytky nevybuchlé munice. Přísná betonová horizontála letiště překrajuje vybledlou oblohu, rudé slunce zlatí spáry mezi betonovými dlaždicemi – a čas se asi zastavil…
Rozpálený beton na Fotografii týdne

Historie vojenského výcvikového prostoru v Milovicích u Nymburka začala v roce 1904, kdy bylo rakouskou armádou zabráno přes 3000 ha půdy a později také vysídlena a zlikvidována obec Mladá. Postupně se zde vystřídalo rakousko-uherské vojsko, zajatecké tábory během první světové války, naše prvorepubliková armáda, Němci, Československá lidová armáda i Rusové, kteří prostor opouštějí v roce 1991. Od té doby není vojensky využíván, budovy i letiště chátrají a stávají se oběťmi rabování a vandalismu. Na druhou stranu se však jedná o fascinující lokalitu s naprosto jedinečnou atmosférou.

Milovice v létě 2006: na pohled nevinné… uvnitř samý stín.

Klepněte pro větší obrázek
Milovice 2006(4), Foto: MirekE

Snímek Mirka E útočí na naše smysly hlavně svjí vtíravou jednoduchostí. Vidíme hladkou betonovou plochu (zřejmě jde o letištní runway), přerušovanou jen občasnými přímkami lesknoucích se spár. Na první pohled tento obraz žádné postranní asociace nevzbuzuje. Jen ten nezvyklý kontrast strohé plochy a romantiky letního podvečera může udeřit do očí.

Levá strana fotografie je zahalena stínem, stejně jako historie vojenského prostoru. Z druhé strany na nás shlíží slunce – ale jeho pohled není laskavý, jeho barva je příliš krvavá a odlesky na tvrdém betonu naznačují cosi o charakteru doby, z níž pochází. Skvrny v popředí jsou zároveň i skvrnami na štítě dvacátého století. Celkovou svíravou atmosféru tohoto podivného večera podporuje také tmavá zubatá linka zalesněných kopců na vzdáleném obzoru. Na to, abychom se ve zdejších lesích mohli schovat před realitou, je v nich ještě stále příliš mnoho nevybuchlé munice.

Pořadová čísla u dvou nejnovějších fotografií Mirka E naznačují, že snímků z milovické pustiny existuje více. U toho druhého máte možnost nahlédnout do vysklených oken opuštěné stavby. Ve zbytku své tvorby se tento autor představuje v roli zdatného krajináře a nevyhýbá se ani lehkému experimentování s barvami a prostorem. Poznávacím znamením pro jeho snímky by pak mohla být atmosféra. Zejména u aktuální Fotky týdne je vtíravá jako pach petroleje.

Gratulujeme tedy jejímu tvůrci a těšíme se na další příspěvky v Galerii, kde půjde atmosféra „krájet“. Svět je velký, možná je takové místo právě za vaším nejbližším rohem…

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.

Fotografie týdne: Dáma v okně aneb co lze vyčíst ze stínů...

Fotografie týdne: Dáma v okně aneb co lze vyčíst ze stínů...

Od samotného začátku filozofie existoval spor o to, jak je možné, že něco poznáváme, respektive, jaký je vztah mezi poznávaným a poznávajícím. Člověk v naivním pohledu může propadnout dvěma extrémům, které jsou ale dlouhodobě obtížně udržitelné.

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.