DIGIarena.e15.cz

Rozpálený beton na Fotografii týdne

Zvlněné kopce a lesíky polabské nížiny skrývají neviděné. Zdevastované cvičné objekty, rozpadající se bunkry, zbytky nevybuchlé munice. Přísná betonová horizontála letiště překrajuje vybledlou oblohu, rudé slunce zlatí spáry mezi betonovými dlaždicemi – a čas se asi zastavil…
Rozpálený beton na Fotografii týdne

Historie vojenského výcvikového prostoru v Milovicích u Nymburka začala v roce 1904, kdy bylo rakouskou armádou zabráno přes 3000 ha půdy a později také vysídlena a zlikvidována obec Mladá. Postupně se zde vystřídalo rakousko-uherské vojsko, zajatecké tábory během první světové války, naše prvorepubliková armáda, Němci, Československá lidová armáda i Rusové, kteří prostor opouštějí v roce 1991. Od té doby není vojensky využíván, budovy i letiště chátrají a stávají se oběťmi rabování a vandalismu. Na druhou stranu se však jedná o fascinující lokalitu s naprosto jedinečnou atmosférou.

Milovice v létě 2006: na pohled nevinné… uvnitř samý stín.

Klepněte pro větší obrázek
Milovice 2006(4), Foto: MirekE

Snímek Mirka E útočí na naše smysly hlavně svjí vtíravou jednoduchostí. Vidíme hladkou betonovou plochu (zřejmě jde o letištní runway), přerušovanou jen občasnými přímkami lesknoucích se spár. Na první pohled tento obraz žádné postranní asociace nevzbuzuje. Jen ten nezvyklý kontrast strohé plochy a romantiky letního podvečera může udeřit do očí.

Levá strana fotografie je zahalena stínem, stejně jako historie vojenského prostoru. Z druhé strany na nás shlíží slunce – ale jeho pohled není laskavý, jeho barva je příliš krvavá a odlesky na tvrdém betonu naznačují cosi o charakteru doby, z níž pochází. Skvrny v popředí jsou zároveň i skvrnami na štítě dvacátého století. Celkovou svíravou atmosféru tohoto podivného večera podporuje také tmavá zubatá linka zalesněných kopců na vzdáleném obzoru. Na to, abychom se ve zdejších lesích mohli schovat před realitou, je v nich ještě stále příliš mnoho nevybuchlé munice.

Pořadová čísla u dvou nejnovějších fotografií Mirka E naznačují, že snímků z milovické pustiny existuje více. U toho druhého máte možnost nahlédnout do vysklených oken opuštěné stavby. Ve zbytku své tvorby se tento autor představuje v roli zdatného krajináře a nevyhýbá se ani lehkému experimentování s barvami a prostorem. Poznávacím znamením pro jeho snímky by pak mohla být atmosféra. Zejména u aktuální Fotky týdne je vtíravá jako pach petroleje.

Gratulujeme tedy jejímu tvůrci a těšíme se na další příspěvky v Galerii, kde půjde atmosféra „krájet“. Svět je velký, možná je takové místo právě za vaším nejbližším rohem…

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.