DIGIarena.e15.cz

S analogem v Le Mans

Adolfa Ziku známe jako fotografa aktů a reklamy. V posledních letech se však pokouší o průnik do jiných kategorií tvorby. Jeho zájem směřuje zejména do oblasti dokumentu a reportáže.

Jedním z prvních publikovaných souborů této „nové tváře“ Adolfa Ziky je série snímků z automobilového závodu 24 hodin Le Mans.

Klepněte pro větší obrázek

Celodenní automobilový závod Le Mans se jezdí v prakticky stejné podobě už od roku 1923. Jde o prestižní motoristickou událost, jejíž výsledky testují kvalitu práce kontruktérů a zkušenost jezdců v kombinaci se štěstím. Každoročně přijede na závod a s ním spojený festival několik set tisíc návštěvníků.

Poprvé v Le Mans

 Pro Adolfa Ziku nebylo fotografování v Le Mans prvním kontaktem s motoristickým sportem. Je dlouholetým nadšencem pro automobilové závody, již tři roky jezdil fotografovat úspěchy české stáje vedené Robertem Perglem. Tento tým se letos probojoval do prestižního podniku v Le Mans a Zika se stal týmovým fotografem s mimořádně rozsáhlými právy.

Klepněte pro větší obrázek

Na místo přicestoval šest dnů před závodem, měl možnost si projít rozlehlý okruh, předem si rozmyslet místa pro fotografování a zjistit, která kombinace fotoaparátu a objektivu bude v daných podmínkách nejlepší. Bydlel s jezdci českého týmu a měl možnost navštěvovat veškerá místa na závodišti od VIP salonků po nejtemnější kout depa.

Čím je trať Circuit de la Sarthe v Le Mans neobvyklá?

Její menší část je skutečným závodním okruhem, zbytek je běžnou silnicí, po které jezdí každý den lidé na nákup nebo do práce. Adolf Zika k fungování okruhu dodává: „Půl hodiny před závodem – s nadsázkou řečeno – spadnou šraňky, autobusy a osobní auta se zastaví, projedou závodní vozy, pak se závory zvednou a život místních obyvatel jde dál.“


Mohl se pohybovat na skůtru po obslužné silnici podél celé 13kilometrové trati a bez omezení si vybírat místo pro svou práci. Zika k tomu říká: „Ostatní fotografové v Le Mans fotografovali za peníze, a proto šli na místa s dokonalým výhledem a fotili na jistotu. Já jsem mohl být svobodnější a vybrat si pohledy, které neslibovaly na první pohled vizuálně atraktivní obraz. Vyhnul jsem se tak skrumážím novinářů z agentur a časopisů, kteří se většinou tlačili na pár metrech čtverečních v místech s dokonalou vyhlídkou na zatáčku.“

Klepněte pro větší obrázek

Neakční Hasselblad

 Pro fotografování závodu v Le Mans se Zika rozhodl využít neobyčejné kombinace fotografické techniky. Jednu část projektu zaznamenal barevně na středoformátový digitální Hasselblad, druhou skupinu fotografií vytvořil na zrnitý černobílý film manuální Leicou. Obě jmenované firmy ho vybavily kompletní výbavou, která sestávala ze dvou zavazadel po 20 kilogramech. Vyjádřeno v korunách byla v kufrech ukrytá technika za 4 miliony.

Během závodů byl Adolf Zika mezi novináři za „exota“. Akreditováno zde bylo přes 2 400 žurnalistů, přes 40 z nich byl špičkoví fotografové motorismu. Všichni byli jako příslušníci stejné armády vybaveni shodnou technikou – Canonem Mark II, mohutným teleobjektivem a stativem. Hasselblad a Leica do této společnosti jaksi nezapadaly.

Klepněte pro větší obrázek

V průběhu prvních dní se autor mimo jiné zaměřil na výběr ideální kombinace těla a objektivu. Jak sám tvrdí, mnohokrát pochyboval o správnosti svého rozhodnutí fotografovat současně dvěma tak výrazně odlišnými aparáty. Snažil se však vidět svůj projekt z jiného úhlu: „Použití dvou tak rozdílných fotoaparátů bylo pro mě zkouškou, jestli umím vyfotografovat reportáž a jsem schopný rychle v hlavě přepínat mezi obsluhou jednoho a druhého přístroje. V módě a aktu jsem si jistý, přesně vím, co chci udělat a jak to udělám. Chtěl jsem se pobavit složitým a zdánlivě nepřekonatelným úkolem.“

Kdo je Adolf Zika?

Adolf Zika (nar. 1972) je bývalý úspěšný reprezentant v judu, který se v roce 1991 ze dne na den rozhodl pro ukončení sportovní kariéry. Krátce poté začal experimentovat s vypůjčeným fotoaparátem. Když zjistil, že se jeho snímky lidem líbí, koupil si vlastní aparát a vytvořil s ním soubor z triatlonového závodu na Havaji. Záběry neznámého začátečníka získaly v roce 1995 první místo v silně obsazené kategorii Sport (série) soutěže Czech Press Photo. Tento úspěch odstartoval Zikovu úspěšnou kariéru. Postupně se vyprofiloval jako autor kalendářů, reklamy, módy a aktů, který je ceněný širokou veřejností a významně ignorovaný uměleckou kritikou.

Klepněte pro větší obrázek

Díky zdravé míře drzosti si prorazil cestu do propagačních oddělení firem zvučných jmen, mezi které patří mj. mobilní operátor Orange nebo výrobci luxusní módy Hermès a Versace. V roce 2000 byl společností Leica vybrán mezi šest fotografů světa, kteří získali šanci vystavit své snímky na kolínské Photokině a publikovat fotografie ve firemním kalendáři. V posledních letech bylo Zikovo jméno často propíráno v bulvárním tisku, což mj. způsobilo, že je společně se Saudkem jedním z mála českých fotografů, kterého si spontánně vybaví významná část české laické veřejnosti.


Každý použitý fotoaparát měl kromě pozitiv i řadu charakteristik, které ho pro reportérskou práci na závodišti znevýhodňovaly. Hasselblad vykazoval značné zpoždění mezi stisknutím spouště a expozicí. Autor se musel naučit předvídat vývoj situace odehrávající se před objektivem. S Leicou zas bylo nutné si domýšlet hloubku ostrosti a přijmout fakt, že v průhledovém hledáčku se nezřídka zobrazovala scéna zcela odlišná od té, jež se pak objevila na filmu.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Neobvyklý přístup k volbě techniky se odrazil v konečném výsledku. Když Zika porovnával barevnou a černobílou řadu fotografií z Le Mans, konstatoval, že výsledky jsou extrémně odlišné. Zika říká: „Z hlediska výsledku mi pohled na závod zprostředkovaný Hasselbladem přijde více reklamní. Tím myslím, že to jsou vizuálně atraktivnější fotky. Pohled přes Leicu je o dost syrovější, a to nejen kvůli černobílé škále a zrnu. Dalším zajímavým rozdílem je fakt, že jsem zde s Hasselbladem více fotografoval auta, Leicou jsem zas zaznamenával většinou lidi.“

Focení v úmorném horku

Dalším faktorem, který Adolfu Zikovi v Le Mans komplikoval práci, bylo mimořádné horko. 17. a 18. června 2006 panovala ve Francii tropická vedra okolo 35 ºC ve stínu. Tyto teploty ve spojení s vysokou hmotností fotografické výbavy autora značně vysilovaly. Autor říká: „Během celého závodu jsem fungoval jako sportovec – dělal jsem si krátké přestávky, pil jsem a jedl jen potraviny, které mě neunavovaly.“

Klepněte pro větší obrázek

Jako výhodu a zároveň problém Zika vnímal vztah automobilových závodníků a jejich týmů k fotografům. Nikdo si lidí s aparátem nevšímal, nikdo je nevyháněl, na druhou stranu, pokud například fotograf překážel při opravě auta během závodu nebo v momentu výměny pneumatik, mechanici ho prostě odstrčili stranou. „Musíte se naučit jim neplést pod nohy. Mechanici i závodníci bojují s každou vteřinou. Je to jejich závod a vy jste tam jen jako divák s foťákem. Pokud se stane, že vás třeba povalí, je třeba to chápat jako vlastní chybu. Na jejich jednání není nic osobního,“ dodává Zika.

Klepněte pro větší obrázek

Adolf Zika poskytnul pro prezentaci v DIGIfotu tu část reportáže o závodu v Le Mans, která byla pořízena manuální Leicou na černobílý T-Max. Obě tváře této sportovní události uvidíte v připravované knize, která vyjde pravděpodobně na jaře 2007. Kniha nabídne po 24 snímcích z každé řady a umožní jejím divákům posoudit, jestli je některý ze Zikových pohledů lepší, či jestli se jedná o kvalitativně vyrovnané série.

Čím fotografoval Adolf Zika?

Závod 24 hodin Le Mans 2006 autor zaznamenal dvojicí zcela odlišných fotoaparátů – digitálním středoformátovým Hasselbladem a manuální Leicou. V tomto čísle DIGIfota otiskujeme snímky vytvořené následující výbavou: dvě těla Leica M7 a objektivy Elmarit-M 21 mm/2,8 ASPH, Summicron-M 28 mm/2, Noctilux-M 50 mm/1, Summilux-M 50 mm/1,4 ASPH, Apo-Summicron-M 90 mm/2 ASPH, Apo-Telyt-M 135 mm/3,4.

Klepněte pro větší obrázek

Po několika dnech zkoušení Zika fotografoval téměř výhradně objektivy 21 a 28 mm. Pracoval na negativní kinofilm Kodak T-Max 400 a 3200 ASA.


Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Prezentaci Adolfa Ziky a novinky v jeho tvorbě najdete na adrese www.zika.cz. Podrobnosti o závodu 24 hodin Le Mans můžete získat na www.lemans.org.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Autorem všech fotografií je Adolf Zika; © 2006 Adolf Zika

Celý článek najdete v časopise DIGIfoto.

Další článek



Související články


celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

Fotky ala profesional DMB 19. 1. 2007, 14:28
Re:super fotky Dusan 31. 12. 2006, 16:18
Re:super fotky jan 30. 12. 2006, 23:09
Re:super fotky pingu 27. 12. 2006, 11:35
Re:super fotky pepek 26. 12. 2006, 22:08

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát