DIGIarena.e15.cz

Schizofrenie vnímání abstrakce

Abstrakce – asi je jen málo pojmů s více interpretacemi. Co fotograf, to jiná definice a diskuse bývá často vedená na ostří břitvy. Ani autor si nedělá nárok na jedinou pravdu.

I ti největší vyznavači realistické fotografie by si mohli uvědomit, že jejich oblíbená krajinka, makro, produktová fotografie, akt, portrét atd. – je jen dvourozměrnou abstrakcí našeho čtyřrozměrného světa. Hloubku a čas na fotografii můžeme vyjádřit jen zprostředkovaně zachycením (a abstrahováním) jejich podstatných znaků.

Takto je vysvětlen pojem abstrakce na stránkách psychologie.oukej.cz – což je podpůrný web studentů psychologie na FF MU:
„myšlenkový proces vymezení podstatných znaků nebo vlastností od znaků a vlastností nepodstatných, schopnost zevšeobecňování nebo tvorby obecných pojmů (generalizace)“
Domnívám se, že je to krátká a dosti přesná definice a tak se jí pokusím držet.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
O kočce co neprošla zdí...

Fotografové se dělí (mimo jiné) na příznivce a odpůrce abstrakcí. Pro ty první je abstrakce plnohodnotný výrazový prostředek používající zkratky nebo opisu k vyjádření hlubší reality, pro ty druhé je nepovedenou fotografií, na kterou se autor snaží ex post „naroubovat“ nějakou myšlenku, jen aby ospravedlnil její vznik. Na rovinu přiznávám, že další řádky budou subjektivní, psány prsty člověka, který má abstrakci rád.

 Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
O křiku...

Neznám nikoho, komu by vadila klasická abstrakce, jakou je schematicky namalovaný vánoční stromeček. V reálu jsem ještě neviděl uvedený symbol vánoc, kterému by šly větve od kmene šikmo dolů, tak jak se to obvykle kreslívá. Dokonce se mi jako dítěti stalo, že jsem nakreslil stromeček tak, jak vypadá ve skutečnosti – to je s větvemi od kmene šikmo vzhůru. Učitelka červenou tužkou sklon větví „opravila" podle konvence a oznámkovala čtyřkou. Což ji vůbec nemuselo bránit vyjadřovat se s despektem o abstraktních malířích a jiných mazalech.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
...do patřičných mezí...

Stejně tak víme, že když přijdeme ve veřejných prostorách ke dveřím, na kterých je schematický obrázek ženy, tak mužům není radno vstupovat…
Piktogramy jsou čirou abstrakcí. Stejně jako třeba dopravní značky. Při pohledu na mapu taky abstraktní značky vnímáme jako zkratku k jiným pojmům. I když jsem poznal lidi, pro které jakákoliv mapa zůstane navždy jen flekatým papírem.

Takže je řada míst, kde abstrakci akceptují i skalní vyznavači realismu. Jsou to místa zažitá, konvenčně vnímaná a často jim nějak vnucená vyšší autoritou či ustáleným zvykem. A tak se už jako vyjukaní prvňáčci nakonec přece jen naučí, že těch dvaatřicet muřích noh, když se vhodně zkombinují, značí že například „Ema má mísu". A nemusí tam být ani obrázek dívky držící ten kus nádobí…

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
O lidech malých...

Dětem je abstraktní myšlení blízké. Klacek v ruce může být puškou rudého bratra Vinnetoua, během okamžiku se ten samý kus dřeva změní na kord nejslavnějšího z mušketýra ještě o chvíli později ve stožár vlajky zabodnuté do jižní osy naší planety. Až někdy v závěru puberty dojde velká část populace k názoru, že věří jenom tomu, co může vidět, osahat a v některých případech i „osvojit“. Zrak dítěte z(a)tratí, dojde k názoru, že ví už vše, co k životu potřebuje a uzavře si tak cestu k novým poznáním.

Není to nic, bez čeho by se nedalo být a mnozí skvělí lidé tak žijí. Ale – ruku na srdce – není trochu škoda zapomenout, že ten mrak na obloze nemusí být jen shluk vodních par a kapek, ale i čímkoliv, co nám jeho tvar a naše fantazie dovolí? Učený z nebe nespadl a učit se musíme stále. A jako jsme se kdysi naučili číst, dá se vycvičit i jistá schopnost vnímat abstrakci. Chce to jen vůli a čas. Je to pouze na nás…

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Shoah (Šoa)
Další článek



Související články


celkem 29 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Piktogram není abstrakce Michal Patarak 16. 5. 2009, 19:20
Re: absolutni abstrakce Michal Patarak 16. 5. 2009, 19:13
Re: Piktogram není abstrakce Richter (novy) 15. 5. 2009, 06:06
Piktogram není abstrakce Lukáš Pecháček 14. 5. 2009, 22:05
Re: Tak jsem si početla.. Richter (novy) 14. 5. 2009, 13:59

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.