A nesetřou se vzájemné rozdíly mezi objektivy po zaclonění? Jak obstojí oproti Canonům 11–24 mm F4, 16–35 mm F4 a 24–70 mm F2,8 II? Rodina objektivů s odznáčkem „A“ se utěšeně rozrůstá.
O matadorech Sigma 35 mm F1,4 a 50 mm F1,4 se říká, že jsou nejlepší ve své (profesionální) třídě. A 24mm novinka pokračuje v nastoupeném trendu. V zahraničí už vyšlo několik recenzí, které potvrzují, že novinka od Sigmy je stejně dobrá, ba i lepší něž konkurenční optika Canon a Nikon (na Sony se tento objektiv nevyrábí, což je škoda, protože právě Sony žádný 24mm F1,4 objektiv nenabízí).
Porovnání velikostí tří světelných objektivů největších výrobců
Předmětem dnešního testu ale není srovnání pevných ohnisek. V posledních letech bylo uvedeno několik zoomů, o kterých jsem bez obalu uváděl, že dokáží vykreslit tolik detailů, jako nejlepší profi pevná skla. Sigmu jsme tedy postavili do ringu proti Canonům 11–24 mm F4L, 16–35 mm F4L IS a 24–70 mm F2,8L II. Volba objektivů byla ovlivněna především testovací DSLR Canon 5Ds (některé fotografie v galerii jsou rovněž z 5D mkII).
Základní parametry objektivu Sigma 24 mm F1,4 Art
- ohnisko: 24 mm
- ohnisko na APS-C: 36 mm
- rozsah clon: F1,4–F22
- zorný úhel diagonálně: 84,1°
- počet lamel clony: 9 – kruhový otvor
- poměr zobrazení: 1:5,3
- min. zaostřitelná vzdálenost: 25 cm
- skladba: 15 členů v 11 skupinách (3× FLD člen, 4× SLD člen a 2 asférické čočky)
- autofokus: HSM
- stabilizátor: ne
- filtry: 77 mm
- bajonet: Sigma, Canon a Nikon
- průměrná MOC: 20 990 Kč (prosinec 2015)
- rozměry: 85 × 90,2 mm
- váha: 665 g
Samotná Sigma nad konkurenty z oblasti zoomů vyniká menšími rozměry, hmotností i cenou, ale přitom nabízí stejně precizní mechanické zpracování. Objektivy Sigma global vision (Art, Sport a Contemporary) mají design, který sice neoslní na produktových fotografiích, ale ve skutečnosti je spartánsky elegantní. I když je většina opláštění plastová, je znát, že vnitřek objektivu skrývá spíše kov a optické sklo než plast. Sigma navíc k objektivu přikládá automaticky sluneční clonu a pouzdro, což není ani u profi skel samozřejmostí.
Na těle objektivu je okénko se zaostřenou vzdáleností a hloubkou ostrosti při cloně F8 a F16, ale jako u většiny AF objektivů slouží jen orientačně. Objektiv je totiž určený k automatickému ostření, které zajišťuje HSM motor. Ten je tichý a přesný...pokud je seřízený. Obecně seřízení AF je v době se stále vyšším rozlišením jak snímačů, tak optiky problém. Sigma nabízí přesné seřízení autorizovným servisem přímo na konkrétní fotoaparát v rámci záruky, což doporučuji u všech objektivů bez ohledu na výrobce.
Novinkou Sigmy 24 mm F1,4 A je nový systém nanotechnologie použitý na antireflexníxh vrstvách. Podobný systém nabízí i další výrobci (mj. Canon a Nikon). Sigma ale slibuje navíc odolnost vůči vodě a oleji. Obě tekutiny tak z přední čočky objektivu stečou a nezanechají po sobě žádné nečistoty. Vzhledem k tomu, že Sigma nemá utěsnění vůči prachu a vlhkosti jsem to raději nezkoušel. Díky novému typu antireflexních vrstev si všechny objektivy v testu včetně nové Sigmy poradily s protislětlem na výbornou.
Pokračování 2 / 3
Obrazová kvalita
Sigma 24 mm F1,4 Art vyniká ostrou kresbou ve středu pole od F1,4. Přitom i při plném odclonění nejsou rohy snímku nijak měkké. Při zaclonění se ostrost ve středu pole při každém stupni nepatrně zvýší, nejostřejší snímky jsou při cloně F4.
Pro vyšší ostrost v rozích se vyplatí si přiclonit na F2,8, ale nejostřejší rohy uvidíme až při cloně F8. Clonit více již není žádoucí, protože při vyšších clonách se ostrost snižuje vlivem difrakce. Jedná se o vynikající výsledky, které jsou na profesionální úrovni.
Nemilým překvapením je chromatická vada, která je v okrajových částech snímku viditelná a ruší. Platí, že s vyšším zacloněním se chromatická vada snižuje. Také není problém se jí zbavit postprocesem. Vinětace je dle očekávání viditelná při plném odclonění. Pomůže přiclonit na F2 a při cloně F2,8 už téměř mizí. Geometrické zkreslení je, jak se na profi pevné sklo sluší a patří, prakticky nulové.
Všechny pracovní clony objektivu
Srovnání s Canonem 11–24 mm F4L
Při plném odclonění jsou snímky z Canonu ostřejší než ze Sigmy i ve středu pole. Toto srovnání je ale dost nefér, protože zoom umí clonit až od F4. Při srovnání na stejných clonových číslech se situace obrací. Ve středu pole jsou oba objektivy řezavě ostré, v krajích ale vítězí Sigma. Při zacloněví na F8 by oba objektivy měly předvést to nejlepší. Ostrost v celé ploše snímku je vynikající a u obou objektivů stejná. Jen naprostý hnidopich by na snímcích Sigmy dohledal o fous více chromatické aberace, ale i detailů.
Postupně všechny pracovní clony
Srovnání s Canonem 16–35 mm F4L IS
Při cloně F4 jsou oba objektivy ve středu pole ostré, Sigma působí o chlup ostřeji. V krajích při cloně F4 je Sigma výrazně ostřejší než odcloněný Canon, ale výsledky kazí chromatická aberace. Pokud tedy snímky neupravujete, lepší výsledek vám dá Canon. Pokud si však dáte práci s postprocesem, odmění vás Sigma snímky ostrými až ke krajům. Při cloně F8 jsou snímky ve středu pole prakticky stejné. V levých rozích testovaných kusů byl o fous ostřejší Canon, což je na zoom vynikající výsledek, na pravé straně byla ale ostřejší Sigma.
Postupně všechny pracovní clony
Srovnání s Canonem 24–70 mm F2,8L II
Zde můžeme provést srovnání už od clony F2,8. Ve středu pole je boj velmi vyrovnaný. Sigma je o fous měkčí, zato v krajích je ostřejší. Při cloně F4 je ostrost téměř shodná, Canon působí trochu ostřeji díky nižší barevné vadě. Sigma je opět ostřejší v levých rozích a trochu měkčí v pravých. Rozdíl mezi levou a pravou stranou je ale zanedbatelný. Při zaclonění na F8 je Sigma ve všech rozích ostřejší než Canon.
U výše uvedených odstavců jsem vynechal jednu klíčovou vlastnost objektivů, a to jejich bokeh. Zoomy Canonu na tomto poli odvádějí vynikající práci, především 24–70 dokáže vykouzlit jemně rozostřené pozadí. Ale fotografie s clonou F1,4 jsou zcela jiná liga. Kromě úzké hloubky ostrosti dokáže Sigma vykouzlit krémově rozostřené pozadí, které dává fotografii snovou atmosféru. Něco takového nemůže nahradit ani sebelepší zoom se světelností F2,8–4.
Všechny pracovní clony
Pokračování 3 / 3
Hodnocení a demosnímky
Předmětem této recenze bylo srovnání „hrušek s jablkama“, protože každý z uvedených objektivů je určen pro jiný typ fotografií. Canon 11–24 mm dokáže úchvatné širokoúhlé scenérie se zorným úhlem lidskému oku nepoznaným.
Canon 16–35 mm F4L IS je vynikající reportážní širokáč se stabilizací, což ocení především filmaři a „krajináři bez stativu“; Canon 24–70 mm F2,8L II je asi zatím nejostřejší univerzální zoom (a téměř nejdražší), jaký kdo vyrobil.
Proti tomu je zde Sigma 24 mm F1,4, která díky vynikající světelnosti dokáže rozostřit pozadí při zachování širokého zorného úhlu, což je něco, co fotograf se zoomy nikdy nepozná. A to je také důvod, proč si vybrat Sigmu.
Oproti tomu musím konstatovat, že brilantní ostrost fotografií tím důvodem není. I když je Sigma 24 mm Art jedním z nejostřejších objektivů na trhu a bez obav plně využije i 50Mpx čip, dnešní profi zoomy dokáží po zaclonění nabídnout takřka stějně řezavě ostré fotografie s množstvím detailů v celé ploše snímku.
Plusy
- vynikající kvalita obrazu od F1,4
- nádherný bokeh
- kvalitní antireflexní vrstvy
- cena a výbava (pouzdro a sluneční clona)
Mínusy
- chromatická vada při plném odclonění cca 1pixel při rozlišení 50Mpx. (tedy jinak vynikající výsledek)
- nemá utěsnění proti prachu a vlhkosti
Cena
Demosnímky
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně