DIGIarena.e15.cz

Strasti a slasti fotografa Zlaté lyže [reportáž]

Vydal jsem se fotit Zlatou lyži, Světový pohár v běžeckých disciplínách. Jaké to bylo? Co fotit a jak fotit u běhů na lyžích?

Je 21. prosinec a já právě klikám na tlačítko Odeslat pod žádostí o novinářskou akreditaci. Cesta na Světový pohár v běžeckých disciplínách v Novém Městě na Moravě pod názvem Zlatá lyže začíná.

Když jsem se o letošním svěťáku dozvěděl, bylo mi jasné, že na takové akci nemohu chybět. Rovnou zaškrtávám, že mám zájem o zajištění ubytování, abych si ušetřil starosti. Z nabídky si nakonec vyberu penzion Vrchovina, ležící asi 2 km od závodního areálu. A když 2. února přijde definitivní potvrzení akreditace, můžu začít plánovat.

Příprava tentokrát proběhla spíše laxně. Nejvíce vrásek mi nadělala předpověď počasí, konkrétně očekávaná silná zima; nakonec se ale velký mráz nekonal a v neděli bylo až horko. Nastudoval jsem alespoň plánek areálu – přístupové trasy a umístění press centra. Z mapy samotné tratě toho moc vyčíst nešlo, a tak jsem ji odložil a uvidím v reálu. A nakonec ještě proklikám fotografie z nedávného SP v biatlonu, abych měl alespoň přibližně představu, co lze v Novém Městě nafotit.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Plánek areálu • Mapa trati. Jeden okruh měří 5 km

Vyrážím

Je sobota, 8 hodin ráno. Teploměr u dálnice ukazuje hrozivých -21 °C. Moderní kulturní dům v centru města nacházím bez problémů a do místnosti, kde se vydávají akreditace, mě navedou nepřehlédnutelné šipky. Stačí nahlásit své jméno a již držím v ruce visačku na krk. Jsou na ní natištěná čísla 10 a 12. Legenda na zadní straně mi prozrazuje, že deset znamená prostory vyhrazené pro fotografy, dvanáctka je tiskové centrum – tedy vše důležité, co potřebuji.

Protože mám stále dost času – je totiž teprve půl desáté dopoledne, přitom první závod startuje až ve 12.30 – mířím tedy do penzionu se ubytovat a hlavně převléci. Zima zatím polevuje na nějakých -14 stupňů, ale v lese kolem tratě bude spíše chladněji. Navíc většinu času strávím jako obvykle postáváním na místě a čekáním na lyžaře.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Areál závodiště nelze minout • První setkání s tratí a rozcvičujícími se závodnicemi

Oblékám si tedy teplé spodky, lyžařské ponožky pod kolena a navrch zateplené softshellové kalhoty. Na horní část těla dvě funkční trika, fleesovou vestu a samozřejmě zimní bundu. Fleesovou mikinu zatím uvazuji jen kolem pasu, možná se bude hodit. Rukavice mám připravené rovnou dvoje: tenké běžecké a na ně teplé polartecové. V minulosti jsem si vyzkoušel, že v nich lze fotoaparát stále pohodlně ovládat. Nakonec do brašny ještě přibaluji nákrčník a kuklu – to kdyby byla zima opravdu tuhá. A vyrážím do areálu.

Cesta do Vysočina arény vede okrajem města a dále lesem. Postupně přibývají známky toho, že se blížím k místu dění. Mezi stromy prosvítá modrá bezpečnostní bariéra lemující trať a předjíždí mě kameraman na sněžném skútru. Poprvé přecházím běžkařům přes dráhu a vidím další kameramany u svých kamer. Dvě a půl hodiny do startu a oni už mrznou, chudáci.

Klepněte pro větší obrázek
Česká televize tu je taky

Najednou se les rozestoupí a vyloupne se areál se stadionem s diváckou tribunou. Z mapy na webu si pamatuji, že tiskové centrum je za tribunou; musím tedy celý stadion obejít. Narážím na první bezpečnostní kontrolu u branky v plotu, s visačkou na krku mě bez problémů pustí dál.

V dálce na dveřích svítí číslo 12 – hledaný tiskáč. Vůbec většině prostor dominují čísla. Nemáte správné číslo na visačce, nepustí vás dále. Jednoduchý a funkční systém. Dohadovat se nemá smysl.

Klepněte pro větší obrázek
Nemáš správné číslo nebo vestu, neprojdeš

V tiskovém centru

Další kontrola, po schodech nahoru a jsem tam. Je stále brzy, volného místa u stolů je dostatek. Bohužel je tu taky dost přetopeno. Na stole leží papír oznamující, že informativní schůzka pro fotografy proběhne v 11.30, v koutku je připravené i nějaké to jídlo a pití. Den bude dlouhý, a tak určitě přijde vhod.

Tiskové centrum se postupně zaplňuje novináři a fotografy – nechybí tu z domácích Deník Sport, MF Dnes a samozřejmě ČTK, Sportimage, Reuters, AFP, EPA a další. Většinu znám, potkávám se s nimi na větších akcích pořád. A pak jsou tu i zahraniční fotografové, slyším od nich třeba polštinu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 
Vítá vás tiskové centrum •Spodní patro tiskového centra patří fotografům

Tratě pro letošní sezónu jsou vybudovány úplně nově. Příležitosti obhlédnout si je byly už dvě – nedávný SP v biatlonu a před týdnem pak domácí běžecké mistrovství. Tady se ukazuje, jak důležité jsou zkušenosti nebo alespoň příprava. Zkušenější fotografové, co tu již byli, právě teď poučují ostatní. Dokonce jsem zaslechl, že si byl někdo včera projít trať.

Ze stolku u vchodu si beru startovní listiny žen i mužů. Běžecké lyžování nijak extra nesleduji, ale největší jména znám, takže stačí letmý pohled, abych viděl, že přijela kompletní světová špička. Cologna bude mít startovní číslo 1 a žlutý trikot, Northug s dvojkou pojede v červeném. Naše největší naděje Lukáš Bauer poveze desítku. Mezi ženami aktuálně vede Justyna Kowalczyk před Marit Bjoergen.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Startovní listina 30 km mužů • Zátiší s fotovestou a akreditací

V 11.28 se ozve: „Páni fotografové, mohu vás pozvat na informativní schůzku?“ a přesuneme se do místnosti určené tiskovým konferencím, kde čekají ředitel závodu a šéf tiskového. Pravidla jsou nakonec tři a velmi jednoduchá:

  • Vnitřek stadionu je pro fotografy tabu.
  • U tunelů nepřekážet jeřábu České televize a jejich kamerám vůbec.
  • Nezakrývat reklamní bannery.

Dále už se řeší jen drobnosti – třeba vstup na nadjezd (v místní hantýrce zvaný velbloudí hrb) kvůli fotografování startu mírně shora. Přesouvat se je dovoleno po krajích trati, s přebíháním přes trať taktéž není problém. Jen pozor na projíždějící závodníky a samozřejmě nešlapat do stopy. Každopádně je přístup ze strany ředitele závodu velmi vstřícný a všichni odcházíme spokojení. Jako poslední krok před startem ještě zbývá vyzvednout si fotovestu proti záloze 500 Kč. Mám jen tisícovku, kterou jsem měl v úmyslu zaplatit hotel, takže nakonec dávám protihodnotou novinářský průkaz.

Všichni plánujeme, jak nafotit co nejvíce záběrů z trati a přitom nepropásnout vedoucího závodníka na cílové pásce. Nezdá se to, ale při ženské třicítce trvá jedno kolo závodnicím průměrně 13 minut a kola jedou jen tři; za půlhodinku a něco je tedy hotovo. Času je poměrně málo. Naslouchám zkušenějším. Prý jsou tu tři pěkná místa: start z můstku, výjezd z druhého tunelu a horizont před prvním tunelem. Osobně jsem toho názoru, že zajímavé snímky lze nafotit prakticky kdekoli, ale než se tu rozkoukám, dám přece jen na zkušenosti druhých.

Konečně se jde fotit

Půl hodiny před startem se všichni začnou oblékat. Fleeska, bunda a úplně nahoru přijde fotovesta; všechny pobaví objemnější kolega, který se do ní nemůže napasovat. Chytnu se Luboše Pavlíčka z ČTK a jdu s ním na start; po startu se pak chci přesunout k tunelům.

Je to zhruba čtyři sta metrů, což bych měl pohodlně stihnout a ještě chytit závodnice v prvním kole, jak sjíždějí tunelem dolů. Všichni si chystají teleobjektivy pro záběr zepředu, já bych ale chtěl něco jiného. Tak nasadím širokáč a fotografuji z můstku dolů peloton projíždějící pode mnou. Do kompozice mi hezky pasuje i můj stín.

Klepněte pro větší obrázek 
Fotografové čekající na start

Start! Hlavou se mi honí slova kamaráda: „V tenzi, běžky se fotí v tenzi!“ Jakmile startovní pole projede (tak za pět sekund), vyrážím rychlou chůzí k tunelům. Cesta je naštěstí upravená, nemusím se brodit sněhem a za chůze ještě měním objektiv za 300 mm. Na místo dorazím s ostatními s pohodlným náskokem před běžkyněmi, ani nakonec nebylo třeba tolik spěchat. Přece jen ale ještě přehodím objektiv za 70–200, líbí se mi, že jím dostanu do záběru více z vlastního tunelu.

U tunelu – ale opačným směrem – zůstávám i na další kolo; tentokrát to zkouším vleže uvnitř na zemi na samotném okraji s dlouhým teleobjektivem. Závodnice se mi do snímku vynoří zpoza horizontu proti relativně čistému lesu v pozadí. Stejně ale pro jistotu volím clonu f2,8, abych pozadí co nejvíce rozostřil.

Klepněte pro větší obrázek
Kameraman se celý den vozil na skútru

Druhé kolo je za mnou, nastává pomalu čas návratu do prostoru cíle. Pro fotografy je tu postavena mini tribunka a kdo dřív přijde, ten dřív mele. Čekal jsem tu narváno a měl jsem pravdu. Ze zvědavosti si počítám: poměr mezi Canonem a Nikonem je vyrovnaný, jinou značku fototechniky okolo nevidím.

Na velkoplošné obrazovce sledujeme, kde se závodnice aktuálně nacházejí, celá trať je navíc ozvučena, takže se lze orientovat i podle hlášení komentátora. Marit Bjoergen už se blíží a před Kowalczyk má bezpečný náskok, takže půjde o jednoduché fotografování. Ne jako třeba při sprintu na 100 m, kdy téměř nejde poznat, kdo je vpředu a koho vlastně fotografovat.

Cíl, kolem mě spustí svůj koncert třicet závěrek… ta ta ta ta ta… a je hotovo. Čeká se na poslední závodnici a potom již následuje květinový ceremoniál. Asi desetiminutovou pauzu využívám pro fotografování vlajek v publiku proti slunci. Z mžourání do ostrého světla následující minutu nevidím na pravé oko.

Klepněte pro větší obrázek
Tlačenice během květinového ceremoniálu

První závod za mnou

Květinový ceremoniál je takové malé vyhlášení, při kterém se nedávají medaile, ale květiny a za tři minuty je po něm… Další cíl: tiskové centrum. Tady začíná opět závod s časem, tentokrát ale pro fotografy. Do třicítky mužů zbývá necelá třičtvrtěhodina, takže co nejrychleji vybrat deset snímků, oříznout, maximálně ještě srovnat jas, doplnit popisky a odeslat do redakce.

Právě teď přijde vhod startovní listina. Čísla na dresech běžkařů jsou většinou zřetelně viditelná (pokud tedy zrovna nejsou sbalení do vajíčka během sjezdu) a přiřazení jmen k fotografiím nečiní problémy. A wifi je tu také poměrně rychlá. Překvapilo mě, že někteří kolegové nechávají fototechniku venku pod dohledem sekuriťáků, aby zabránili jejímu orosení. Myslím, že raději risknu tu kondenzaci.

Klepněte pro větší obrázek 
Milion pohozený u popelnice

Po prvním závodě se v areálu již orientuji. A protože nemám ve zvyku fotografovat stále ze stejných míst jen proto, že „je to tam dobré“, zamířím tentokrát na opačnou, severní polovinu okruhu. Času bude dost, muži jedou třicet kilometrů, neboli šest pětikilometrových okruhů. Nemusím ani chodit daleko a nacházím zatáčku na začátku lesa, kde stromy vrhají na trať atraktivní stíny. Vytahuji širokáč a fotím startovní pole s rukama nataženýma nad hlavou. Jakmile jezdci projedou, měním objektiv za rybí oko a ulehám na vnitřku zatáčky ve sjezdu. Závodníci ji projíždějí pěkně divoce půl metru ode mě a já mám povedené akční snímky.

Klepněte pro větší obrázek
V lese tu roste třeba Nikon 400 f2.8

Při počítání absolvovaných okruhů se o jedno spletu a dorazím do finiše o kolo dříve. Poznám to z hlášení komentátora, který oznamuje mezičas teprve na dvacátém kilometru. Zbývá tedy ještě dvacetiminutovka, kterou opět proležím s rybím okem v zatáčce, ale tentokrát zkouším siluety proti nízko postavenému sluníčku.

Napodruhé se již nepletu a přesunu se na zaplněnou fototribunu na konci cílové rovinky včas. Slunce už je schované za tribunou, fotografie budou bohužel mdlé a bez barev. Ke všemu se jako první blíží Švéd Johan Olsson celý v bílém dresu; zkrátka když se daří, tak se daří. Lukáš Bauer, který byl ještě dvě kola před koncem ve vedoucí skupince, je zatím v nedohlednu.

Cíl a je hotovo

Pět metrů před cílem zvedá Olsson ruce nad hlavu, což opět doprovází kulomet závěrek. Aspoň se umí radovat, ne jak Northug v neděli ve finiši štafet. Ještě květinový ceremoniál a pak druhé dnešní nezáživné popisování a odesílání fotografií. Je půl páté odpoledne a já mám hotovo. Cestou zpět do penzionu se kochám nádherným západem slunce. Škoda, že krajinky nefotím. Ale stejně neodolám a vytáhnu aspoň mobil.

Klepněte pro větší obrázek
Upravujeme fotografie
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Fototechnika má pro dnešek již práci za sebou • Romantika cestou z areálu

Postřehy k fotografování

Již jsem zmiňoval, že lyžaři se fotí „v tenzi“, neboli v okamžiku maximálního záběru, kdy mají nataženou nohu dozadu a opačnou ruku dopředu (při klasice). Důvod je prostý: v tento moment vypadají nejlépe.

V lese mezi stromy sem tam prosvítá slunce. Pokud lyžař vjede do takového místa, je osvětlený, zatímco okolí tone ve tmě a vznikne z toho opravdu pěkná fotografie. Poloha stínů se bohužel poměrně rychle mění, za hodinu to na stejném místě vypadá úplně jinak.

Protisvětlo rozsvítí odletující sníh.

Zatímco při závodě jednotlivců startovalo přes sedmdesát závodníků, štafet bylo jen patnáct. Zajímavější tudíž bylo první fotografování.

Docela dobře se dalo fotografovat i bez akreditace. Okruh (vyjma několika úseků na stadionu) byl přístupný i divákům, pouze museli zůstat za hrazením.

Každý novinář dostal při odchodu dárkové balení dvou lahví vína. Toto však nebývá na akcích zvykem.

A ještě několik „technických“ dat

  • Celkový počet nafocených snímků: 1 727 (918 v sobotu, 809 v neděli)
  • Stav baterie po prvním dni 55 %, po druhém 32 % (stejná baterie)
  • Nachozené kilometry: 3,8 km v sobotu, 6,2 km v neděli
  • Kudy všudy jsem se v neděli pohyboval se můžete podívat na mapě

Galerie fotografií ze závodů

 

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Další článek




celkem 18 komentářů

Nejnovější komentáře

To je sice do určité míry pravda, ale Pentax… Jiří Částka 15. 3. 2012, 16:46
je im to jedno. Techniku maju poistenu, su t… j4536u 19. 2. 2012, 11:21
Perfektní kreativně pojaté snímky a reportáž… MaK. 19. 2. 2012, 11:03
Skvělý článek, sám jsem jen fotograf amatér,… jiri 19. 2. 2012, 10:42
Prosím ostatní, nekrmte trolla. Jarek 19. 2. 2012, 09:54

Další podobné články

Jak vytvořit unikátní bokeh?

Jak vytvořit unikátní bokeh?

Pojem bokeh už jste pravděpodobně někdy slyšeli a pokud ne, tak vězte, že se jedná o „estetickou kvalitu té části snímku, která leží mimo rovinu ostrosti“ – v praxi se tedy jedná o části fotografie, které jsou mimo hloubku ostrosti a o to, jak „elegantně“ jsou rozostřené.

10 tipů pro natáčení videa chytrým telefonem

10 tipů pro natáčení videa chytrým telefonem

Mobilním telefonem zaznamenáváme okolní svět nejen ve formě statických fotografií, ale i v podobě pohyblivých obrázků. Přinášíme několik jednoduchých triků, jak si natáčení videa telefonem usnadnit a dosáhnout při tom zajímavých výsledků.

Jak portrétovat muže tak, aby vypadal jako James Bond? Zde jsou 3 jednoduché kroky

Jak portrétovat muže tak, aby vypadal jako James Bond? Zde jsou 3 jednoduché kroky

Také často slýcháte, že fotografie je hlavně o světle? No jo, ale co póza portrétované osoby? U té až tak nezáleží, jaká kvalita světla bude, když se bude tvářit jednoduše blbě.

Jak vybrat objektiv: Optická kvalita a čtení grafů

Jak vybrat objektiv: Optická kvalita a čtení grafů

Vybrat správné tělo fotoaparátu je jen prvním krokem ke kvalitní fotografii, pomyslným štětcem, kterým vykreslíte obraz, je objektiv. Podobně jako v malířství i zde je poměrně široká nabídka nástrojů. Jak se v nich vyznat?

Smartphone Photography 101 vám pomůže zlepšit váš fotografický um

Smartphone Photography 101 vám pomůže zlepšit váš fotografický um

Nezáleží na tom, kolik lidí už fotografuje mobilními telefony a kolik snímků už tak vyfotili. Stále najdete větší množství těch horších, než těch lepších. I pro ně je připraveno několik rad, které by ji mohly pomoci zlepšit se.

5 tipů jak dosáhnout lepších nočních streetfotek

5 tipů jak dosáhnout lepších nočních streetfotek

Noční fotografie je poměrně komplexní disciplínou, v níž se musíte obvykle dopředu rozhodnout, jak má výsledná fotografie vypadat a tomu také přizpůsobit svoji techniku. Oproti tomu streetfotografie je velmi podobná reportáži, kde je třeba být pohotový.

Vánoční světýlka jako zdroj osvětlení pro portréty?

Vánoční světýlka jako zdroj osvětlení pro portréty?

Vánoční osvětlení je jednou z věcí, které využíváme v roce velmi krátce – obvykle pár týdnů na přelomu roku a případně jako výzdobu různých večírků a oslav. Proč ale nezkusit pomocí malých LED světýlek vytvořit zajímavé portréty?

3 nejhorší momenty, se kterými se jako fotograf setkáte

3 nejhorší momenty, se kterými se jako fotograf setkáte

V okamžiku, kdy držíte v ruce pokročilejší fotoaparát, rázem se z vás stává „pan fotograf“, na kterého se obvykle každý obrací pro radu. Pokud ale aparát v ruce nemáte, jste obyčejným člověkem, kterému je třeba vše vysvětlit – v obou rolích se ale dostanete do mnohdy bezvýchodných situací...