DIGIarena.e15.cz

Svět je v tlapách koček: fotografie týdne

Fotografie je po obsahové stránce velice široký pojem a neznám dva lidi, kteří by se úplně shodli při jeho výkladu.

Svět je v tlapkách koček, píše v jedné své povídce pan Jiří Suchý. A okamžitě dodává, že kočky nejsou tak hloupé, aby to dávaly otevřeně najevo. Nechají pána tvorstva postavit dům, samy se do něj nechají vpustit až když je hotov a už vůbec nemají chuť běhat za člověkem a utírat po něm loužičky.

Zatím co píšu tyto řádky, sedí asi metr za klávesnicí jedna taková, v jejichž tlapkách je naše rodina. Dostala najíst, trochu se prospala a teď by si dala něco tělocviku, při kterém jí mám asistovat, neboť podle sedmiměsíční rozmazlené šelmičky, jsem k tomu určen.

Kočky se podobají některým lidem. Máme je buď rádi takové, jací (jaké) jsou nebo je odmítáme se vším všudy.

I moje nejranější vzpomínky se týkají obrázků koťátek. Buď statických, na přemíře umně sladkých pohlednic nebo - jako jeden z nejoblíbenějších ranně normalizačních pořadůČeskoslovenské televize – kterými byly mnohaminutové televizní přestávky s dovádějícími koťaty. A tak mě obrázky koček a koťátek provázely životem až k jisté omrzelosti tímto tématem, a to jsem ještě mírný ve výrazech. Samozřejmě, že nešlo o ta krásná stvoření samotná, ale o tu děsivou inflaci sladkobolných obrázků, nutících nás šišlat o tom, jak je to koťátko klášné a ťuti muti šlaďoučké.

Jednou za čas uvidím obrázek, který nekopíruje pohlednice ze starých zaprášených krabic na půdě. Čas od času vidím fotografii vtipnou, prostou ulepeného sentimentu, ke které se rád a s potěchou vracím. Ano občas se takový obrázek najde a tento je jedním z nich. Autora vkládajícího své fotografie pod nickem WERDZA neznám, takže ani nevím, kterým směrem bych měl smeknout klobouk, ale jako by se stalo.

Klepněte pro větší obrázek
 Tuto nasu cicu volame Tma, lebo jej v tme svietia len ocka

Autor:  
werdza

Jakousi oklikou se dostávám zpět k jednomu z předešlých odstavců. Ne že bych tohoto autora chtěl nějak srovnávat s hebkým koťátkem. To už spíše se starým uvrčeným, ale i vědoucím kocourem. Jenže stejně jako u těch koček jsou lidé, kteří jeho slova berou za bernou minci a jiní, co mu nemohou přijít na jméno, ať udělá cokoliv.

Klepněte pro větší obrázek
Žádné stromy nerostou........
Autor:
jerabek-josef

Každopádně je Josef Jeřábek autor, který na své fotografické cestě prošel jistým vývojem, nalezl na ní obrazový nadhled, smysl pro detail a umění vidět pointu i ve zdánlivě banálním námětu.

Klepněte pro větší obrázek
..jihočeskou krajinou...
Autor:
erabek-josef

A co na své pouti nepotkal? Snahu zalíbit se všem nebo alespoň ten kousek diplomatického nadání, který jedno pádné slovo rozvine do více slov méně zvučných. Škoda, že přes ten zvuk někteří lidé nevidí jejich smysl.

Každopádně jeho dvě fotografie v minulém týdnu patřily k těm, které mě zaujaly nejvíce právě pro znatelný autorský rukopis.

Klepněte pro větší obrázek
By imprisoned mind
Autor:
karmy

Krásný minimalismus, který vymezí plochu obrazu tak, aby uklidnil mysl od běžných vzruchů a nechal pracovat podvědomí. Jsou to vrátka, které - nám divákům – můžou otevřít naše vlastní třinácté komnaty.

Klepněte pro větší obrázek
nechci zapadnout…
Autor:
zuzankaH

Úsměvná momentka o nekonformitě. Doufejme, že to tomu děvčátku vydrží i přes pubertu.

Klepněte pro větší obrázek
...

Autor: 
eternity

Děti, o jejich fotografiích platí mnohé z toho, co jsem psal o koťatech a kočkách. Jdou prezentovat velice sentimentálně nebo pravdivě. Děti jsou velice přirozené, ale i tvárné. Jde je velmi snadno zformovat i do zlatavých andílků bez vlastní duše. Tyhle děti evidentně duši mají – proto mě zaujaly a já tímto složeným snímkem končím svůj ryze subjektivní výběr minulého týdne fotogalerie na DIGIaréně.

František Richter

 

Další článek




celkem 9 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Jupiii Karmy 28. 1. 2010, 13:30
Re: Jupiii Richter (novy) 27. 1. 2010, 21:55
Jupiii werdza 27. 1. 2010, 20:15
Re: překvapení Richter (novy) 27. 1. 2010, 18:24
Re: překvapení Zuzana 27. 1. 2010, 18:08

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.