DIGIarena.e15.cz

Svět očima Fotoklubu 36

Rok příprav a historicky první výstava Fotoklubu 36 je na světě. Své prostory poskytl renesanční zámek v Bučovicích na Moravě a v jeho místnostech je k vidění 130 fotografií s nejrůznějšími náměty.
Svět očima Fotoklubu 36

Fotoklub 36 působí na Bučovicku již několik let. Členy jsou amatérští fotografové z Bučovic a blízkých Ždánic, kteří také čas od času publikují v odborných časopisech. Předsedou klubu je Marek Novák, jehož fotografii Adršpašské skály jsme mohli spatřit v časopise Photo Life a také v knize Svět kolem nás. O existenci a činnosti klubu bohužel místní veřejnost prakticky neví a právě proto se Fotoklub 36 rozhodl zviditelnit výstavou svých fotografií.


V prostorách bučovického zámku je na co se koukat

Podle Marka Nováka si každý může na výstavě najít to, co ho zajímá. Výstava je pojata tématicky velmi široce: naleznete zde fotografie architektury, přírody, zvířat, krajiny, hor a velehor nejen českých a slovenských, portréty, akty, momentky, reportážní fotografie, makrofotografie rozličného hmyzu a dokonce dvoumetrové panorama. Celkem se na výstavě nachází asi 130 snímků, povětšinou formátu 18 x 24 cm. Fotografie většinou pochází z analogových fotoaparátů, počítačové úpravy jsou opravdu minimální. Kvalita snímků i způsob, jakým jsou prezentovány, je na vysoké úrovni. Cílem výstavy je podle slov předsedy klubu oslovit co nejširší publikum lidí a zaujmout potenciální zájemce o členství, kteří jsou vítáni.


Výstava obývá prostory vskutku reprezentativní

Vernisáž výstavy Fotoklubu 36 proběhla 1.10.2005 a výstava samotná potrvá pouze do 15.10.2005. Vidět ji můžete na zámku v Bučovicích na Vyškovsku každý den kromě pondělí od 9. do 16. hodiny. Vstupné se neplatí.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?