Radomír Skoupý je amatérský fotograf, který má rád turistiku i fotografování. Svoje koníčky spojil v jediného „velekoně“ a zcela propadnul kouzlu panoramatických fotografií. Fotovýbava, kterou nosí na svých zádech do kopců, je těžší o bytelný stativ a panoramatickou hlavu. Stativ před fotografováním musí precizně vyvážit a fotoaparát přesně upnout do hlavy. Je to zdlouhavá práce. Nesmí udělat chybu. Stačí, aby se jedna fotografie nepovedla a celá pano-série se může smazat. A to nepočítám čas strávený u monitoru počítače… Zkrátka, bez práce nejsou panoramata.
Občas společně chodíme fotografovat. Moje bracketingové cvak-cvak-cvak kropení krajiny už dávno skončilo, ale Radek stále srovnává svoje vertikály. Jenže, když si pak přes internet ukazujeme hotové fotografie, jsem to já, kdo zírá od kraje ke kraji monitoru a říká si: „Kruci, tohle se mu ale povedlo.“
Vydejme se tedy společně s Radkem po Ostravském okolí i do vzdálenějšího Chorvatska a pořááádně se rozhlédněme.
Radomír Skoupý
Jak jsi se dostal k fotografování? Bylo to díky rodinné tradici?
K fotografování, myslím tomu dnešnímu, jsem se dostal pozvolným evolučním vývojem mých všemožných zájmů a koníčků, které jsem v životě vyzkoušel. O fotografování jsem se zajímal už od studentských let a zůstalo mi až do dnes. Vždy jsem chvíli zkoušel něco fotit, pak toho na nějaký čas nechal, abych se k tomu po nějaké době opět vrátil. Prvním člověkem, který mě k tomuto koníčku přivedl, byla moje máma, která sama velmi ráda fotí. Asi to mám po ní, ale netroufám si říci, že se jedná o nějakou rodinnou tradici.
Dodnes si pamatuji, jak jsem jako malé dítě se zájmem hleděl do ruského fotoaparátu Ljubítěl, který moje mamka má ještě někde schovaný, a nechápal, jak to funguje. Nejsem ale typ fotografa, který nosí fotoaparát sebou vždy a všude. Pravda, už jsem toho i párkrát litoval, ale pro mne je fotografování spíš takový malý svátek a když už se k němu dostanu, přestanu vnímat věci kolem sebe a nic jiného mne v tu chvíli nezajímá.
Myslím si, že k vyzrání mého koníčku v koně hodně přispěla až digitální éra fotografie, která se ve spolupráci s internetem velmi významně podílela a podílí na masovém rozmachu fotografie a fotografování samotném. A do značné míry to ovlivnilo i mne.
Co tě na fotografování „zaháčkovalo“?
Na fotografování a fotografii se mi líbí, že dokáže svým osobitým způsobem zachytit atmosféru daného místa, nebo třeba i výraz člověka, mnohem více přesvědčivěji a výrazněji než například videokamera. Možná se to bude někomu zdát divné, ale já to ve svém zaměstnání v České Televizi často porovnávám a k tomuto závěru jsem došel po patnácti letech praxe za střihovým pultem.
A co mě zaháčkovalo asi nejvíce? Kouzlo okamžiku a neopakovatelné, například světelné, podmínky na tom, či jiném místě. Fascinují mě barvy oblohy při východu a západu slunce, jejich proměny v závislosti na intenzitě světla. Fotografie je pro mne neustálá výzva a cítím pokaždé jisté malé napětí, co z toho nakonec vznikne. Přirovnal bych to k zajímavé a krásné ženě. Je pro vás inspirací, motivací, prostě také tou neustálou výzvou, která vás žene vpřed.
Co dalšího z fotografických kategorií tě, kromě převažujících krajin a přírodních zajímavostí, zajímá a oslovuje?
Z mých fotografií je asi vidět, že nejvíce fotím přírodu, krajinu a s tím spojené motivy. Ono to do značné míry vyplývá z toho, že mé focení je spojené povětšinou s dalšími zálibami, jako je turistika a poznávání zajímavých míst. Mám rád přírodu a její výtvory, a tak jsem spojil tyto dvě záliby do jedné, koupil si speciální velký fobatoh, kde se kromě fotoaparátu a fotografické výbavy se vleze i svačina, pití a pláštěnka, a o to více mě to pak žene do přírody.
Líbí se mi ale i jiné fotografie a s obdivem hledím na to, jak to někteří kolegové a kamarádi umí. Je to především makro fotografie, v které se sem tam o něco pokusím, líbí se mi zajímavě podaná architektura, portréty lidí, akty ale i abstrakce. Opravdu se rád podívám snad na každou kategorii fotografií a i když ne všem rozumím, nebo je vždy chápu, často mě něčím osloví a nebo jen zaujmou.
Jaký motiv nebo disciplína byla pro tebe v počátku nejobtížnější?
Již od počátku mě velmi zaujala fotografie náročnějších a náročných krajinářských scén. Západ a východ slunce, přímé protisvětlo a podobné „foto disciplíny“ jsou bohužel pro fotografické přístroje tvrdý oříšek. Jak známo, dynamický rozsah fotoaparátů je cca 20× menší oproti lidskému oku a z toho vyplývají jistá technická omezení, s kterými je nutné se vypořádat. To vypořádání se s technickými omezeními bylo pro mne zcela jistě nejobtížnější.
Co si myslíš o komunitních serverech?
Komunitní fotoservery mi daly hodně a myslím, že mají svůj smysl. Dokonce bych řekl, že jsem do značné míry z těchto serverů vzešel a těmto serverům vděčím za velkou část toho, co dnes vím a snad i umím. Je samozřejmé, že i tady se najdou určité problémy. Téměř na všech serverech se postupem času vytvoří určité skupinky, které narušují původní záměry těchto serverů a znehodnocují svým přístupem a neobjektivním hodnocením práci a snahu jiných.
Ale jsem přesvědčen, že je to v zásadě dobrá věc a výborný zdroj informací nejen pro začátečníky, kteří se fotografovat teprve učí. Záleží často i na přístupu konkrétních lidí, jestli se chtějí něco naučit a nebo jen prezentovat své fotografie jako už hotovou a dokonalou věc. Je pravda, že nic se začínajícím nedává zadarmo. Často musí překousnout více, než možná předpokládali, ale záleží jen na nich, jak s poskytovanými radami naloží a jestli si je vezmou k srdci.
Čím fotíš v současnosti?
Již druhým rokem jsem vlastníkem digitální zrcadlovky Pentax K10D s povedeným objektivem Pentax 16–45/4 a jsem s ní spokojen. Postupem času jsem se dopracoval i k dalším celkem slušným objektivům a k další nezbytné výbavě, včetně panoramatické hlavy Manfrotto. Rád fotím makro a i když ho v poslední době zanedbávám, doufám, že to můj nový přírůstek Tamron 90/2,8 změní. Na nějakou dobu mě pobláznil ultraširokáč Sigma 10–20 mm, po kterém jsem toužil a nakonec si ho i koupil, ale už se pozvolna z této závislosti dostávám a svět začínám zase vidět normálními ohnisky.
Doba pokročila a nyní považuji moji současnou zrcadlovku za takový mezičlánek k dalším modernějším přístrojům, jako je například Nikon D700. Uvidíme, jestli bude nutné přejít na jinou značku a nebo i Pentax přijde s podobným nebo ještě lepším přístrojem v budoucnu.
Co úpravy fotografií? Šlo ti to od počátku snadno, nebo jsi hledal cestu?
Úpravy fotografií, to je kapitola sama pro sebe. Bez nadsázky tvrdím, že je pro mne často jednodušší a mnohdy i méně časově náročnější například vylézt v letním parnu na 1000 metrů vysokou horu a na jejím vrcholu fotit, než následné zpracování fotky v editoru. Tím je asi jasné, jak „snadno“ mi to šlo a jak mi to jde i dnes. Nebylo to nijak zvlášť jednoduché přijít některým věcem a fintám na kloub a za mnohé vděčím právě přátelům, které jsem poznal na fotoserverech.
Myslím, že nejlepší cesta je vyfotit fotku už co nejlépe na místě a v editoru řešit už jen lehké doladění barev a nebo srovnání jasových nepoměrů na fotografii. Abych to nějak zakončil a navázal na tvoji otázku, sám sebe vidím stále na cestě, snad někde uprostřed cesty, ale vím jistě, že ta cesta je dlouhá a cíl v nedohlednu.
Jaké lokality v blízkosti Ostravy rád navštěvuješ s fotoaparátem? Kam by jsi naše čtenáře poslal za dobrou fotografií?
Ostrava je město obklopené krásnou a zajímavou přírodou. Spousta krásných míst je v dosahu pěší a nebo cyklo turistiky. Fotograf samozřejmě nikdy nemá moc času nazbyt a i proto je tato blízkost velkým plusem.
Určitě bych fotografům doporučil návštěvu CHKO Poodří, kde si spousta z vás zaručeně najde celou řadu krásných míst a zákoutí. Pro ty zdatnější mají své nepochybné kouzlo i hory, které jsou poblíž Ostravy, především Beskydy. Krásný je výlet kolem přehrady Šance s odbočkou na Lysou horu. Je dobré tam vyrazit raději ve všední den a setrvat tam do západu slunce. Zážitek to bude nezapomenutelný. Předpokládá to ale mít štěstí na počasí, které je v těchto místech často dost velkou loterií. Pod Lysou horou se nachází i spousta zajímavých potůčků a potoků s různými vodními kaskádami i vodopády.
Pěkná je i Ostrava samotná. Za posledních pár let tu vyrostlo hodně architektonicky zajímavých staveb a i ty starší se proměnily z šedivých oprýskaných zbořenin vhodných k demolici na krásné činžovní domy, které dělají Ostravě čest.
Vím, že jedním z pravidelných cílů tvých beskydských foto výletů je Satinský vodopád.
Satinský vodopád je na toku stejnojmenné říčky. Nachází se přímo pod Lysou horou, kousek nad obcí Malenovice. Je to fotografy hojně navštěvované místo a určitě ho spousta z vás zná alespoň z fotografií. I já tam poslední roky pravidelně chodím, většinou na podzim. Vždy se mi podaří najít nějaký nový pohled. To místo mi svou ponurou atmosférou a zvláštním tvarem přijde až magické. Posuďte sami na fotografiích.
A co vzdálenější cíle? Máš oblíbená místa, kam jsi jezdil a chtěl by ses tam vracet?
Kdybych měl zmínit nějaké místo nebo místa, které mě v poslední době zaujaly a nejen z fotografického hlediska, pak je to jednoznačně Chorvatsko a jeho příroda. Je zvláštní, kolik miliónů lidí jezdí k nádhernému Jadranskému moři a jak málo z nich člověk potká například v celkem přístupných horách pohoří Velebit. A nejen tam. Kolem celého pobřeží, od severu až na jih, se nachází velmi mnoho fascinujících přírodních lokalit.
Některé z nich jsem už navštívil a na další bych se rád v budoucnu vypravil. Krásné je ústí řeky Neretvy. Nepříliš vysoké pohoří nad dovolenkovými středisky Gradac, Brist a Podaca je snadno přístupné. V blízkosti jsou velmi zajímavé vodopády Kravica a také Bačinská jezera. Všechny tyto fotograficky velmi atraktivní místa jsou od sebe vzdálená jen pár desítek kilometrů. V severnější části Chorvatska, v Zadarské oblasti, se nachází snad ještě více přírodních krás. Velmi zajímavá je „indiánská“ řeka Zrmanja, úchvatné kaňony Velká i Malá Paklenica, bizardní a fascinující skalní labyrint Bojinac s vrcholkem Bojin Kuk, ale i celé pohoří Velebit je nadosah.
Chorvatsko a jeho přírodní krásy by vydaly na velmi dlouhé povídání. Navíc mám stále pocit, že ty nejzajímavější místa a přírodní krásy na mě teprve čekají.
Pro fotografování je nejlepší navštívit Chorvatsko v pozdním jaru mimo hlavní sezónu. V té době budou fotograficky přístupnější i turisticky exponovaná místa jako jsou vodopády Krka, souostroví Kornati nebo národní park v Plitvicích.
Spoustu krásných míst můžete najít na jakémkoliv místě na pobřeží, často vzdáleného jen pár desítek metrů od autokempu, ve kterém trávíte dovolenou. Fotografické zážitky vám zůstanou v paměti ještě dlouho poté, co už dávno zapomenete, jakou barvu má Jadran, jak pálí chorvatské slunce a jak slané je tohle krásné moře.
Tvoje tvorba je převážně panoramatická. Je hodně složité fotit panoramata?
Ano, panoramatická fotografie mě pohltila zcela. Někdy mám pocit, že je to už tak trochu nemoc a nejsem schopen udělat normální fotografii na jeden snímek s klasickým poměrem stran 3:2. Mám pořád tendenci nejprve vše vyfotit na minimálně 6 snímků na výšku vedle sebe a teprve pak zkouším „nacvakat“ ještě pár jednotlivých snímků.
Možná je to tím, že vyfotit panoramatickou fotografii s kvalitní panoramatickou hlavou není až tak těžké. Když fotograf dodrží pár nezbytných technických předpokladů, je to spíše zábava. Při následném složení jednotlivých snímků často vzniknou velmi zajímavé a překvapující fotografie. Pravda, neustále stavět stativ a vyvažovat ho do vodováhy zabere víc času a i zpracování fotografií v počítači je mnohem náročnější. Ale mě tyhle netradiční a složitější věci prostě baví.
V jakém programu panoramata skládáš?
Na tuhle otázku už se mě pár lidí ptalo a asi byli překvapeni mojí stručnou odpovědí. Nepoužívám žádné speciální programy ani žádné speciální postupy. Už zhruba druhým rokem ke složení používám program Adobe Photoshop CS3, který mi zatím složil všechno, co jsem chtěl a většinou automaticky a sám. Samotnému složení samozřejmě předchází menší či větší úprava jednotlivých RAW snímků, při které používám pár malých fint, jako je třeba záměrné vytažení vinětce objektivu, ale jinak opět nic speciálního a výjimečného.
Máš nějaký fotografický sen?
Fotografický sen má asi každý člověk, který někdy zkoušel něco vyfotit. Fotografie má v sobě tu krásu, že jejím prostřednictvím je stále co objevovat. Každá fotografie, byť je třeba focená několikrát a na stejném místě, je neopakovatelná a originální a je důležité podle toho k ní přistupovat.
Zrovna nedávno jsem tady na tomto serveru na takový, dá se říci sen, narazil. Jeden zdejší fotograf pořádá velmi zajímavé expedice a nabídl mi možnost se zúčastnit 22denní čistě fotografické expedice na Galapážských ostrovech a v Ekvádoru. Jedna proběhla už loni a pro její úspěch se bude opakovat v roce 2010. Bohužel, je to zatím nad mé finanční možnosti. Ale tohle si představuji pod fotografickým snem a věřím, že jednoho dne sen se stane realitou.
Nicméně bych chtěl říci, že za krásnou, dobrou a nebo třeba i výjimečnou fotografií není bezpodmínečně nutné cestovat přes půl zeměkoule. A to je na fotografii asi to nejdůležitější a nejkrásnější. Dá se najít a udělat v každém okamžiku a na jakémkoliv místě. Stačí mít jen dostatečnou fantazii a nebo dobrý nápad. Proto bych chtěl vám všem, co se o fotografie zajímáte popřát dobré světlo a co nejvíce skvělých nápadů při fotografování.
Radkovy fotografie najdete na jeho osobních stránkách, v galerii DIGIareny a v galeriích photoserver.eu, photoextract.com a vivo.sk.