DIGIarena.e15.cz

Tajemství vzniku mimořádných fotografií

Seznam kapitol
Každý den vzniká mnoho milionů fotografií. Mezi nimi je tisíce krásných snímků. Některé jsou neobyčejné, výjimečné. Jenom o zlomku z nich se dá říci, že jsou vynikající, mimořádné.

Jediné, co je opravdu nenahraditelné, jsou nápady a vize. Bez nich mimořádná fotografie téměř nikdy nevznikne. Megapixely, zoomy, konvertory a ostatní technické záležitosti jsou v této souvislosti nepodstatné.

Každý fotoaparát je konstruován pro zachycení vizuální informace a můžete zaznamenat mimořádné snímky. Některé přístroje k tomu mají více instrumentů, ale bez invence fotografa jsou tyto nástroje spíš na obtíž.

Nápady a vize, o kterých píši, většina fotografů získá fotografováním a studiem. Výjimkou je talent „shůry“, zejména odhalený. U mnohých zatím pouze dřímá. Chci zdůraznit, že vůbec nedegraduji ostatní fotografie, kterých je naprostá většina. Naopak, velmi si vážím každého, kdo se snaží fotografovat. Jednoduchost pořízení fotografie a možnost masové komunikace však způsobují, že u většiny snímků je znát příklon k jejich informativní části.

Všechno je o oku

U fotografování je na rozdíl od malířství rozhodující obsah. Množství technik zaznamenání obsahu je omezené. Právě hledání obsahu je v drtivé většině zásadní pro budoucí snímek. Vize autora ve smyslu hledání obsahu a formy provedení je podstatou špičkových snímků ve všech oborech fotografie. S tím souvisí představa o možném technickém provedení a postprodukci.

Reakcí na autorovu invenci realizovat svojí vizi jsou emoce zprostředkované vizuální cestou. Při prohlížení fotografií otáčíte jednu po druhé a jenom u některých se zastavíte. Důvodem mohou být: zaznamenané rozhodující okamžiky, výrazy osob, kontrasty obsahů, umístění prvků obrazu, světlo, linie, tvary, rytmus, vzor, struktura.Všeobecná míra zaujetí je měřítkem emocionálního účinku snímku a svědčí o jeho kvalitách.

Snímek tety na pláži může mít emocionální účinek, i když bude nevalných kvalit, ale pouze pro úzký okruh známých. Naopak téměř každý se zastaví u fotografií s obecně známým, hrozivým nebo třeba erotickým obsahem, i když půjde o jakékoli zobrazení. S tímto fenoménem pracuje hlavně bulvár. Na autorovi snímku i divákovi je, aby k tomu zaujal postoj. V novinářské fotografii je pro redaktory nejdůležitější okamžik a událost, i když jsou i jiné způsoby reportážní práce, třeba hledání symboliky nebo zobecnění.

Obecně není možné posuzovat odděleně obsah fotografie a její grafickou skladbu. To platí jenom v úvahách nad hotovou fotografií. Při fotografování se věci zjednodušují. Známe záměr, úkol, máme nápad. Je důležité vše co nejlépe zapracovat do snímku. To platí nejenom pro reportáž a dokument, ale i pro ostatní fotografické žánry. Dobrý reportér očekává rozhodující záběr a je u něj, stejně jako krajinář u rozhodujícího světla, portrétista model naaranžuje nebo výraz zahlédne atd.

Subjektivně objektivně?

Hodnocení fotografií je velmi individuální a nedovedu si představit, že někdo může zařadit snímek do nejvyšší kategorie jinak, než pro sebe. Objektivním měřítkem je obecná shoda co nejširší veřejnosti, často vyjádřena i cenou.

Musím zmínit jednu fotografii, která je podle mého názoru naprosto mimořádná. Kdybych musel označit absolutně „nejhezčí“ fotografii, tak bych zvolil snímek Afgánská dívka, který vytvořil známý americký fotoreportér Steve McCurry. Na obálce National Geographic obletěla celý svět.

Klepněte pro větší obrázek 
Afghánská dívka, foto: Steve McCurry

Afgánská Mona Lisa by se dala nazvat mladá dívka na fotografii. Její vesnici napadli sovětští vojáci s vrtulníky a zabili oba rodiče. Se sourozenci a babičkou šla přes hory do uprchlického tábora Nasir Bagh v Pákistánu. Tady jí v roce 1984 potkal Steve McCurry. Všechno je na fotografii zaznamenáno.

Steve McCurry používá většinou základní objektiv 50 mm a lehce širokoúhlý 35mm nebo zoom 28–70 mm. To znamená, že se k fotografovanému objektu musí dostat blízko. Pozorování lidí a kontakt s nimi je vizí Steva McCurryho. Fotograf říká: „první věc, kterou musíte udělat, je pozorovat lidi“ a dále uvádí: „podle mě chyba, kterou fotografové často dělají je, že vidí lidi, které fotí, jako odlišné“. Je patrné, že McCurry je obdařen velkou mírou sociální inteligence a jistým osobním kouzlem, což je předpokladem pro fotografování tohoto typu.

Další kapitola
Seznam kapitol


celkem 33 komentářů

Nejnovější komentáře

Jeden z nejlepších filmů o fotografech konfl… pfoto 11. 8. 2016, 14:33
Chtel bych podekovat panu Horkemu za jeden z… Troll 18. 7. 2013, 19:45
Tak jsem si chtěl přečíst příspěvky tipu, ja… Josef 17. 7. 2013, 23:53
Souhlasím s vámi ve všem a s Josou také zako… Karel Horký 16. 7. 2013, 18:39
Dobra, zakopeme valecnou sekyru, ja nemuzu a… Josa 16. 7. 2013, 16:57

Další podobné články

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu