DIGIarena.e15.cz

Tak pravil LaChapelle – podívejte se na fotky z aktuální výstavy

Pražská galerie Rudolfinum hostí výstavu děl jednoho z nejvýznamnějších světových fotografů. Následující výběr snímků berte jako malou pozvánku na událost, která rozhodně stojí za vidění.

Americký rodák David LaChapelle se již od poloviny devadesátých let řadí v první lize světové fotografie. Jeho snímky rozpoznáte okamžitě pro jejich nezaměnitelný styl, přetékající barvami, emocemi a spoustou skrytých detailů, lákajících pozorného diváka k zamyšlení – často až epických či biblických rozměrů. Ve smyslu rozměrů fyzických jsou originální fotografie tištěny na obří formáty, kterým jakákoliv knižní, neřku-li webová reprodukce, nemůže ani přinejmenším konkurovat.

Pražská LaChapellova výstava v Rudolfinu se vymyká svým retrospektivním pojetím a představí i jeho rané práce z 80. let, jež bývají tímto způsobem prezentovány jen zřídka. Vedle nich zde narazíte na většinu jeho nejznámějších fotografií, včetně monumentální Potopy.

Ještě než se vrhnete vstříc těmto úžasným obrazům, přijměte pozvání přímo z pera jejich autora.

Tak pravil LaChapelle…

„Milí diváci,
představuji zde výběr snímků, které nejlépe ilustrují témata, jimž se soustavně věnuji celý život. Od některých nejranějších prací, které jsem v 80. letech vytvořil a vystavoval v galeriích newyorské East Village, přes léta tvorby pro časopisy, kdy jsem pracoval se slavnými osobnostmi a módními publikacemi s cílem oslovit široké publikum, vytvářet konceptuálně vyhraněné fotografie a zároveň jimi zpochybňovat samotné společenské struktury, které jim daly vzniknout.

Vyvrcholením je pak rok 2006, kdy jsem se uchýlil do ústraní a bilancoval svůj dosavadní život v chatě v deštném pralese, kde jsem nalezl útočiště a kterou dodnes považuji za svůj domov. Toto hloubavé pohroužení do sebe otevřelo další životní kapitolu, pomáhal jsem budovat udržitelnou hospodářskou usedlost na ostrově v tropech a tato zkušenost mne probudila a osvobodila mne k tomu, abych se mohl zamyslet nad svým životem. Zkoumáním paradoxu, jímž se mi můj život jeví, nalézám onu nit, která jej propojuje.

Během všech mých tvůrčích etap mi vždy šlo o to diváka zaujmout, oslovit ho, navázat s ním spojení, ať už na mé snímky narazí kdekoli. Spojení, sdělování myšlenek, pocitů, posedlostí, snů a vizí. Tyto snímky vznikaly převážně intuitivně – nápady jsem realizoval se spolupracovníky, s nimiž jsem sdílel společné živé, pulzující vědomí. Jako hudebníci improvizující na jakési „vizuální jam session“ a snažící se dosáhnout obrazové harmonie, která – doufejme – diváka zasáhne jako hudba.

Nejsem přitom zodpovědný za vše, co vychází najevo, jsem jen prostředníkem, skrze nějž se obrazy odkrývají. Představují se zde myšlenky, které problematizují a zkoumají oblast mimofotografické reality, života po smrti, duševna, našeho složitého vztahu k modernímu světu a přírodě, co znamená být člověkem v dnešní neobyčejně nejisté době, jde tu o pokus porozumět velkému paradoxu našeho světa vezdejšího i světa vnitřního. Vědomí nám říká, že se nacházíme v nadějném okamžiku, okamžiku apokalypsy i zázračna. Je mou nejupřímnější nadějí, že při prohlížení těchto snímků divák zažije okamžiky poznání, pochopení a společně sdílené krásy; právě souznění s vizuálnem nás propojuje. Žádám jen otevřené srdce a otevřenou mysl.

Upřímně váš,
David LaChapelle“

Klepněte pro větší obrázek
David LaChapelle: Courtney Love - Pieta
© David LaChapelle, courtesy Fred Torres Collaborations
Předchozí KAPITOLY Následující


celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

Zkrátka názor znalce.. B-] SPAWNY 12. 1. 2012, 13:32
Vytvořil si brandname a možná fotí prostě to… Daemonius 6. 1. 2012, 18:01
LaChapelle si dokázal najít styl a dostat se… Honza Homola 6. 1. 2012, 13:01
Tohle jsou jako fotky ? Tohle jsou kycovi… Izak 6. 1. 2012, 12:49
Dvojité rande se náhodou vydařilo :-D. helena 6. 1. 2012, 09:56

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.