Test: Panasonic Lumix DMC–FX7 EG

Stejně jako většina fotoaparátů této kategorie, má i Lumix FX7 plastové tělo s celokovovým opláštěním. Klasická je i barva neleštěného hliníku s chromovanými prvky, které podtrhují celkově výborný vizuální dojem. Přístroj se také vyrábí v několika barevných provedeních, takže můžete vybírat i podle aktuálních módních trendů.

Po vybalení fotoaparátu z krabice na vás čeká první překvapení v podobě chybějícího hledáčku. Výrobce eliminoval v této kategorii asi nejméně využívaný prvek. Někomu tato skutečnost může vadit, osobně si však myslím, že je to přirozený vývoj, zejména v kategorii ultrakompaktů, kde důležitou roli hraje velikost a hmotnost fotoaparátu. Na první pohled zaujme aparát velkým 2,5palcovým displejem, který zabírá velkou část zadní strany. Jeho velikost je ohromující, po zapnutí přístroje je však všechno trošku jinak. Rámeček kolem displeje je asi půl centimetru široký a rozlišení displeje 114 000 px je vzhledem k jeho ploše dosti malé.

Tento expoziční automat disponuje klasickým rozpětím snímacích režimů: jednak je to plná automatika, režim makro, scénické režimy, natáčení videosekvencí a režim „srdce“ pro úplné začátečníky, který umožňuje nastavovat pouze některé hodnoty.

Stejně jako u jiných fotoaparátů je nutno používat pro focení v interiéru blesk. Ten by si však zasloužil větší výkon, neboť v některých situacích je záblesk nedostatečný i v rozmezí vzdáleností, které uvádí výrobce. U přístroje, kde se do jisté míry předpokládá použití z větší části právě v interiéru, je tento fakt dosti limitující.

Sloty pro rozhraní USB (a A/V) a pro síťový zdroj jsou poměrně dobře ochráněny krytkou

Od objektivu legendární značky Leica by se dalo čekat více než předvedl. Dá se říct, že celková ostrost snímků je dobrá vyjma rohů, které jsou neostré (všimněte si zejména levého horního a dolního rohu na testovacím obrazci při nejkratším ohnisku). Sférické zkreslení obrazu je v porovnání s konkurenčními výrobky srovnatelné. Při nejkratším ohnisku je vidět soudkovité zkreslení obrazu. Na druhou stranu nejdelší ohnisko objektivu si vede celkem dobře, poduškovité zkreslení je téměř neznatelné. Při kontrastních scénách je také patrná chromatická vada objektivu, zejména při nejdelším ohnisku. U snímků s širokým ohniskem objektivu je méně výrazná.

	Testovací obrazec – nejkratší ohnisko nejvyšší rozlišení
	Testovací obrazec – nejdelší ohnisko nejvyšší rozlišení

Překvapením byla občas nespolehlivě pracující automatika vyvážení bílé, fotoaparát má tendenci exponovat snímky při denním světle do modra.

Lumix nabízí výběr ze čtyř režimů ostření – bodové, se zvýhodněným středem, třízónové ostření a devítizónové ostření s proměnlivou oblastí pro zaostření snímku. Rychlost zaostření je poměrně dobrá, pouze při horších světelných podmínkách autofokus pokulhává, a to i při zapnutém asistenčním světle.

Oproti podobným fotoaparátům konkurenčních výrobců je Lumix vybaven optickým stabilizátorem. Ten umožňuje zhotovit ostré snímky i při delších expozičních časech, respektive eliminuje pohybovou neostrost. Funkce stabilizátoru se projeví markantně při focení na nejdelší ohnisko, při nejkratším ohnisku jsem rozdíl, vyjma časů delších jak 1/15 sekundy, prakticky nepoznal. Právě optický stabilizátor bude asi nejpádnějším důvodem pro koupi tohoto fotoaparátu. Oproti konkurenci nabízí také možnost autobracketingu a synchronizaci blesku s dlouhým časem závěrky. Třešinkou na dortu je zobrazení histogramu v reálném čase.

Naměřili jsme

Měřeno s paměťovou kartou Panasonic SD 512 MB, v maximálním rozlišení ve formátu JPEG s nejnižší kompresí

Naměřené časy odpovídají kategorii, do které fotoaparát spadá, kromě pořízení prvního snímku. Start přístroje je velice pomalý, pokud chcete ihned fotit, je potřeba vystihnout pravý okamžik. Fotoaparát jinak nereaguje na stisk spouště, exponovat je možné prakticky až v okamžiku, kdy z displeje zmizí informace o datu a čase. Při zapnutí sériového snímání dokáže Lumix FX7 snímat nepřetržitě až do zaplnění paměťové karty při rychlosti asi 1,5 snímku za sekundu.
Při aktivovaném šetřícím módu se samovolně zhasíná displej při přepínání mezi režimy blesku a narůstá tak prodleva před možností pořízení dalšího snímku.

Ovládání je řešeno klasickým čtyřsměrným voličem, jednotlivá tlačítka pak umožňují rychlý přístup k některým nejpoužívanějším funkcím fotoaparátu. Přepínání mezi režimy fotografování a prohlížení zajišťuje otočný ovladač v pravém rohu, ten by si zasloužil tužší chod. Občas se totiž stane, že jím nechtěně pootočíte, zejména, pokud máte větší prsty nebo fotíte v rukavicích. Osobně bych ovládání vytkl pouze to, že volba se potvrzuje šipkou doprava, logičtější by bylo potvrzení volby středovým tlačítkem. Každý výrobce však má určitá specifika – toto patří Panasoniku už takříkajíc tradičně.

V horní části přístroje se nachází otočný přepínač mezi jednotlivými režimy.
V dolní části obrázku je vidět čtyřsměrný ovladač, jehož jednotlivá tlačítka jsou využita pro přímé volby.
Středové tlačítko je vstupem do Menu

Integrovaný A/V výstup umožní prohlížení i na obrazovce televize, dalším slotem je konektor pro připojení síťového adaptéru. Samozřejmostí je USB 2.0 pro propojení s počítačem.

Zklamáním je relativně vysoká míra digitálního šumu již při nejnižší citlivosti ISO. Ten se projevuje klasicky v tmavých částech snímku, ovšem i ve světlech je dosti patrný. Vliv na míru šumu má patrně i silné zahřívání přístroje v oblasti, kde je uložen akumulátor

Zdá-li se vám trojnásobný zoom, byť vybavený optickým stabilizátorem málo, můžete se poohlédnout po nových modelech LZ1/LZ2 s 6× zoomem, jež na řadu LX navazují.

__________________________________________________________________________________________

zdroj: Panasonic 
kontakt: 236 032 511, www.panasonic.cz
cena: 13 995 Kč vč. DPH