DIGIarena.e15.cz

The Neighbours aneb pomoz svému bezdomovci

Na světě dnes a denně vznikají stovky fotografických projektů. Zhusta za nimi stojí snaha umělecky se realizovat nebo na sebe upoutat pozornost neotřelým nápadem, najdou se však výjimky...

Mezi takové typy projektů patří i ten od Dylana Burra s názvem The Neighbours, na rozdíl od jiných však přináší něco navíc – naději. Zní to poněkud pateticky, za projektem The Neighbours (česky Sousedé) však stojí mimo jiné charitativní úmysl.

Cílem je zvýšit povědomí o problému lidí bez domova a vybrat v rámci uměleckého záměru finanční prostředky na jejich podporu. Jak?

Klepněte pro větší obrázek
Joseph, Antioch, Califormia, 8 let na ulici

Fotografie jako dobročinný akt?

Samotnému nápadu předcházela záliba Dylana Burra, jinak profesionálního svatebního fotografa, ve staré fotografické technice ferotypii, kterou se rozhodl zúročit ve své volné tvorbě.

Projekt nabyl ostřejších kontur během „chatování“ s bratrancem, jáhnem v nedalekém kostele, který Burrovi vnukl myšlenku, že by stálo zato skloubit jedinečný vzhled ferotypií s výrazy lidí, kteří se ocitli v těžké životní situaci – bez domova.

Sám Burr k tomu dodává: „Mým cílem bylo realizovat projekt, který by nebyl samoúčelně umělecký. Chtěl jsem vytvořit něco, co by přímo pomohlo několika málo lidem. Rozhodl jsem se použít techniku mokrých kolodiových desek. Teprve později, jak projekt postupoval, jsem zjistil, že samotný proces je jakousi alegorií života bez domova.

Klepněte pro větší obrázek
Deborah, Atlanta, Georgia, 5 let na ulici

Jedná se o pomalou proceduru. Bezdomovci jsou také odkázáni k dlouhému čekání. Navíc je ferotypie nedokonalý proces a úspěch není nikdy zaručen. Je nesmírně obtížné dosáhnout pokaždé stejného výsledku. Podobné jsou příběhy bezdomovců. Každý z nich se ocitl bez domova z jiného důvodu a musí překonat odlišné překážky, aby se z tíživé situace dostal. Tito lidé se cítí zapomenuti stejně, jako byla zapomenuta samotná ferotypie.“

Hledání zázemí a nejistota výsledku

Před uskutečněním projektu musel Dylan Burr vyřešit organizační otázky: idea vznikla v zimě a mokrý kolodiový proces (příprava, pořízení a vyvolání snímku trvá cca 15 minut) bylo prakticky nemožné realizovat na ulici. Autor našel zázemí v denním útulku sv. Františka v Denveru. Kancelář proměnil v malé studio a mobilní fotolaboratoř.

Klepněte pro větší obrázek
Misty, Tucker, Georgia, 2 roky na ulici

Poté zbývalo najít lidi, kteří by byli ochotni se na projektu podílet. Podle slov autora byl tento krok velkým problémem. Řada klientů útulku byla fotografy oslovena již dříve a neměla s nimi dobré zkušenosti. Nikoho z nich nezajímal jejich osobní příběh, brali je jako zástupce určitého „druhu“, atraktivní fotografický objekt – bezdomovce. Díky odlišnému, osobnímu, přístupu se podařilo přesvědčit 30 vhodných kandidátů.

Nejtěžším oříškem však byly limity zvolené fotografické techniky. S digitálním fotoaparátem lze během chvíle pořídit desítky snímků, v případě ferotypie máte jediný pokus. Kolodium jako organická sloučenina navíc není stabilní a neustále mění citlivost. Bylo tedy nutné zajistit dostatek světla – pomocí blesku a slunečního světla – a nehybnost objektu. Jen pro srovnání: U digitálního fotoaparátu lze dosáhnout nejkvalitnějšího obrazu při citlivostech 50–100 ISO, u kolodia je to 1 ISO.

Klepněte pro větší obrázek
Elizabeth, Utah, 3 roky na ulici

Mokrý koloidový proces

Mokrý kolodiový proces (zkráceně mokrý proces) je stará fotografická technika. Směs kolodia (která je ideální pro svou přilnavou konzistenci) se nanese na zvolený podklad (skleněnou či plechovou desku) a poté namáčí v roztoku dusičnanu stříbrného za vzniku světlocitlivé vrstvy. Deska uchycená do speciální kazety se následně vloží do fotoaparátu. Při expozici se odstraní krytka fotoaparátu a po odpočítání času se vrátí zpět. Ihned po pořízení fotografie se musí deska v temné komoře polévat vývojkou, načež se na ní začne objevovat negativní obraz. Tzv. přerušení se provádí poléváním destilovanou vodou. Již na světle se použije ustalovač a deska se v nádobě s vodou omyje, „vypere“. Nakonec následuje sušení a lakování.

Deska musí zůstat vlhká po celou dobu expozice, čili se musí připravovat těsně před fotografováním, na expozici a vyvolání zbývá zhruba 8 min. Ferrotypie (z lat. ferrum čili železo) je podřízený pojem mokrého kolodiového procesu. V podstatě znamená, že podklad (deska), na který je nanášena světlocitlivá vrstva, je vyroben z plechu.

 

Veřejná prezentace

Výsledkem projektu je 30 ferotypií, kniha fotografií a půlhodinový dokumentární film složený z rozhovorů, které vznikly během fotografování. Projekt podpořil i známý hudební skladatel Philip Glass, který souhlasil s použitím své hudby bez nároku na honorář. Snímky jsou dostupné na stránkách neighboursproject.com, kde lze mimo jiné přispět přímo na konto jednotlivých portrétovaných, zakoupit knihu nebo za poplatek stáhnout výše zmíněný film. Volně dostupný je trailer k filmu:

Projekt je v současné době prezentován také na webu INDIEGOGO. Výtěžek on-line sbírky poputuje na konto centra Sv. Františka v Denveru. V prosinci se bude konat veřejná prezentace filmu v denverské galerii a dražba ferotypií.

Galerie snímků:

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Autorem všech fotografií je Dylan Burr: všechny snímky byly publikovány s jeho svolením.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

pomozte sCHWANZERBERGOVI, ZEMANOVI paprdum… HELL 25. 11. 2014, 09:58

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne