DIGIarena.e15.cz

The Neighbours aneb pomoz svému bezdomovci

Na světě dnes a denně vznikají stovky fotografických projektů. Zhusta za nimi stojí snaha umělecky se realizovat nebo na sebe upoutat pozornost neotřelým nápadem, najdou se však výjimky...

Mezi takové typy projektů patří i ten od Dylana Burra s názvem The Neighbours, na rozdíl od jiných však přináší něco navíc – naději. Zní to poněkud pateticky, za projektem The Neighbours (česky Sousedé) však stojí mimo jiné charitativní úmysl.

Cílem je zvýšit povědomí o problému lidí bez domova a vybrat v rámci uměleckého záměru finanční prostředky na jejich podporu. Jak?

Klepněte pro větší obrázek
Joseph, Antioch, Califormia, 8 let na ulici

Fotografie jako dobročinný akt?

Samotnému nápadu předcházela záliba Dylana Burra, jinak profesionálního svatebního fotografa, ve staré fotografické technice ferotypii, kterou se rozhodl zúročit ve své volné tvorbě.

Projekt nabyl ostřejších kontur během „chatování“ s bratrancem, jáhnem v nedalekém kostele, který Burrovi vnukl myšlenku, že by stálo zato skloubit jedinečný vzhled ferotypií s výrazy lidí, kteří se ocitli v těžké životní situaci – bez domova.

Sám Burr k tomu dodává: „Mým cílem bylo realizovat projekt, který by nebyl samoúčelně umělecký. Chtěl jsem vytvořit něco, co by přímo pomohlo několika málo lidem. Rozhodl jsem se použít techniku mokrých kolodiových desek. Teprve později, jak projekt postupoval, jsem zjistil, že samotný proces je jakousi alegorií života bez domova.

Klepněte pro větší obrázek
Deborah, Atlanta, Georgia, 5 let na ulici

Jedná se o pomalou proceduru. Bezdomovci jsou také odkázáni k dlouhému čekání. Navíc je ferotypie nedokonalý proces a úspěch není nikdy zaručen. Je nesmírně obtížné dosáhnout pokaždé stejného výsledku. Podobné jsou příběhy bezdomovců. Každý z nich se ocitl bez domova z jiného důvodu a musí překonat odlišné překážky, aby se z tíživé situace dostal. Tito lidé se cítí zapomenuti stejně, jako byla zapomenuta samotná ferotypie.“

Hledání zázemí a nejistota výsledku

Před uskutečněním projektu musel Dylan Burr vyřešit organizační otázky: idea vznikla v zimě a mokrý kolodiový proces (příprava, pořízení a vyvolání snímku trvá cca 15 minut) bylo prakticky nemožné realizovat na ulici. Autor našel zázemí v denním útulku sv. Františka v Denveru. Kancelář proměnil v malé studio a mobilní fotolaboratoř.

Klepněte pro větší obrázek
Misty, Tucker, Georgia, 2 roky na ulici

Poté zbývalo najít lidi, kteří by byli ochotni se na projektu podílet. Podle slov autora byl tento krok velkým problémem. Řada klientů útulku byla fotografy oslovena již dříve a neměla s nimi dobré zkušenosti. Nikoho z nich nezajímal jejich osobní příběh, brali je jako zástupce určitého „druhu“, atraktivní fotografický objekt – bezdomovce. Díky odlišnému, osobnímu, přístupu se podařilo přesvědčit 30 vhodných kandidátů.

Nejtěžším oříškem však byly limity zvolené fotografické techniky. S digitálním fotoaparátem lze během chvíle pořídit desítky snímků, v případě ferotypie máte jediný pokus. Kolodium jako organická sloučenina navíc není stabilní a neustále mění citlivost. Bylo tedy nutné zajistit dostatek světla – pomocí blesku a slunečního světla – a nehybnost objektu. Jen pro srovnání: U digitálního fotoaparátu lze dosáhnout nejkvalitnějšího obrazu při citlivostech 50–100 ISO, u kolodia je to 1 ISO.

Klepněte pro větší obrázek
Elizabeth, Utah, 3 roky na ulici

Mokrý koloidový proces

Mokrý kolodiový proces (zkráceně mokrý proces) je stará fotografická technika. Směs kolodia (která je ideální pro svou přilnavou konzistenci) se nanese na zvolený podklad (skleněnou či plechovou desku) a poté namáčí v roztoku dusičnanu stříbrného za vzniku světlocitlivé vrstvy. Deska uchycená do speciální kazety se následně vloží do fotoaparátu. Při expozici se odstraní krytka fotoaparátu a po odpočítání času se vrátí zpět. Ihned po pořízení fotografie se musí deska v temné komoře polévat vývojkou, načež se na ní začne objevovat negativní obraz. Tzv. přerušení se provádí poléváním destilovanou vodou. Již na světle se použije ustalovač a deska se v nádobě s vodou omyje, „vypere“. Nakonec následuje sušení a lakování.

Deska musí zůstat vlhká po celou dobu expozice, čili se musí připravovat těsně před fotografováním, na expozici a vyvolání zbývá zhruba 8 min. Ferrotypie (z lat. ferrum čili železo) je podřízený pojem mokrého kolodiového procesu. V podstatě znamená, že podklad (deska), na který je nanášena světlocitlivá vrstva, je vyroben z plechu.

 

Veřejná prezentace

Výsledkem projektu je 30 ferotypií, kniha fotografií a půlhodinový dokumentární film složený z rozhovorů, které vznikly během fotografování. Projekt podpořil i známý hudební skladatel Philip Glass, který souhlasil s použitím své hudby bez nároku na honorář. Snímky jsou dostupné na stránkách neighboursproject.com, kde lze mimo jiné přispět přímo na konto jednotlivých portrétovaných, zakoupit knihu nebo za poplatek stáhnout výše zmíněný film. Volně dostupný je trailer k filmu:

Projekt je v současné době prezentován také na webu INDIEGOGO. Výtěžek on-line sbírky poputuje na konto centra Sv. Františka v Denveru. V prosinci se bude konat veřejná prezentace filmu v denverské galerii a dražba ferotypií.

Galerie snímků:

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Autorem všech fotografií je Dylan Burr: všechny snímky byly publikovány s jeho svolením.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

pomozte sCHWANZERBERGOVI, ZEMANOVI paprdum… HELL 25. 11. 2014, 09:58

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.