DIGIarena.e15.cz

Tip na výstavu: Napříč Dagmar Hochovou

Jedna z nejznámějších českých fotografek, Dagmar Hochová, bývá nejčastěji představována jako fotografka dětí. Průřez autorčiným fotografickým dílem připravila Moravská galerie v Brně.

Výstava se pokouší pojmout tvorbu Hochové komplexněji a ukázat ji v poněkud jiném světle. Samotné expozici předcházela dlouhá roční příprava. V roce 2013 získala galerie od manžela Dagmar Hochové Zdeňka Reinhardta autorčinu fotografickou pozůstalost, jejíž důkladné prozkoumání a zpracování potrvá ještě několik let.

Klepněte pro větší obrázek

Výstava, která se koná v jednom z výstavních sálů Camery je svým rozsahem poměrně skromná – zahrnuje 98 černobílých fotografií a je doplněna audioprojekcí. Výběr jednotlivých snímků samozřejmě není náhodný. Její koncepci nejlépe vystihují slova kurátora výstavy Jiřího Pátka:

„Při prezentaci jsme vsadili na kontrast slavných a docela neznámých fotografií. Nejde o cestu, od níž si slibujeme odpověď na to, kým Dagmar Hochová byla, která se logicky vynořila po jejím nedávném odchodu. Je to spíše strategie, skýtající šanci dostat do hry pojem vztahu, skrytého a odhaleného, protože ten s naším chápáním autorky neoddělitelně souvisí. A vlastně přímo odkazuje na skutečnost, že má-li mít „hledání Hochové“ nějaký objektivnější smysl, musí se orientovat na celek.“

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
archiv Moravské galerie v Brně

S tímto záměrem koresponduje prostý název expozice – Dagmar Hochová 1926/2012. Jasně naznačuje, že se tentokrát bude jednat o celistvější pohled na fotografčinu celoživotní tvorbu s cílem vyvrátit jednostranné chápání Hochové jako fotografky dětí, a odvážně se vydává do dosud opomíjených, nikoliv však nevýznamných, oblastí autorčiny tvorby.

Jádro výstavy tvoří snímky z let 68, 69 a 89, v nichž se utvářely novodobé české dějiny. Zachycují události Pražského jara, reakce na Palachův tragický protestní akt proti sovětské okupaci i listopadovou Sametovou revoluci, a odhalují Hochovou jako nadanou dokumentární a řekněme i společensky angažovanou fotografku.

S obrazy vypjatých historických okamžiků kontrastují komornější, ale o nic méně emocionálně silné, snímky z domova důchodců a ústavu pro mentálně postižené děti – v čase zastavené okamžiky smutného odcházení i upřímné radosti.

Klepněte pro větší obrázek 
archiv Moravské galerie v Brně

Mezi známější fotografie patří portréty osobností z českého uměleckého světa, především toho literárního – Milana Kundery, Josefa Seiferta, Bohuslava Reynka nebo „nepolapitelného“ Josefa Váchala, o němž se Hochová rozvyprávěla v Rozhovoru s Dagmar Hochovou: Akrobat na glóbu života. Klasicky pojaté (nikoli však aranžované!) portréty doplňují reportážně pojaté momentky ze IV. sjezdu československých spisovatelů (1967).

Klepněte pro větší obrázek 
archiv Moravské galerie v Brně

Omezené výstavní prostory dovolily představit pouze střípky z několika tematicky ucelených sérií, které by si zcela jistě zasloužily samostatnou prezentaci. V tomto konceptu fungují především jako ochutnávka, jakási jednohubka, která dává tušit další bohaté chutě. A dle slov pracovníků galerie se jich zcela určitě dočkáme v podobě rozsáhlejší retrospektivy.

  • kde: Moravská galerie v Brně, Uměleckoprůmyslové muzeum, Husova 14, Brno
  • kdy: denně 10.00–18.00, do 19. března 2015
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Fotografie z vernisáže, která se konala 18. prosince 2014
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?