DIGIarena.e15.cz

Tom Murphy: Stopy ve sněhu

Ačkoliv je jaro v rozpuku, podle počasí to tak nevypadá, pojďme tedy ještě jednou zavzpomínat na zimu, tentokrát s Tomem Murphym.

Zatímco většina lidí má zimu spojenu s dlouhými temnými večery a obdobně potemnělou náladou, Tom Murphy se na toto roční období těší. S prvním sněhem sbalí stan, spacák, fotoaparát a příslušenství a vydá se do přírodního parku Yellowstone lovit snímky zvířat. V Antarktidě zatím noc ve stanu nezažil, ale doufá, že se mu to podaří při letošní výpravě.

Zatímco čtete tyto řádky, americký fotograf Tom Murphy se s největší pravděpodobností nachází na lodi kotvící u pobřeží Antarktidy. Vstává kolem třetí hodiny ranní a vypravuje se k zasněženým břehům. Tam pak v průměru patnáct hodin denně tráví fotografovášním ptáků, vodních savců a zasněžené krajiny.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Bizon

Tom Murphy léta využíval fotografování ve své původní profesi archeologa. Lokalizoval a prostřednictvím fotografií zaznamenával archeologická naleziště na severozápadních pláních v Montaně. Postupem času však u něj náklonnost k focení převládla natolik, že si koncem sedmdesátých let si založil vlastní fotoateliér. V té době se také přestěhoval do blízkosti národního parku Yellowstone v severozápadním Wyomingu, který se záhy stal jeho životní vášní. V Yellowstonu Murphy nejen pořizuje snímky, ale také pořádá kurzy fotografování a provádí zde návštěvníky. Kromě toho tu vytváří i zajímavé osobní rekordy: Podařilo se mu například na lyžích přejít za dva týdny celý park o rozloze téměř devět tisíc kilometrů čtverečních.

Směrem k jižnímu pólu

Láska k zimě a touha vidět místa mnohdy dosud nedotčená lidskou rukou zavedly Toma Murphyho do Antarktidy, kam se poprvé vypravil před deseti lety. O fotografování v Antarktidě říká, že se od jeho práce v parku Yellowstone příliš neliší. Markantně jiná je však tamní fauna. „Pochopitelně, že v Antarktidě najdete naprosto odlišné druhy zvířat. Žije tam jen velmi málo savců a pokud na nějaké natrefíte, pak to jsou savci mořští.“ V yellowstonském parku uvidíte nějakého savce takřka na každém kroku. Proto tu má fotograf, který se chce zabývat snímky wildlife, mnohem jednodušší podmínky.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Stojící královští tučňáci

Přátelští tučňáci

Veškerý život v Antarktidě je soustředěn na pobřeží. Při procházkách po mořském břehu natrefil Tom Murphy na kolonie stovek i tisíců tučňáků. Objevit takovou kolonii pravděpodobně není tak obtížné, jak by se mohlo na první pohled zdát – Murphy chodil bez průvodce a sám. Vydáte-li se však směrem od moře, po deseti či patnácti kilometrech zjistíte, že kolem vás najednou není ani živáčka.

Pro fotografa zůstává neopomenutelnou výhodou, že zvířata obývající Antarktidu nejsou zvyklá na člověka a tudíž nejsou plachá. „Když se tučňákům poprvé ukážete, budou z vás nervózní. Sice nezpanikaří, ale začnou se od vás vzdalovat. Když však tiše sedíte, přibližně po dvaceti minutách si na vás zvyknou a beze strachu přijdou až k vám.“ Murphymu se dokonce stalo, že mu jeden z tučňáků šlápnul na nohu. Když vzpomíná na svá setkání s těmito ptáky, směje se: „Jsou to ta nejlegračnější zvířata, která jsem kdy fotografoval.“

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Upravující se královští tučňáci

Fotografování v mrazech

V Yellowstonu dosahují teploty v zimě až –45 stupňů, takže Murphy je na extrémní teplotní podmínky zvyklý. V Antarktidě pracoval vždy na jaře, v období, kdy rtuť teploměru sešplhá na „pouhých“ dvacet až pětadvacet stupňů pod nulou. Tyto nízké teploty nepovažuje fotograf za výraznou překážku v práci. Dokonce se prozatím nesetkal se závažnými technickými potížemi. Tom Murphy používá Nikon F4s s battery packem na alkalické články AA, s nimiž v Antarktidě nenarazil na žádné problémy. Vydrží mu na vyfocení přibližně padesáti roliček filmu. Murphy nepoužívá autofokus, rovněž manuální převíjení filmu výrazně ušetří spotřebu. Baterky fungovaly také v Yellowstonu při oněch čtyřiceti stupních pod nulou. Říká o nich: „Jsem s nimi velmi spokojen. Fungují lépe, než bych byl čekal.“

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Mláďata ledního medvěda

Vybavení nosí Tom Murphy v obyčejném batohu. Pro ochranu před mrazem balí všechny jeho součásti do oblečení. Aby se k fotoaparátu a objektivu nedostal prach a vlhkost, vždy je uchovává v plastikových sáčcích. Zima sama o sobě nemá podle Murphyho na fotografické příslušenství negativní vliv. Baterie sice nefungují stejně jako v ideálních podmínkách, ale jejich výkon se nesnižuje o více než 15 %. Největším problémem tak podle názoru fotografa zůstává srážení vody při přechodu se zimy do tepla a odlamování kousků filmu v místech perforace při teplotách pod –30° Celsia.

Volba expozice

Zásadní úskalí při fotografování divoké přírody v zimě tkví v práci se světlem. V Yellowstonu se slunce v průběhu celého dne nedostane příliš vysoko, takže fotograf může využívat příjemného světla, které modeluje půvabné stíny. Je však velmi obtížné pracovat s kontrasty, kterých je krajina zasypaná bělostně se třpytícím sněhem plná: zachytit v ní tmavou veverku v národním parku nebo černobílého tučňáka v Antarktidě je opravdový oříšek. „Expozice snímků focených na sněhu je náročná. Musím si vybrat, co bude nejdůležitější součástí kompozice. Pokud to má být textura ledu nebo bílá náprsenka tučňáka, změřím expozici na ni a potom snímek ještě mírně přeexponuji. Jestliže naopak měřím expozici s důrazem na nějaké tmavé zvíře, zůstanou jeho srst či peří prokreslené, ale sníh se slije do jediné velké bílé plochy. Dávejte tedy dobrý pozor na to, co by mělo být pro váš snímek nejdůležitější.“

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Skok červené lišky

S výraznějšími technickými obtížemi se tedy fotograf v Antarktidě nesetkal. Nerad však vzpomíná na ubytování: snídal, večeřel a přespával na malé lodi určené asi pro 40–50 pasažérů. Loď byla sice pohodlná, ale po cestě z Ameriky do Antarktidy se dostala do silných vln a lidé neuvyklí životu na moři odnesli její neustálé kolébání zdravotními problémy.

Čím fotí Tom Murphy

Tom Murphy fotografuje téměř výhradně fotoaparáty značky Nikon. Používá tělo Nikon F4s, většinou cestuje se třemi objektivy Nikkor – k dispozici má zoomy od širokoúhlého objektivu Nikkor 17–35 mm F2,8 D ED-IF AF-S až po teleobjektivy 70–200 mm F2,8 G ED-IF AF-S VR Zoom a 200–400 mm F4 G ED-IF AF-S VR Zoom.

Klepněte pro větší obrázek

Širokoúhlý objektiv s sebou Tom Murphy bere hlavně proto, že v přírodě rád hledá zajímavé detaily. Při své práci wildlife fotografa si však nemůže vynachválit zmiňovaný telezoom 200–400 mm se stabilizátorem obrazu. Používá alkalické články AA, které ho nezklamaly ani v největších mrazech

 

Pokud vás snímky Toma Murphyho zaujaly, podívejte se na jeho webové stránky www.tmurphywild.com, kde najdete širokou plejádu fotografií divoké přírody ze všech ročních období.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Bobr se sněhem ve tváři

Původní článek byl otištěn v DIGIfotu 1/2007. Chybějí-li vám starší čísla časopisu DIGIfoto, kontaktujte oddělení distribuce e-mailem: predplatne@cpress.cz nebo telefonicky na bezplatné lince 800 11 55 88.

Klepněte pro větší obrázek

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?