DIGIarena.e15.cz

Tváře venkova podle J. Štreita

„Fascinuje mě, když se na půdě živočišnosti, naturalismu a pudovosti objeví vztah, který je laskavý, plný něhy a krásy.“ (Štreit 1991)

Ten, kdo by navštívil expozici v pražském Domě U Kamenného zvonu s touhou pokochat se idylkou venkovského života, byl by jistě zděšen. Tato retrospektivní výstava, připravená k loňským 60. narozeninám autora, totiž nemá nic společného s romantickým pohledem na vesnici, jak ji známe z kreseb Josefa Lady, maleb Mikoláše Alše či knih Boženy Němcové. Fotografie Jindřicha Štreita vznikly v době reálného socialismu a z každé dýchá na diváka surovost, destrukce a beznaděj.

Jindřich Štreit se narodil 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku a proslavil se v 80. letech minulého století souborem fotografií o vesnicích bruntálska, které vystavil na nepovolené výstavě v Praze. Jeho snímky vzbudily pozornost tajné policie a Štreit si kvůli nim (a také kvůli nevystaveným negativům) vysloužil pobyt ve vězení, zabavení techniky, zákaz fotografovat a k tomu všemu byl sledován agenty StB.

Klepněte pro větší obrázek

Převrat znamenal pro Štreita vysvobození. Od roku 1994 pracuje jako samostatný fotograf. Na zobrazování vesnice nezanevřel; kromě českého venkova objevuje také slovenskou vesnici, cestuje po Francii, Velké Británii, Německu, Rakousku, Maďarsku, Rusku a státech bývalého SSSR.

Současná výstava v Domě U Kamenného zvonu, která potrvá po prodloužení do 10. února, je pojata jako celoživotní retrospektiva Jindřicha Štreita. Její první část v 1. patře galerie je věnována výhradně českému venkovu a jde o snímky pořízené od roku 1965 do roku 1991. Fotografie kolektivizované socialistické vesnice postrádají jakýkoliv náznak o snahu idealizovat. Při každém pohledu do soukromí lidí, jejich kumbálků s postelí, televizí a psem, do kuchyní nebo chlívků se divák pozastavuje jednak nad zarážející chudobou, ale také nad zvláštní aurou obyvatel, kteří jsou v tomto nehostinném prostředí zobrazeni.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Z cyklu Vesnice je svět; Sovinec 1980 | Z cyklu Tak blízko, tak daleko; Ingušsko 2003

Na málokteré fotografii chybí cigarety či alkohol, bezpochyby prostředky napomáhající překonávat těžkou práci i nepřízeň osudu. Vidíme děti při hrách s dřevěnými samopaly za sněhovou barikádou, děti soutěžící, děti s perníkovými medailemi; dospělé na schůzích, na polích, ve chlévech; s plynovými maskami i slavnostně oblečené na pohřbu či svatbě. Zvláště působivý je například snímek pohřebního průvodu na obzoru, jehož ponurost porušuje skupinka hus kráčejících opačným směrem v popředí snímku. Nechybí snímky ze zabijačky, z kulturních akcí a z duchovního života, mezi nimiž vyniká momentka, kdy farář před oprýskaným kostelem vítá ojedinělou příchozí.

V druhém patře galerie pak výstava pokračuje snímky z let 1991 – 2005. Zde jsou významné například snímky z projektů Lidé z ledkových dolů, Lidé třineckých železáren či Horníci z Petrosanu, kde Štreit zobrazuje těžce pracující dělníky, prostředí továren a zachycuje lidi překonávající pozůstatky komunistické éry. „Postkomunistická kocovina“ je velmi výstižné označení tohoto období.

Klepněte pro větší obrázek
Z cyklu Vesnice je svět; Sovinec 1980

Štreitovy fotografie nelze pojímat pouze jako dokument. To, co je činí tak přitažlivými; to, co v nás probouzí pocit pochopení, soustrasti či neklidu je jejich hluboká lidskost. Štreit nesleduje stav věcí, ale stav lidí, jejich rozpoložení, jejich vztah k prostředí a k sobě navzájem. V tomto ohledu lze přirovnat Štreita k Sebastiau Salgadovi. Avšak Salgadovy snímky jsou pro českého diváka dost exotické a vzdálené, zatímco Štreitovy snímky zobrazují historii, která je v pamětích některých z nás ještě stále čerstvá.

Jindřich Štreit. Fotografie 1965 – 2005. Galerie hl. m. Prahy, dům U Kamenného zvonu, výstava trvá do 10. 2. 2008. Autorem textů a koncepce výstavy je Tomáš Pospěch.

Další článek




celkem 13 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: J. Štreit ano Daniel 7. 2. 2008, 23:09
J. Štreit ano Monix 7. 2. 2008, 20:39
Re: jen tsk Fero 6. 2. 2008, 21:41
Re: jen tsk Feliz 6. 2. 2008, 15:29
Re: jen tsk Betta 6. 2. 2008, 14:10

Další podobné články

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Celosvětová fotografická soutěž Sony World Photography Awards se poprvé konala v roce 2008 a za uplynulou dobu se z ní stalo uznávané fotografické klání s celosvětovou účastí a renomé.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.

World Press Photo 2018 v komentované galerii

World Press Photo 2018 v komentované galerii

Minulý týden byli vyhlášeni vítězové 61. ročníku prestižní soutěže World Press Photo. Porota vybírala ze 73 044 snímků od 4 548 fotografů ze 125 zemí. Z jednotlivých, celkově devíti, kategorií jsme vybrali ty nejzajímavější fotografie.

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.