DIGIarena.e15.cz

Tváře venkova podle J. Štreita

„Fascinuje mě, když se na půdě živočišnosti, naturalismu a pudovosti objeví vztah, který je laskavý, plný něhy a krásy.“ (Štreit 1991)

Ten, kdo by navštívil expozici v pražském Domě U Kamenného zvonu s touhou pokochat se idylkou venkovského života, byl by jistě zděšen. Tato retrospektivní výstava, připravená k loňským 60. narozeninám autora, totiž nemá nic společného s romantickým pohledem na vesnici, jak ji známe z kreseb Josefa Lady, maleb Mikoláše Alše či knih Boženy Němcové. Fotografie Jindřicha Štreita vznikly v době reálného socialismu a z každé dýchá na diváka surovost, destrukce a beznaděj.

Jindřich Štreit se narodil 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku a proslavil se v 80. letech minulého století souborem fotografií o vesnicích bruntálska, které vystavil na nepovolené výstavě v Praze. Jeho snímky vzbudily pozornost tajné policie a Štreit si kvůli nim (a také kvůli nevystaveným negativům) vysloužil pobyt ve vězení, zabavení techniky, zákaz fotografovat a k tomu všemu byl sledován agenty StB.

Klepněte pro větší obrázek

Převrat znamenal pro Štreita vysvobození. Od roku 1994 pracuje jako samostatný fotograf. Na zobrazování vesnice nezanevřel; kromě českého venkova objevuje také slovenskou vesnici, cestuje po Francii, Velké Británii, Německu, Rakousku, Maďarsku, Rusku a státech bývalého SSSR.

Současná výstava v Domě U Kamenného zvonu, která potrvá po prodloužení do 10. února, je pojata jako celoživotní retrospektiva Jindřicha Štreita. Její první část v 1. patře galerie je věnována výhradně českému venkovu a jde o snímky pořízené od roku 1965 do roku 1991. Fotografie kolektivizované socialistické vesnice postrádají jakýkoliv náznak o snahu idealizovat. Při každém pohledu do soukromí lidí, jejich kumbálků s postelí, televizí a psem, do kuchyní nebo chlívků se divák pozastavuje jednak nad zarážející chudobou, ale také nad zvláštní aurou obyvatel, kteří jsou v tomto nehostinném prostředí zobrazeni.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Z cyklu Vesnice je svět; Sovinec 1980 | Z cyklu Tak blízko, tak daleko; Ingušsko 2003

Na málokteré fotografii chybí cigarety či alkohol, bezpochyby prostředky napomáhající překonávat těžkou práci i nepřízeň osudu. Vidíme děti při hrách s dřevěnými samopaly za sněhovou barikádou, děti soutěžící, děti s perníkovými medailemi; dospělé na schůzích, na polích, ve chlévech; s plynovými maskami i slavnostně oblečené na pohřbu či svatbě. Zvláště působivý je například snímek pohřebního průvodu na obzoru, jehož ponurost porušuje skupinka hus kráčejících opačným směrem v popředí snímku. Nechybí snímky ze zabijačky, z kulturních akcí a z duchovního života, mezi nimiž vyniká momentka, kdy farář před oprýskaným kostelem vítá ojedinělou příchozí.

V druhém patře galerie pak výstava pokračuje snímky z let 1991 – 2005. Zde jsou významné například snímky z projektů Lidé z ledkových dolů, Lidé třineckých železáren či Horníci z Petrosanu, kde Štreit zobrazuje těžce pracující dělníky, prostředí továren a zachycuje lidi překonávající pozůstatky komunistické éry. „Postkomunistická kocovina“ je velmi výstižné označení tohoto období.

Klepněte pro větší obrázek
Z cyklu Vesnice je svět; Sovinec 1980

Štreitovy fotografie nelze pojímat pouze jako dokument. To, co je činí tak přitažlivými; to, co v nás probouzí pocit pochopení, soustrasti či neklidu je jejich hluboká lidskost. Štreit nesleduje stav věcí, ale stav lidí, jejich rozpoložení, jejich vztah k prostředí a k sobě navzájem. V tomto ohledu lze přirovnat Štreita k Sebastiau Salgadovi. Avšak Salgadovy snímky jsou pro českého diváka dost exotické a vzdálené, zatímco Štreitovy snímky zobrazují historii, která je v pamětích některých z nás ještě stále čerstvá.

Jindřich Štreit. Fotografie 1965 – 2005. Galerie hl. m. Prahy, dům U Kamenného zvonu, výstava trvá do 10. 2. 2008. Autorem textů a koncepce výstavy je Tomáš Pospěch.

Další článek




celkem 13 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: J. Štreit ano Daniel 7. 2. 2008, 23:09
J. Štreit ano Monix 7. 2. 2008, 20:39
Re: jen tsk Fero 6. 2. 2008, 21:41
Re: jen tsk Feliz 6. 2. 2008, 15:29
Re: jen tsk Betta 6. 2. 2008, 14:10

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou