Základní technické parametry fotoaparátu:
- snímací prvek: CCD 6 Mpx, 1/2,5"
- max. výst. rozlišení: 2 816 × 1 584 bodů
- paměťové médium: SD / MMC
- objektiv: Canon Zoom 36–432 mm ekviv. (12× zoom), F2,7–3,5, stabilizátor
- LCD displej: výklopný, úhlopříčka 51 mm (2"), 115 000 obrazových bodů
- hledáček: EVF, 115 000 obrazových bodů, obrazové pokrytí 100 %
- rychlost závěrky: 15–1/3 200 s
- citlivost ISO: Auto, High ISO Auto, 80, 100, 200, 400, 800
- video: max. 640 × 480 px, 30 sn./s, stereo zvuk, (délka dle kapacity karty, maximálně však 1 GB nebo 1 hodina záznamu na jeden záznam)
- možnosti napájeni: 4× alkalické baterie velikosti AA, 4× NiMH baterie (NB4-300) velikosti AA (prodávané samostatně), síťový zdroj (prodávaný samostatně)
- rozměry a hmotnost: 113,4 × 78,0 × 75,5 mm, 410 g bez baterií
- cena: 15 990 Kč
Tentokrát jsme recenzi pojali jako srovnání s předchozím modelem PowerShot S2 IS a také s modelem Sony Cyber-Shot DSC H2. Detailnější výčet technické specifikace všech tří přístrojů naleznete zde. Všechny tři modely jsou si velmi podobné svou konstrukcí a možnostmi fotografování.
U Canonu PowerShot S3 IS výrobce vsadil na tmavě šedé provedení plastového povrchu a dle mého názoru je to krok k lepšímu. Ultrazoomy nepatří do kategorie digitálních šperků a člověk si při fotografování nepřipadá tolik nápadný jako se stříbrným S2. Přesto díky své konstrukci si i model PowerShot S3 zachoval jistý nastartovaný styl. Kromě změny barvy opláštění si na první pohled lze všimnout většího výklopného LCD. Ten narostl z 1,8 na rovné dva palce. Sony nabízí u svého modelu Cyber-Shot H2 také dvoupalcový displej, avšak pevně vestavěný.
Již samotné tělo Canonu bez baterií váži přes čtyři sta gramů, hmotnost znatelně naroste po vložení baterií. Konstruktéři přístroj na tuto hmotnost připravili a s bateriemi je dobře vyvážený. Možná právě díky své hmotnosti mi osobně dobře padl do rukou. Také matný povrch vystouplého gripu pro uchopení v pravé ruce se stává kladem při manipulaci s přístrojem. Sony Cyber-Shot H2 je oproti Canonu přibližně o sto gramů těžší (porovnání obou modelů bez baterií), má o něco více vystouplý grip a potřebuje ke svému životu 2× baterie velikosti AA. Jakákoli manipulace při fotografování s ním také nečiní potíže.
Na horní části těla jsou zastoupeny ovládací prvky přímo ovlivňující samotné fotografování. Kromě spouště a ovládání zoomu zde naleznete také přepínač mezi fotografováním a prohlížením fotografií, kruhový volič a nakonec dvě tlačítka. Jedno z nich přepíná mezi sériovým snímáním a časovou spouští a pomocí druhého (nalevo od blesku) provádíte změnu režimu blesku (popř. můžete přidat audio komentář při prohlížení snímků). Kruhový volič obsahuje klasické expoziční režimy fotografování: automatiku, programový režim, prioritu clony, času, plný manuál a uživatelské nastavení, dále také scénické režimy, panorámování a nahrávání videozáznamů. Blesk zůstal nezměněn a vyklápí se ručně, u Sony H2 se vyklápí elektronicky. Horní pohled na fotoaparát rovněž prozradí, že objektiv je nejen stabilizovaný, ale navíc poháněn ultrasonickým motorkem. CyberShot H2 má také stabilizátor obrazu. Canon má dobře vyřešené zoomování pomocí okruží spouště, u Sony musíte ohniskovou vzdálenost měnit tlačítky na zadní stěně přístroje. Ta ovšem můžete ovládat palcem a spíše se jedná o sílu zvyku.
Zleva: Canon S3 IS, Canon S2 IS, Sony H2
Přední pohled na všechny tři fotoaparáty. Canon má mezi objektivem a bleskem dva mikrofony pro stereo nahrávání zvuku. Vedle levého z nich pak má své místo pomocné světlo autofokusu. Oba přístroje mají shodný rozsah zoomu a také ohnisek. Canon vyrábí pro své přístroje objektivy sám, Sony používá skel Carl Zeiss Vario-Tessar.
Zleva: Canon S3 IS, Canon S2 IS, Sony H2
Zadní část fotoaparátu se víceméně shoduje s předchozím modelem S2. Hledáček, přestože není pro fotografování příliš pohodlný, se mě osobně zdál lépe čitelný než od Sony.
Na zadní části přístroje najdete výklopný LCD, nad ním je EVF hledáček s dioptrickou korekcí. Vedle hledáčku pak samostatné tlačítko pro záznam videosekvencí – obdobně jako u předchozího modelu tedy zůstala tlačítka pro spoušť a pro nahrávání videa oddělena. Pravá polovina zadní stěny fotoaparátu je doslova poseta ovládacími prvky. Na palec pravé ruky zde zbylo tak akorát místo pro uchopení fotoaparátu. Většinu ovládacích tlačítek budete muset také ovládat pomocí pravého palce, což může některým uživatelům zpočátku činit problémy. Levá ruka zůstala při ovládání přístroje téměř nevyužita. Nejinak je tomu i u Sony, kde levá ruka slouží jako výpomoc při držení fotoaparátu. Cyber-Shot H2 má ale navíc přímý přístup k ovládání EV korekce, který mi u Canonu v mnoha situacích chyběl.
Po zapnutí fotoaparátu Canon PowerShot S3 se objektiv vysune velmi rychle
Na levé boční straně jsou umístěna dvě tlačítka, které budete po chvíli používání přístroje ovládat poslepu. Jedno z nich přepíná do režimu manuálního ostření a druhé pak volí mezi makrem a supermakrem. Také je zde otvor pro AV výstup a vestavěný reproduktor
Na pravé straně je slot pro paměťovou kartu (SD / MMC). Nad ním se nachází zdířka pro připojení k počítači přes USB rozhraní a k síťovému adaptéru
Vedle objektivu se doslova skrývá tlačítko pro odejmutí prstence, na místo kterého můžete připevnit sluneční clonu nebo některou z předsádkových čoček, prodávaných samostatně
Canon PowerShot S3 IS v ruce
Mezi standardní příslušenství patří 16MB SD paměťová karta, USB a AV kabel, krytka objektivu a řemínek. Další volitelné příslušenství, které lze k S3 pořídit, je například síťový adaptér, sluneční clona nebo širokoúhlý konvertor či telekonvertor. Sony však ke svému fotoaparátu balí zdarma dvě dobíjecí baterie a nabíječku, adaptér na objektiv a sluneční clonu.
Z přiložených fotografií můžete vidět, že po konstrukční stránce se mnoho rozdílů u modelu PowerShot S3 IS oproti mladšímu sourozenci nenajde. Všechny ovládací prvky se v podstatě shodují s modelem S2. Občas mi scházel nějaký přepínač pro zapnutí a vypnutí stabilizátoru obrazu, které na těle Sony CyberShot H2 naleznete. Canon ovšem tuto funkci dovoluje nastavit pod tlačítko pro přímý přístup. Není lehké rozhodnout, který z porovnávaných fotoaparátů má lepší design či ovládání, vždy to bývá silně subjektivní a u mne i přes vyčtené nedostatky zvítězil v této disciplíně Canon, a to především díky rozmístění ovládacích prvků a celkovému ovládání přístroje.
Pokračování 2 / 5
Funkce a vybavení
Vylepšení fotoaparátu Canon PowerShot S3 IS oproti svému předchůdci dostalo také v podobě zvýšení rozlišení snímače na 6 Mpx. Spolu s ním došlo i na zvýšení citlivosti až na hodnotu ISO 800 a také k zobrazení reálného histogramu. Ten nefunguje při plně automatickém režimu, ale pouze v režimech program, priorita clony, času, plný manuuál a při uživatelském nastavení. Vzhledem k rozměrům displeje je náhledový histogram poměrně malý, ale dá se podle něj alespoň orientačně řídit.
Samotné menu fotoaparátu mi osobně přišlo jednoduché a celkově přehledné, možná by ale nebylo na škodu některá nastavení týkající se fotografování rozdělit do alespoň dvou kategorií, pro jejich rychlejší přístup.
Mohl by vám však vadit přístup k jednotlivým funkcím a nastavením fotoaparátu, přestože se jedná o již zaběhnuté uspořádání pro „S“řadu modelů PowerShot. Na zadní stěně přístroje jsou pro nejčastěji používané funkce vedle LCD umístěna tři tlačítka: funkční tlačítko, změna citlivosti ISO a tlačítko přímého přístupu (na které se dá nastavit jedna z deseti vybraných funkcí). Pro většinu pokročilých funkcí budete muset použít funkčního tlačítka, které nabízí v automatickém režimu pouze změnu kvality výstupních fotografií a videa. V programovém režimu již máte k dispozici více nástrojů (pro jejich výběr a změnu se pohybujete pomocí křížového ovladače). Jedná se o EV korekci, vyvážení bílé, možnost ovlivnit barvy snímku pomocí funkce „Mé barvy“, bracketing, kompenzaci záblesku, měření expozice (poměrové, plošné, bodové) a již zmiňovanou změnu rozměrů a kvality videa a fotografií. Tyto nástroje pak máte k dispozici i v dalších pokročilých režimech.
Ačkoliv se na přístup k často používaným nástrojům (jako jsou EV korekce či WB) přes funkční tlačítko dá poměrně rychle zvyknout, nebylo by od věci pokusit se i tyto nástroje implementovat přímo. Protože v manuálním režimu nemáte přístup ke korekci expozice, budete muset jakoukoliv expoziční změnu provést pomocí křížového ovladače, kterým nastavujete clonu a čas. Zde vám doporučuji používat náhledový histogram.
Podle zvoleného režimu fotografování rozlišuje fotoaparát úroveň uživatele, který s přístrojem pravděpodobně pracuje. Tak například: při časech 1/40 s anebo kratších se v plně automatickém režimu na LCD bude zobrazovat textová výzva k vyklopení blesku, v programovém režimu již bliká jen ikona blesku, při plně manuálním nastavení se již žádné varování na displeji neobjeví – přístroj předpokládá, že přesně víte, co děláte.
Stejně jako předchozí model i PowerShot S3 přináší možnost manuálního ostření. Nejprve musíte přidržet tlačítko MF na boční straně objektivu a poté křížovým voličem měnit zaostřovací vzdálenost. Není to tak příjemné, jako kdyby byla možnost ovlivňovat vzdálenost pomocí prstence. Výrobce však uživatelům toto ostření usnadnil alespoň v tom, že během změny zaostřovací vzdálenosti se vám na LCD objeví stupnice nejprve od 10 do 50 cm poté od 1 m do nekonečna a současně s ní výřez s digitálním přiblížením (ve výřezu jde ale silně pozorovat také šum).
Poslední nepopsané tlačítko slouží k přepnutí do režimu makro či supermakro. V režimu makro můžete fotografovat objekty ve vzdálenosti od 10 do 50 cm, v supermakru pak od 0 do 10 cm. Zde ovšem dávejte dobrý pozor, abyste se objektivem nedotknuli fotografovaných předmětů. Nepříjemnou vlastností supermakra je stínění objektivem. Využijete jej tak pravděpodobně pouze při bočním světle. Jednou z posledních novinek je možnost fotografovat v příjemném panoramtickém formátu 16:9.
Přímo po fotografování máte možnost se přepnout pomocí přepínače do prohlížení fotografií. Dobrou vlastností tohoto ovládacího prvku je fakt, že po jeho opakovaném přepnutí do polohy pro prohlížení snímků se objektiv fotoaparátu zasune a vy jej tak můžete chránit krytkou proti nechtěnému poškrábání.
Pokračování 3 / 5
Obrazová kvalita, testy
Canon PowerShot S3 IS umožňuje fotografovat pouze do formátu JPEG, stejně jako jeho starší sourozenec S2 IS. Podání barev je celkově příjemné a ve většině situací věrně syté. Občas se mohou vyskytnout problémy s vyvážením bílé barvy. Při oblačné obloze se vyplatilo nespoléhat se na automatiku a použít z vyvážení bílé předvolbu pro zatažené nebe. Přístroj dovoluje ovlivnit výslednou barevnost fotografií s nástrojem „Mé barvy“. Pomocí této funkce můžete snímky více oživit, či zdůraznit pouze některé barevné složky. To vcelku úspěšně funguje například při fotografování krajiny.
Někdy se při nastavování živých barev ale může stát, že fotoaparát sytost přežene a poté je třeba snímky upravit v počítači, popřípadě oříznout nebe, jak lze vidět na přiložené ukázce níže.
Citlivost začíná na hodnotě ISO 80, což je více, než měl PowerShot S2 (ten začínal na hodnotě ISO 50). Naproti němu ale končí až na ISO 800. Šum na ISO 200 je v přijatelných hranicích a téměř neznatelný. Přestože na citlivosti ISO 400 si mírně polepšil, poslední hodnota ISO 800 je bohužel kvůli značnému množství šumu pro fotografování nepoužitelná.
Znepokojivá je míra šumu v modrém kanále, která je až dvojnásobná oproti dvěma zbylým barevným složkám. Což ilustrují i předchozí snímky standardní a reálné scény.
Graf šumu
Intenzitu záblesku nelze jinak než pochválit a fotoaparát opravdu zvládá i udávanou vzdálenost ve specifikaci (5,2 m na široké ohnisko a 4 m na nejdelší). Canon by ale mohl nástroj pro redukci efektu červených očí implementovat přímo, například pod tlačítko změny režimu blesku. Pokud jej chcete zapnout musíte bohužel vstoupit do menu. Nabízenou výhodnou funkcí při fotografování s bleskem je synchronizace na 1. nebo 2. lamelu závěrky, to může ovlivnit podoby výsledných fotografií.
Dynamický rozsah fotoaparátu je shodný s konkurencí.
Je škoda, že nelze pochválit i kvalitu obrazu tak, jako konstrukci a funkční rozpětí fotoaparátu. Přestože v přenosu kontrastu objektiv obstál, horší je to s celkovým přenosem rozlišení. Na drobnějších strukturách dochází ke slévání detailů, to lze pozorovat především v travnaté části krajinářských fotografií. S rostoucí ohniskovou vzdáleností pak kvalita přenosu kontrastu klesá. Nepříliš dobře si také poradil S3 s bokehem. Jak dokládá následující snímek, dochází ke zdvojení hran a to může působit nepříjemně.
PowerShot S3 si bohužel nedokázal poradit se zvládnutím chromatické vady. Její výskyt napříč ohnisky by se dal u ultrazoomu omluvit. Chromatická aberace je však velmi patrná na nejširším ohnisku 36 mm (ekv. filmu). Předpokládáme, že většina uživatelů bude fotografovat právě na toto ohnisko. Chromatickou vadu zde spatříte nejen při kontrastních hranách v protisvětle ale v podstatě všude, stačí se jen pozorněji dívat. Nepříjemně se tak projevuje například při fotografování lidí, kdy i mezi vousy či ve vlasech je viditelné fialovo-zelené zabarvení, ale lze jej také vidět v trávě či mezi dlažebními kostkami. S odstraněním chromatické vady na nejširším ohnisku si bohužel nepomůžete ani větším zacloněním.
Kladem však zůstává téměř neznatelná vinětace a také celková ostrost kresby, která bývá směrem ke krajům u ultrazoomů problém, pro PowerShot S3 IS to však neplatí. Také stabilizátor obrazu se ukázal jako skvěle fungující nástroj a na nejkratší ohnisko jsme udrželi ostré fotografie i s časy 1/5 s. Samotný stabilizátor nabízí 3 druhy stabilizace: při fotografování, trvale zapnutý (lze kontrolovat jeho vliv přímo na LCD) a panorámování (pro využití během horizontálního pohybu fotoaparátu, takže stabilizuje jen odchylky ve vertikálním směru). Z našeho testování jsme zjistili, že nejlépe se chová v trvale zapnutém režimu.
Vlevo vypnutáý stabilizátor obrazu, vpravo zapnutý stabilizátor
Max. velikost Max. velikost
Díky ultrasonickému motorku je zoom i ostření rychlé a přechody mezi kroky 12× násobného zoomu jsou velmi jemné. Dokonce můžete zoomovat i ve dvou rychlostech podle síly, kterou budete působit na kolečko zoomu. S ostřením celkově nebyl problém až na delší ohniska, kdy při horším osvětlení začínala mít automatika problémy. USM měl již starší model PowerShot S2.
Příjemné je konstrukční zvládnutí sférického zkreslení. Zatímco na nejširším ohnisku lze pozorovat mírné soudkovité prohnutí linií, na delších ohniscích se o jakémkoliv zkreslení nedá mluvit. (možná by nebylo špatné cvaknout ještě něco přibližně okolo 50 mm ekv.)
Canon Powershot S3 IS se může směle zařadit k tomu nejlepšímu, co dnes trh nabízí v oblasti záznamu videa na digitální fotoaparáty. Video nahrává v rozlišení až 640 × 480 pixelů se 30 sn./s. Přitom délka záznamu je limitována pouze kapacitou karty, nebo 1 GB či 1 hodinou délky na jeden záznam. Během nahrávání máte k dispozici stabilizátor obrazu, a dále například možnost dynamicky kompenzovat hodnotu EV. Videozáznamy navíc můžete editovat přímo ve fotoaparátu (ořezávat začátek nebo konec scény).
Naměřili jsme
Pořízení prvního snímku je s S3 velice rychlé, a to nejen oproti Sony H2, ale i oproti svému předchůdci. Nutno konstatovat, že hodnota 1,85 s je na ultrazoom velmi dobrá. Naproti tomu čas pořízení snímku bez namáčknutí pokulhává u S3 IS i u S2 IS za Sony H2, a to dost výrazně, S3 IS je asi třikrát pomalejší. Také připravenost k expozici dalšího snímku je u S3 IS asi třikrát delší, v tomto parametru si dokonce S3 vede hůř než jeho předchůdce. Rychlost sériového snímání je u všech tří fotoaparátů přibližně stejná, jediným, avšak podstatným, rozdílem je to, že S3 IS má neomezený počet snímků v sérii, u Sony H2 je to 7 snímků, u předchůdce S2 IS pak 10 snímků.
| Sony Cyber-Shot H2 |
| první snímek |
2,43 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,13 s |
| snímek s namáčknutím |
neměřitelné |
| ukládání-připravenost k dalšímu snímku |
0,51 s |
| rychlost sériového snímání |
1,3 sn/s |
| max. počet snímků v sérii |
7 |
| měřeno s paměťovou kartou |
Sony MemorySitck PRO Duo MagicGate 512 MB |
|
Canon PowerShot S2 IS |
| první snímek |
2,33 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,68 s |
| snímek s namáčknutím |
0,07 s |
| ukládání-připravenost k dalšímu snímku |
1,49 s |
| rychlost sériového snímání |
1,4 sn/s |
| max. počet snímků v sérii |
10 |
| měřeno s paměťovou kartou |
Lexar High Speed 32×, 256 MB |
|
Canon PowerShot S3 IS |
| první snímek |
1,85 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,41 s |
| snímek s namáčknutím |
neměřitelné |
| ukládání-připravenost k dalšímu snímku |
1,52 s |
| rychlost sériového snímání |
1,6 sn/s |
| rychlost sériového snímání v režimu H |
2,5 sn/s |
| max. počet snímků v sérii |
neomezený |
| měřeno s paměťovou kartou |
Panasonic SD 512 MB Pro High Speed |
Pokračování 4 / 5
Demosnímky
Testovací obrazec široké ohnisko, vlevo Canon S3 IS, vpravo Sony H2
Max. velikost Max. velikost
Testovací obrazec, dlouhé ohnisko, vlevo Canon S3 IS, vpravo Sony H2
Max. velikost Max. velikost
Ukázka rozsahu zoomu
Max. velikost Max. velikost
Pleťovka denní světlo + blesk
Max. velikost
Pleťovka v interiéru s bleskem
Max. velikost
Při fotografování s bleskem měla pleťová barva občas tendenci upadat do žlutých odstínů.
Ukázku videa si můžete stáhnout zde: Video1 (12,8 MB) a Video2 (13,6 MB)
Pokračování 5 / 5
Celkové hodnocení
Celkově konstrukci, ergonomii a rozmístění tlačítek nemohu nic vyčíst. Všechny ovládací prvky i výklopný displej pevně sedí. Jediné tlačítko, ke kterému se budete dostávat s menšími problémy, slouží pro zapnutí sériového snímání či přepnutí na samospoušť. Vzhledem k tomu, že tyto funkce se nevyužívají tak často, není to nic vážného. Problémy při fotografování mohou nastat s LCD, se kterým se fotografování na přímém slunečním světle stává mírně obtížným. Velmi dobře si Canon PowerShot S3 poradí s využitím dostupné energie. Během nafotografování několika set fotografií a pár videosekvencí jsme neměli potřebu baterie měnit. Také dosah blesku nelze jinak než pochválit a poměrně rychle se dobíjí pro opětovné použití.
Přenos kontrastu se jeví lepší než u předchozího modelu S2. Celková ostrost fotografií v ploše je také dobrá. Horší je to však s přenosem rozlišení, zde už PowerShot S3 pokulhává. Nezanedbatelným mínusem se také stala na nejširším ohnisku neodstranitelná chromatická vada, která je sice méně pozorovatelná než u předchozího modelu, ale přesto zůstává silně patrná.
Díky funkcím a možnostem fotografování, které fotoaparát nabízí nedostanete do rukou nástroj, který by vás výrazně omezoval. Musíte se však smířit s méně kvalitním prokreslením fotografované scény, než například z amatérské digitální zrcadlovky. Samotný fotoaparát spadá do třídy EVF kompaktů, které jsou určené pro fotoamatéry, popř. pro pokročilé fotoamatéry, ovšem i pro ně by nebyla špatná možnost fotografovat do RAWu. Dala by se tak navíc úplně odstranit chromatická vada a snad i zlepšit přenos rozlišení v počítači při vyvolávání ze surového datového formátu.
Neváhal bych přístroj doporučit ani začínajícím uživatelům v oblasti digitální fotografie, kteří nemají s fotografií příliš velké zkušenosti, pro ty to bude solidní začátek. Přestože z počátku využijí spíše plně automatické ovládání, přístroj možnostmi přímo vybízí k pomalému zdokonalování sebe sama při zacházení s digitální technikou a jednotlivými ovládacími prvky fotoaparátů.
Pochopitelně je nutné brát v potaz i finanční stránku, zda investovat několik tisíc navíc nebo se poohlédnout po tom, co nabízí ostatní výrobci za levnější peníz. (Cenově se shoduje se svým předchůdcem uvedeným na trh v loňském roce.)
Plusy:
- stabilizovaný objektiv s USM
- výklopný displej
- dosah blesku
- konstrukce fotoaparátu
- kvalita videozáznamu
Mínusy:
- slévání texturovaného povrchu
- možná až příliš mnoho funkcí pro pravý palec
- horší viditelnost na LCD při ostrém světle
- nepoužitelné ISO 800
- horší přístup ke korekci EV
Cena:
Zdroj:
Canon CZ s.r.o
tel.: 225 280 111
www.canon.cz
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně