DIGIarena.e15.cz

Upravujeme RAW, část druhá – žlutá Indie

Jak různé oči mohou různě upravit stejnou zdrojovou fotku, o tom je klání Upravujeme RAW, které včera ukončilo druhé kolo.

Soutěž Upravujeme RAW, která by se měla spíš nazývat kláním, nebo ještě lépe potýkáním se, mi vlastně vůbec nepřijde jako soutěž, protože při ní třeba nevím odkud kam se natahuje pásmo s centimetrovými dílky. A to jistě taková soutěž dělat musí. Líbí se mi však, pokud se na ni dívám jako na výstup z oka včely. Mozaika tisíců různých pohledů na jeden za okny reálný svět. Hlavně z toho důvodu jsem do soutěže poslal fotku, která patří do seriálu indických vlakůvek. Protože právě u ní jsou úpravy velmi podstatné a na konečné vyznění mají obrovský vliv. Jednak proto, že je expozičně nakřáplá (snad mne trochu omlouvá nekonečná tma uvnitř vagónu a také to, že já zásadně kvůli atmosféře nebleskám). A jednak proto, že zrovna u ní jsem cítil její potenciál pro různou interpretaci.

Upravujeme RAW nechápu striktně a dogmaticky jako něco, co musí mít pevná pravidla. Že LightRoom ještě ano, ale Photoshop už tedy ne. Pro mne je podstatné, aby fotka byla převedena či vysvícena, přejete-li si to tak říct, tak, aby jí zůstal původní genius loci. Tedy, eufemisticky řečeno, aby to pořád byla ona. Zdá se mi, že tato všeobjímající definice toho, jaké jsou možné (a u mne ještě přijatelné) úpravy, to říká daleko lépe a přesněji, než stovky stran přesných kuchařek a zákazů a příkazů. Umění bylo odjakživa tvůrčí. Takže se nepřu, když někdo fotku zatočí v software do vrtule nebo hrdinně hrdince nasadí psí hlavu. Jen zrovna tohle neberu, protože – protože tyto úpravy už jsou u mne „za hranicí“. Překračují sdělení originálu. Ale věřte mi, pevnou čáru u mne nehledejte. Jen se snažím vysvětlit, jak to cítím.

Berte tedy prosím moje hodnocení podle výše uvedeného. Znovu říkám, že to není soutěž. Nemám tedy ani potřebu umět „to obhájit“. Jsou to jen moje oči. Oči autora, které se se zájmem podívaly na vaše oči. Mimochodem, moje oči v tomto článku nebudou hodnotit. Budou jen říkat, v jakém vztahu jsou vaše fotky k mým očím.

Jakou barvu má Indie?

Každý z vás asi už viděl Milionáře z chatrče. Pokud ne, je to velká škoda, protože tenhle film, alespoň ve své první, úžasně dynamické a neuvěřitelně nervní polovině, natočil vynikající fotograf. Ten film vás přiková k sedačce v kině a mne třeba také donutil se znovu prohrabat svými staršími fotkami z Indie a nalézt tam vlastně jakousi „hommage“ Milionáři. Slumdog Millionaire, jak zní originální název filmu, totiž vcelku báječně a přesně vystihl atmosféru, kterou v Indii zažije každý, když sleze ze slona své cestovky a vydá se hezky pěšky po svých nohou. A je pravda, že k té atmosféře patří i barvy Milionáře, stejně jako jeho hra světel a stínů.

Proto jsem takto upravoval i své foto já sám. Ne že bych ho dával do barev Milionáře. Ale ten film mi vrátil a oživil vzpomínky na život tam a vlastně mne donutil fotku upravit podle této vůně. A moje úprava, podle výše uvedených vzpomínek na Indii a díky Milionáři, dopadla takto:

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Autor originálu i úpravy: Radek Burda

Děkuji všem přispěvovatelům, že nechali napadat takovou úrodu pohledů. Že jich bude až k padesáti jsem nevěřil ani ve snu. A děkuji i hlasujícím, kteří poslali do finále následují šestici fotografií.

Jak šestici vidí mé oči?

Je zajímavé, že vlastně nikdo netrefil moje barvy. Sám si kladu otázku, jestli je to tím, že vidím barvu jinak, nebo třeba tím, že tam ti lidé nebyli. Nevím a sám si rád počkám na rozuzlení v debatě pod článkem. Ale pro mne žlutá byla právě barvou Indie, díky a ve spojení s tou nervností, dravostí, syrovostí s jakou se „tam dole“ žije. Znovu opakuji. Kdo viděl Milionáře, ví o čem mluvím. Žlutá a obrovský, ohlušující drajv – to je přesně moje Indie. A proto mne překvapily vaše studené, pro mne tak umrtvující barvy. Ani nevíte, jak rád si od vás poslechnu, proč podle vás to vyhrály zrovna ony.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
autor: Michal Š. Kouba
počet hlasů: 7

Popis úpravy: Camera Raw + CS3“

Vítěz použil dodělanou hloubku ostrosti. Je velmi zajímavá a to řešení mne potěšilo. Vytáhlo do jednoho obrazu spící Růženku, ale nechalo důrazný i druhý plán dvojice. Co ale vadí mým očím, je jistá uhlazenost obrazu. Jakási Disneyovost, která pomíjí to, že Indie je země, kde minuta prodlení znamená umřít hlady. Uhlazenost je v rozporu se syrovostí, která vás přepadá na každém kroku. Dívám se na pohádku, ne na miliardu lidí, kde většina musí vyžít s půldolarem denně.

Klepněte pro větší obrázek 
max. velikost
autor: Siggi
počet hlasů: 5

Popis úpravy: Uprava v ACR + PS CS3“

Druhé foto je zahaleno do zelené. Zde mé oči, v porovnání s předchozí, jsou nadmíru spokojené se zachováním agresivity obrazu. A přesto mi tam něco hrozně překáží. Vadí mi to vytažení hry, která se odehrává za oknem. Jakmile pohledem dorazíte do tohoto místa, jako byste se dívali na kino. A najednou je vám osud cestujících lhostejný a říkáte si, copak to vlastně promítají? Škoda. Podle mne se děj této fotky odehrává jinde.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
autor: Crazy Ivan
počet hlasů: 2

Popis úpravy: Capture One: vyvolán raw do 7mi snímků s proměnlivou expozicí
- Dynamic Photo HDR: Snímky složeny, proveden tone mapping
- Zoner: Úprava teploty snímku, odstranění šumu, doostření pomocí pluginu Focus Magic, zmenšení“

Třetí řešení je tím, které se snaží dát divákovi co nejvíce informací. Nic netajit. Rozsvítit na scéně každou žárovku a pořádně všechny aktéry představit a vytvořit jakési realistické divadlo. Nehrajeme v příšeří, své osudy dáváme všanc každému. Já ale raději hry, kdy z temnoty se náhle vymrští ruka. Miluji to napětí z nevědění.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
autor: daymoon
počet hlasů: 2

Popis úpravy: Jemná úprava v Camera Raw. Pak maskováním úprava jasu částí obrazu. Nástrojem křivky. Částečné odstranění šumu opět s využitím masek. Převod do BW pomocí Silver Efex Pro. BW převod použit jako vrstva. Další drobné úpravy a minimální retuše. Nakonec zmenšení a zaostření a finální učesání na do očí bijících fragmentů.“

Čtvrté foto je to, které mi jde skvěle pod fousy. Jistě, je modré, studené, a já vidím žlutě. Ale jinak v něm vidím opravdu ty půlgrošové cestující, kteří si ve vlaku na dvanáct hodin zřídili svůj svět, kde se jí, povídá, pije, spí, žije, miluje. A kde zůstává i tajemství, protože všude kolem je tma, kde třeba je soukromí, nebo jen prohra, zlo, neštěstí, nejistota. Toto foto miluji. A navíc ho i miluji proto, že ho autor výborně vyčistil od šumu a já bych si poprosil, kdyby mi řekl jak.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
autor: Gloe
počet hlasů: 2

Popis úpravy: Lightroom - obnoveni, expozice, kontrast, krivky, stiny, stupnovity filtr se zvysenou expozici, nejaky ty baricky a pridana vinetace (osobne ji mam rad)
pote export do photoshopu - odsumeni a zmenseni

Předposlední nastoluje řešení převodu do sépie. Snaží se vytáhnout emoci z fotky tím, že ho převádí do půltónů jedné barvy. Fotkám s dobrými převody to obvykle prospívá a odstraněním barevné informace dává čtenáři vyniknout emoci, která se na fotce odehrává. Jenže tady, jak je fotka zašumělá, tak převod dává bohužel vyniknout kulatým, neostrým hranám a tak místo ostrého příběhu pozorujeme sladkou pohádku, navíc z větší části utopenou ve tmě. Autore, zkoušel jsi tam dodat nějaké umělé zrno, abys nechal tu scénu zhrubnout?

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
autor: Fiho
počet hlasů: 2

Popis úpravy: Snímek do soutěže "UPRAVUJEME RAW". Abych originál trochu "vylepšil", tak jsem zvolil velký výřez. Barevně jsem posunul obraz do podvečera v teplých krajích. Dovolil jsem si (možná proti pravidlům-nevím?) ruzmáznout nástupiště a malinko "zarosit" sklo abych zvýšil intimitu prostředí a aby pohled z okna netříštil pohled.“

Poslední řešení je ve smyslu zásahů do obrazu nejodvážnější. Nic proti tomu. Je to řešení, které striktně odděluje příběh spáčky od příběhu prodeje vody. A to až do té míry, že to vnímáme jako slepené dva příběhy, které se náhodou potkaly v pruhu vedle sebe. Z reportážního obsahu původní fotky toho mnoho nezbylo a vidíme lunetu od Mikoláše Aleše, selanku příběhu z našich národních dějin. Obrazově to ostatně podporuje i „zarosené“ okno. Jistě, i takto lze dělat „hezké“ fotky. Já jsem ale bytostně založením dokumentarista a bohužel chci vidět i výkaly na ulici.

Jací jsou mí vítězové?

Je skutečně vidět, že co řešení, to zcela jiný přístup. A jací jsou moji favorité, když nebudu vybírat z této šestice? Jsou dva.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
autor: motor911

Tento, který miluji pro jeho neuvěřitelnou syrovost, která diváky vtahuje do děje tak, jakoby také seděli ve vlaku a která je asi docílena umělým zrnem. Je to výborný dokument, který beru všemi deseti, jen mi nezapadá do celkové koncepce indického vlakování, což je asi škoda. Protože ho fakt žeru.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
autor: jojom7

A pak i tento, který pracuje s mojí milovanou žlutou, ale který to neuvěřitelně a podle mne báječně řeší tak, jakoby to žluté světlo vycházelo odněkud zespoda, ode dveří a jen nesměle oblizovalo cestující. Ta fotka má pro mne neuvěřitelnou šťávu a dokonce bych si ji, ač je autor jako každý autor ješita, vybral namísto své.

Jinak to, proč jsem volil žlutou, se snad nejlépe pochopí, když si prohlédnete celou sérii indického vlakování.

Tak nasedáme do nejnebezpečnějších vlaků na světě. A jedem! Třetí kolo RAW čeká.

Další článek




celkem 9 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Fajne... Radek Burda 20. 3. 2009, 20:59
Re: Uprava Radek Burda 20. 3. 2009, 20:52
Re: Uprava Radek Burda 20. 3. 2009, 20:51
Re: Fajne... Cikrosky 19. 3. 2009, 19:23
Re: Fajne... Radek Burda 19. 3. 2009, 18:04