DIGIarena.e15.cz

Úvahy nad stářím na fotografii týdne: Stařec

Kdy se člověk stává starým? V dnešním kulturním klimatu na to hledáme jen těžko nějakou rozumnou odpověď.

Stáří je stavem člověka, který se snažíme maximální možnou mírou upozadit, odložit jej, vytlačit na okraj společnosti. V minulosti tomu ale bylo jinak – kult stáří převládal v mnohém nad kultem mládí, a představoval tak bylo téměř vstupenkou do privilegovaného stavu těch, kdo mají zkušenosti či moc. Lze ale říci, který z obou přístupů je správný nebo lepší?

Mladý člověk je většinou flexibilnější, rychlejší, výkonnější a kreativnější. Na druhou stranu s sebou stáří přináší obvykle určitý nadhled, zkušenosti a určitou oproštěnost od každodennosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že v naší společnosti jednoznačně převládá heslo „mládí vpřed.” Na reklamních poutačích máme téměř výhradně dvacetileté aktéry a mohli bychom propadnout klamu, že dnešní společnost právě hodnoty mládí přeceňuje. To je ale jen povrchní pohled; při udílení různých filmových cen jsou zastoupeni herci všech věkových kategorií téměř rovnoměrně a platové tabulky ve státních organizacích říkají také něco jiného.

Klepněte pro větší obrázek
Zoran_Toldi_Starec; foto Zoran 2
 

Není tomu tak dávno, co jsem mluvil s jedním gymnasiálním pedagogem, těsně předdůchodového věku a řešili jsme, za jak dlouho po dokončení studií může pedagog (průměrný) dosáhnout svého vyučovacího maxima. A poměrně přesně jsme se shodli, že přibližně pět let po škole. Tuto hranici drží ještě přibližně dalších pět až deset let a pak již jen klesá. Je to přirozený kompromis mezi kontaktem s univerzitou a aktuální vědou, mládím a zkušenostmi. Platové tabulky ale mají stále rostoucí trend a těch, kteří ve svých výkonech stále jen rostou je jako šafránu.

Dnes není stáří nijak přímo utlačováno, ale spíše tabuizováno. Jako by si starý člověk odmítal přiznat své stáří a jeho přínosy. Jistě by bylo možné namítnout, že období obdivovaných starců, za kterými proudily zástupy mladých, je dávno za námi. Ale není to problém právě těch starých? Není každý věk něčím cenný a vzácný? Ať již mládí nebo stáří má přece svojí jednoznačnou cenu a není možné jej nadřídit či podřídit jiné věkové kategorii.

Muž na snímku s názvem Zoran_Toldi_Starec se za své stáří určitě nestydí. Jeho bílý vous i delší vlasy, dotvářejí, spolu s hlubokým pronikavým pohledem, vzhled muže, které ví a je ochoten se o toto své vědění podělit.

Klepněte pro větší obrázek
Circulation of shadows; foto Karel Vepřík

Jako ve staré krásné knihovně si musí připadat čtenář, který pohlédne na snímek s názvem Circulation of shadows, jehož autorem je Karel Vepřík. Dobrá práce s kompozicí i stíny vytváří podmětné prostředí k vlastním úvahám. Co je asi napsáno v knize, na kterou někdo odložil své brýle? Odpověď zřejmě zůstane zahalena rouškou tajemství, se kterým fotograf výborně pracuje.

Klepněte pro větší obrázek
Co je šeptem...; foto Angel74
 

Fotografie s názvem Co je šeptem... na první pohled zaujme krásnou prací se světlem, které autorka, s nikem Angel74, využívá k dokreslení celé kompozice. Primáti jsou poměrně vděčným fotografickým objektem – vypadají téměř jako lidé, dobře se tváří a jsou fotogeničtí. Přesto dnešní alegorie, která působí téměř až „kostelním” duchem, rozhodně zaujme nejen provedením, ale také vtipem.

Klepněte pro větší obrázek
Hodinky Hajného; foto giomdesampre

Osobně se přiznávám, že pro hodinky – ať již náramkové či kapesní, mám, podobně jako pro manžetové knoflíčky, určitou slabost. Hodinky Hajného, které vyfotografoval giomdesampre, zachycují nejen mimořádně krásný artefakt, jako výdobytek lidské schopnosti měřit čas, ale také povedenou fotografickou kompozici.

Klepněte pro větší obrázek
Za devatero........; foto Jiří Švejk

A na samotný závěr ještě jedno odskočení do pohádky. Snímek Za devatero........ od  Jiřího Švejka nabízí krásný pohled do dáli v takové atmosféře, že se člověku chce nechat starosti dnešního dne někde za hlavou, zasnít se a vyřknout ono klasické „za devatero horama...”
 

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Úvaha o ničem. Stárneme všichni. K fotkám, … Josef Němec 11. 3. 2011, 08:13
Súhlasim, že staroba prináša určitý nadhlad … onko 10. 3. 2011, 19:00
Uvahy o ho... Nekdo je starej seslej zdevast… reno 9. 3. 2011, 06:00

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.