DIGIarena.e15.cz

Úvahy nad stářím na fotografii týdne: Stařec

Kdy se člověk stává starým? V dnešním kulturním klimatu na to hledáme jen těžko nějakou rozumnou odpověď.

Stáří je stavem člověka, který se snažíme maximální možnou mírou upozadit, odložit jej, vytlačit na okraj společnosti. V minulosti tomu ale bylo jinak – kult stáří převládal v mnohém nad kultem mládí, a představoval tak bylo téměř vstupenkou do privilegovaného stavu těch, kdo mají zkušenosti či moc. Lze ale říci, který z obou přístupů je správný nebo lepší?

Mladý člověk je většinou flexibilnější, rychlejší, výkonnější a kreativnější. Na druhou stranu s sebou stáří přináší obvykle určitý nadhled, zkušenosti a určitou oproštěnost od každodennosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že v naší společnosti jednoznačně převládá heslo „mládí vpřed.” Na reklamních poutačích máme téměř výhradně dvacetileté aktéry a mohli bychom propadnout klamu, že dnešní společnost právě hodnoty mládí přeceňuje. To je ale jen povrchní pohled; při udílení různých filmových cen jsou zastoupeni herci všech věkových kategorií téměř rovnoměrně a platové tabulky ve státních organizacích říkají také něco jiného.

Klepněte pro větší obrázek
Zoran_Toldi_Starec; foto Zoran 2
 

Není tomu tak dávno, co jsem mluvil s jedním gymnasiálním pedagogem, těsně předdůchodového věku a řešili jsme, za jak dlouho po dokončení studií může pedagog (průměrný) dosáhnout svého vyučovacího maxima. A poměrně přesně jsme se shodli, že přibližně pět let po škole. Tuto hranici drží ještě přibližně dalších pět až deset let a pak již jen klesá. Je to přirozený kompromis mezi kontaktem s univerzitou a aktuální vědou, mládím a zkušenostmi. Platové tabulky ale mají stále rostoucí trend a těch, kteří ve svých výkonech stále jen rostou je jako šafránu.

Dnes není stáří nijak přímo utlačováno, ale spíše tabuizováno. Jako by si starý člověk odmítal přiznat své stáří a jeho přínosy. Jistě by bylo možné namítnout, že období obdivovaných starců, za kterými proudily zástupy mladých, je dávno za námi. Ale není to problém právě těch starých? Není každý věk něčím cenný a vzácný? Ať již mládí nebo stáří má přece svojí jednoznačnou cenu a není možné jej nadřídit či podřídit jiné věkové kategorii.

Muž na snímku s názvem Zoran_Toldi_Starec se za své stáří určitě nestydí. Jeho bílý vous i delší vlasy, dotvářejí, spolu s hlubokým pronikavým pohledem, vzhled muže, které ví a je ochoten se o toto své vědění podělit.

Klepněte pro větší obrázek
Circulation of shadows; foto Karel Vepřík

Jako ve staré krásné knihovně si musí připadat čtenář, který pohlédne na snímek s názvem Circulation of shadows, jehož autorem je Karel Vepřík. Dobrá práce s kompozicí i stíny vytváří podmětné prostředí k vlastním úvahám. Co je asi napsáno v knize, na kterou někdo odložil své brýle? Odpověď zřejmě zůstane zahalena rouškou tajemství, se kterým fotograf výborně pracuje.

Klepněte pro větší obrázek
Co je šeptem...; foto Angel74
 

Fotografie s názvem Co je šeptem... na první pohled zaujme krásnou prací se světlem, které autorka, s nikem Angel74, využívá k dokreslení celé kompozice. Primáti jsou poměrně vděčným fotografickým objektem – vypadají téměř jako lidé, dobře se tváří a jsou fotogeničtí. Přesto dnešní alegorie, která působí téměř až „kostelním” duchem, rozhodně zaujme nejen provedením, ale také vtipem.

Klepněte pro větší obrázek
Hodinky Hajného; foto giomdesampre

Osobně se přiznávám, že pro hodinky – ať již náramkové či kapesní, mám, podobně jako pro manžetové knoflíčky, určitou slabost. Hodinky Hajného, které vyfotografoval giomdesampre, zachycují nejen mimořádně krásný artefakt, jako výdobytek lidské schopnosti měřit čas, ale také povedenou fotografickou kompozici.

Klepněte pro větší obrázek
Za devatero........; foto Jiří Švejk

A na samotný závěr ještě jedno odskočení do pohádky. Snímek Za devatero........ od  Jiřího Švejka nabízí krásný pohled do dáli v takové atmosféře, že se člověku chce nechat starosti dnešního dne někde za hlavou, zasnít se a vyřknout ono klasické „za devatero horama...”
 

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Úvaha o ničem. Stárneme všichni. K fotkám, … Josef Němec 11. 3. 2011, 08:13
Súhlasim, že staroba prináša určitý nadhlad … onko 10. 3. 2011, 19:00
Uvahy o ho... Nekdo je starej seslej zdevast… reno 9. 3. 2011, 06:00

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.