DIGIarena.e15.cz

Úvahy nad stářím na fotografii týdne: Stařec

Kdy se člověk stává starým? V dnešním kulturním klimatu na to hledáme jen těžko nějakou rozumnou odpověď.

Stáří je stavem člověka, který se snažíme maximální možnou mírou upozadit, odložit jej, vytlačit na okraj společnosti. V minulosti tomu ale bylo jinak – kult stáří převládal v mnohém nad kultem mládí, a představoval tak bylo téměř vstupenkou do privilegovaného stavu těch, kdo mají zkušenosti či moc. Lze ale říci, který z obou přístupů je správný nebo lepší?

Mladý člověk je většinou flexibilnější, rychlejší, výkonnější a kreativnější. Na druhou stranu s sebou stáří přináší obvykle určitý nadhled, zkušenosti a určitou oproštěnost od každodennosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že v naší společnosti jednoznačně převládá heslo „mládí vpřed.” Na reklamních poutačích máme téměř výhradně dvacetileté aktéry a mohli bychom propadnout klamu, že dnešní společnost právě hodnoty mládí přeceňuje. To je ale jen povrchní pohled; při udílení různých filmových cen jsou zastoupeni herci všech věkových kategorií téměř rovnoměrně a platové tabulky ve státních organizacích říkají také něco jiného.

Klepněte pro větší obrázek
Zoran_Toldi_Starec; foto Zoran 2
 

Není tomu tak dávno, co jsem mluvil s jedním gymnasiálním pedagogem, těsně předdůchodového věku a řešili jsme, za jak dlouho po dokončení studií může pedagog (průměrný) dosáhnout svého vyučovacího maxima. A poměrně přesně jsme se shodli, že přibližně pět let po škole. Tuto hranici drží ještě přibližně dalších pět až deset let a pak již jen klesá. Je to přirozený kompromis mezi kontaktem s univerzitou a aktuální vědou, mládím a zkušenostmi. Platové tabulky ale mají stále rostoucí trend a těch, kteří ve svých výkonech stále jen rostou je jako šafránu.

Dnes není stáří nijak přímo utlačováno, ale spíše tabuizováno. Jako by si starý člověk odmítal přiznat své stáří a jeho přínosy. Jistě by bylo možné namítnout, že období obdivovaných starců, za kterými proudily zástupy mladých, je dávno za námi. Ale není to problém právě těch starých? Není každý věk něčím cenný a vzácný? Ať již mládí nebo stáří má přece svojí jednoznačnou cenu a není možné jej nadřídit či podřídit jiné věkové kategorii.

Muž na snímku s názvem Zoran_Toldi_Starec se za své stáří určitě nestydí. Jeho bílý vous i delší vlasy, dotvářejí, spolu s hlubokým pronikavým pohledem, vzhled muže, které ví a je ochoten se o toto své vědění podělit.

Klepněte pro větší obrázek
Circulation of shadows; foto Karel Vepřík

Jako ve staré krásné knihovně si musí připadat čtenář, který pohlédne na snímek s názvem Circulation of shadows, jehož autorem je Karel Vepřík. Dobrá práce s kompozicí i stíny vytváří podmětné prostředí k vlastním úvahám. Co je asi napsáno v knize, na kterou někdo odložil své brýle? Odpověď zřejmě zůstane zahalena rouškou tajemství, se kterým fotograf výborně pracuje.

Klepněte pro větší obrázek
Co je šeptem...; foto Angel74
 

Fotografie s názvem Co je šeptem... na první pohled zaujme krásnou prací se světlem, které autorka, s nikem Angel74, využívá k dokreslení celé kompozice. Primáti jsou poměrně vděčným fotografickým objektem – vypadají téměř jako lidé, dobře se tváří a jsou fotogeničtí. Přesto dnešní alegorie, která působí téměř až „kostelním” duchem, rozhodně zaujme nejen provedením, ale také vtipem.

Klepněte pro větší obrázek
Hodinky Hajného; foto giomdesampre

Osobně se přiznávám, že pro hodinky – ať již náramkové či kapesní, mám, podobně jako pro manžetové knoflíčky, určitou slabost. Hodinky Hajného, které vyfotografoval giomdesampre, zachycují nejen mimořádně krásný artefakt, jako výdobytek lidské schopnosti měřit čas, ale také povedenou fotografickou kompozici.

Klepněte pro větší obrázek
Za devatero........; foto Jiří Švejk

A na samotný závěr ještě jedno odskočení do pohádky. Snímek Za devatero........ od  Jiřího Švejka nabízí krásný pohled do dáli v takové atmosféře, že se člověku chce nechat starosti dnešního dne někde za hlavou, zasnít se a vyřknout ono klasické „za devatero horama...”
 

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Úvaha o ničem. Stárneme všichni. K fotkám, … Josef Němec 11. 3. 2011, 08:13
Súhlasim, že staroba prináša určitý nadhlad … onko 10. 3. 2011, 19:00
Uvahy o ho... Nekdo je starej seslej zdevast… reno 9. 3. 2011, 06:00

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.