DIGIarena.e15.cz

Velké pravdy malého prince

Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné. Zamyslete se s námi, jestli je fotografie tvůrčí proces nebo jen technické ztvárnění.

Mám rád knihy mnoha autorů. Některé více, jiné trochu méně, ale knihu Malý princ od Antoina de Saint Exupéryho – tu miluji. Neokázale a skromně. Neumím z ní citovat pasáže nazpaměť a občas mi některé části z paměti úplně vypadnou. Ale to vůbec nevadí. Opět je s radostí objevuji a vychutnávám krásu myšlenek v nich obsažených. Ta radost z objevování je totiž ten malý střapatý, žlutovlasý klučík v nás. Bytost, která ještě dokáže žasnout a nalézat to podstatné, co je našim dospělým očím už skryté pod povrchem, který vnímáme přes jeho barvy a tvar.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Pakobollti mistra Hieronyma

Dnes, když zdvihnu oči k noční obloze, vidím hvězdy jako žhavé koule, podléhající zákonům nebeské mechaniky. Už málokdy si vybavím Orion jako velkého lovce doprovázeného svými dvěma psy… či Persea, jako hrdinu zachraňujícího svou Andromedu.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Mít tak křídla holubic

Proč se rozepisuji na fotografickém serveru o Malém princi?
Protože mám pocit, jako by právě mezi fotografy ta zvídavost a hravost zapadla někam daleko za jejich stroječky. Až na výjimky vedou dlouhé debaty o tom, co je lepší:

Digitál nebo analog?
Nikon nebo Canon?
Tamron nebo Sigma?

DPI, LPI, crop faktory, rozptylové kroužky, šum, barevná hloubka atd., atd.
Jakoby fotografování byly jakési závody formulí F1, kde jen špičkově vyladěný stroj může přinést slušný výsledek a ne druh výtvarného vyjádření autora.
 
Můj pocit ještě zesílil, když  jsem před časem naladil rozhlasovou stanici Vltava, na které avizovali debatu tří profesionálních uměleckých fotografů. Těšil jsem se, že se něco dozvím o vizích, o hledání témat a způsobu jejich vyjádření…. Ne – nic takového. Skoro hodinu jsem naslouchal výkladu tří řemeslníků nad tím, jakou techniku nakoupili, co peněz do ní nastrkali a žehrání, že jim dnes konkuruje kdejaký digitální amatér, který je tak obírá o chleba.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
...co zbylo z nás...

Zvládnout základy řemesla je důležité, ať děláme cokoliv. I při psaní těchto řádků si musím dávat pozor na i/y nebo na velká písmena. To je přece samozřejmé. Ale případnou debatu pod tímhle článkem nepovedeme o pravopisu (doufám), ale o smyslu vět a slov. O myšlenkách, které v něm vyjadřuji. O tom, zda mají co říci nebo jen přemílají stokrát řečená klišé. Zda zanechají stopu v čitatelově mysli nebo jejich banalita nezaujme. Proč to tak nebývá u fotografií? Proč tam se skoro pořád mluví o řemesle? Proč je u fotografie pro nejednoho diváka tak důležité jakým strojem je  exponována a jak byl ten přístroj nastaven? Jde skutečně jen o řemeslo?
 
Jsme dospělí a vážní lidé. Potřebujeme mít vše spočítáno, zařazeno a zaškatulkováno. Domýšlivě chceme ovládat a vládnout (byť často velice nenápadně a skrytě). Máme rádi encyklopedie a fantazírování s chutí přenecháváme řemeslníkům ve filmovém průmyslu.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Na rozloučenou

I já jsem už dávno dospělý a snad i vážný člověk. Ale občas se mi zasteskne po tom malém a střapatém klučinovi, kterého nosím někde v sobě. A když si dám hledáček fotoaparátu k oku, tak vím, že stojí vedle mě a slyším jak tichým hláskem říká: „Prosím pěkně…nakresli mi beránka…“

Další článek



Související články


celkem 60 komentářů

Nejnovější komentáře

prostor pro fantazii dady 16. 10. 2009, 09:58
Re: :-) Richter (novy) 24. 6. 2009, 16:24
:-) rok.zaruka 24. 6. 2009, 15:55
Re: Ach jo Richter (novy) 13. 5. 2009, 06:53
Ach jo Michal Patarak 13. 5. 2009, 06:38

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.