DIGIarena.e15.cz

Velké pravdy malého prince

Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné. Zamyslete se s námi, jestli je fotografie tvůrčí proces nebo jen technické ztvárnění.

Mám rád knihy mnoha autorů. Některé více, jiné trochu méně, ale knihu Malý princ od Antoina de Saint Exupéryho – tu miluji. Neokázale a skromně. Neumím z ní citovat pasáže nazpaměť a občas mi některé části z paměti úplně vypadnou. Ale to vůbec nevadí. Opět je s radostí objevuji a vychutnávám krásu myšlenek v nich obsažených. Ta radost z objevování je totiž ten malý střapatý, žlutovlasý klučík v nás. Bytost, která ještě dokáže žasnout a nalézat to podstatné, co je našim dospělým očím už skryté pod povrchem, který vnímáme přes jeho barvy a tvar.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Pakobollti mistra Hieronyma

Dnes, když zdvihnu oči k noční obloze, vidím hvězdy jako žhavé koule, podléhající zákonům nebeské mechaniky. Už málokdy si vybavím Orion jako velkého lovce doprovázeného svými dvěma psy… či Persea, jako hrdinu zachraňujícího svou Andromedu.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Mít tak křídla holubic

Proč se rozepisuji na fotografickém serveru o Malém princi?
Protože mám pocit, jako by právě mezi fotografy ta zvídavost a hravost zapadla někam daleko za jejich stroječky. Až na výjimky vedou dlouhé debaty o tom, co je lepší:

Digitál nebo analog?
Nikon nebo Canon?
Tamron nebo Sigma?

DPI, LPI, crop faktory, rozptylové kroužky, šum, barevná hloubka atd., atd.
Jakoby fotografování byly jakési závody formulí F1, kde jen špičkově vyladěný stroj může přinést slušný výsledek a ne druh výtvarného vyjádření autora.
 
Můj pocit ještě zesílil, když  jsem před časem naladil rozhlasovou stanici Vltava, na které avizovali debatu tří profesionálních uměleckých fotografů. Těšil jsem se, že se něco dozvím o vizích, o hledání témat a způsobu jejich vyjádření…. Ne – nic takového. Skoro hodinu jsem naslouchal výkladu tří řemeslníků nad tím, jakou techniku nakoupili, co peněz do ní nastrkali a žehrání, že jim dnes konkuruje kdejaký digitální amatér, který je tak obírá o chleba.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
...co zbylo z nás...

Zvládnout základy řemesla je důležité, ať děláme cokoliv. I při psaní těchto řádků si musím dávat pozor na i/y nebo na velká písmena. To je přece samozřejmé. Ale případnou debatu pod tímhle článkem nepovedeme o pravopisu (doufám), ale o smyslu vět a slov. O myšlenkách, které v něm vyjadřuji. O tom, zda mají co říci nebo jen přemílají stokrát řečená klišé. Zda zanechají stopu v čitatelově mysli nebo jejich banalita nezaujme. Proč to tak nebývá u fotografií? Proč tam se skoro pořád mluví o řemesle? Proč je u fotografie pro nejednoho diváka tak důležité jakým strojem je  exponována a jak byl ten přístroj nastaven? Jde skutečně jen o řemeslo?
 
Jsme dospělí a vážní lidé. Potřebujeme mít vše spočítáno, zařazeno a zaškatulkováno. Domýšlivě chceme ovládat a vládnout (byť často velice nenápadně a skrytě). Máme rádi encyklopedie a fantazírování s chutí přenecháváme řemeslníkům ve filmovém průmyslu.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Na rozloučenou

I já jsem už dávno dospělý a snad i vážný člověk. Ale občas se mi zasteskne po tom malém a střapatém klučinovi, kterého nosím někde v sobě. A když si dám hledáček fotoaparátu k oku, tak vím, že stojí vedle mě a slyším jak tichým hláskem říká: „Prosím pěkně…nakresli mi beránka…“

Další článek



Související články


celkem 60 komentářů

Nejnovější komentáře

prostor pro fantazii dady 16. 10. 2009, 09:58
Re: :-) Richter (novy) 24. 6. 2009, 16:24
:-) rok.zaruka 24. 6. 2009, 15:55
Re: Ach jo Richter (novy) 13. 5. 2009, 06:53
Ach jo Michal Patarak 13. 5. 2009, 06:38

Další podobné články

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Typy fotografů a jejich charakteristické chování

Typy fotografů a jejich charakteristické chování