Velký test: objektivy pro zrcadlovky Canon

Příchod zrcadlovky Canon EOS 300D byl svým způsobem revoluční a zamíchal kartami jednotlivých výrobců digitálních zrcadlovek. Model EOS 350D se pak stal jeho úctyhodným nástupcem. Za zvýhodněnou cenu lze v setu s tímto fotoaparátem zakoupit vybrané objektivy. Pořízení setových objektivů při koupi digitální zrcadlovky ale není jediná varianta. Na výběr máte celou plejádu objektivů od Canonu, resp. i od jiných výrobců, kteří prodávají své objektivy s bajonetem pro Canon.

Někdy se může vyplatit nevybírat pouze z objektivů určených výhradně pro digitální zrcadlovky. Za zvážení však stojí objektivy určené pro kinofilmové přístroje – ty by teoreticky po nasazení na digitální zrcadlovku měly kreslit s menšími optickými vadami, především díky „crop faktoru“.

Canon EOS 350D se setovým objektivem EF-S 18–55mm F3,5–5,6

Do této recenze jsme se rozhodli postavit vedle sebe objektivy řady EF-S, které jsou v setu s přístrojem EOS 350D. Spolu s nimi jsme vybrali objektiv pro kinofilmové zrcadlovky EF 24–85mm F3,5–4,5 USM. Ten se přibližuje svými parametry k druhému ze setových objektivů – modelu EF-S 17–85mm F4–5,6 IS USM. Označení „EF-S“ symbolizuje objektivy použitelné na fotoaparáty EOS 20D, EOS 300D, EOS 350D a nově i EOS 400D, tedy přístroje se snímačem velikosti APS-C. Díky tomu nejsou tyto objektivy kompatibilní s kinofilmovými zrcadlovkami.

Všechny tři objektivy vedle sebe

Všechny tři objektivy jsme testovali na těle „Digitálního rebela XT“ Canon EOS 350D. Přestože jeho nástupce model EOS 400D byl již uveden na trh, během testu samotného ještě nebyl k dispozici.

Canon EF-S 18–55mm F3,5–5,6

Samostatně neprodejný plastový objektiv EF-S 18–55mm F3,5–5,6 byl původně navržen pouze pro fotoaparát EOS 300D. Jedinou výhodou, kterou celoplastová konstrukce přináší je velmi nízká hmotnost – 190 g. Osobně mám však raději větší a těžší „skla“, která lépe sednou do ruky a která jsou navíc mnohem odolnější.

Canon EF-S 18–55mm F3,5–5,6

Na těle samotného objektivu toho příliš nehledejte. Nemá stupnici ukazující zaostřovací vzdálenosti tak, jako ostatní dva objektivy. Pouze pod pogumovaným prstencem zoomu naleznete údaj o minimální zaostřovací vzdálenosti – 28 cm. Vedle něj se nachází přepínač mezi manuálním a automatickým ostřením. Přední část výsuvného tubusu při zaostřování rotuje, což není příliš dobré pokud budete chtít používat polarizační či přechodové fotografické filtry.

Také manuální ostření je realizováno na výsuvném tubusu. Vzhledem k malému prostoru pro manipulaci s ostřícím kroužkem to není úplně nejlepší řešení. Navíc výsuvná část vykazuje velmi znatelnou vůli. Automatické ostření má problémy zaostřit na kratší vzdálenosti při nejdelších ohniscích. Práce motorku během ostření je sice hlučná, avšak v mezích, ve kterých se hlasitost mechanických motorků pohybuje.

Po nasazení na DSLR je rozsah ohniskových vzdáleností 29–88 mm (ekv. kinofilmu). Nejnižší ohnisko tedy nabízí slušný start pro širokoúhlé záběry a to i s poměrně dobrou světelností F3,5. Příliš ale nepotěší kvalita fotografií pořízených při úplně odcloněném objektivu. Na nejkratším ohnisku můžete pozorovat značně měkkou kresbu.

Chcete-li mít zachovánu ostrost v celé ploše, musíte zaclonit často alespoň na F8, v nekterých případech dokonce budete muset nastavit clonu F11. Na nejširším ohnisku je podobně jako u zbylých dvou objektivů patrné mírné soudkovíté zkreslení. Potrápit vás zde může také vinětace, která ani při větším zaclonění nepřekročí hranici 85 procent jasu v rozích oproti středu obrazu.

Poměrně slušně se však objektiv chová v protisvětle, kdy vnitřní konstrukce skel nemá tendenci vrhat nechtěné odlesky. Velmi dobře si objektiv poradil s chromatickou vadou. Optická konstrukce v sobě skrývá jeden asférický člen a chromatickou aberaci spatříte nejvíce na fotografiích pořízených na nejširším ohnisku. Její výskyt je však v porovnání s jinými širokoúhlými zoomy malý. Na testovacích snímcích naleznete také příjemný bokeh.

Jako jediný ze zapůjčených objektivů má EF-S 18–55 mm plastový bajonet

Canon EF-S 17–85mm F4–5,6 IS USM

Druhý ze setových objektivů EF-S 17–85mm F4–5,6 IS USM je už jiný šálek kávy. Díky kovové vnitřní konstrukci nabral více hmotnosti než jeho bratr (475 g) a už na první pohled se tváří odolněji. Dílenské zpracování si zaslouží pochvalu. Díky svým rozměrům a hmotnosti mě osobně dobře „padl do ruky“ a lépe se s ním pracovalo.

Canon EF-S 17–85mm F4–5,6 IS USM

Automatické ostření obstarává ultrasonický motorek. Především díky němu probíhá ostření rychle a naprosto tiše. Díky internímu ostření lze pomocí zdrsněného prstence i během AF ručně přeostřit na požadovanou vzdálenost. Na nejdelším ohnisku nás však autofokus u zapůjčeného kusu nemile překvapil. Během testování se několikrát stalo, že AF při nejdelším ohnisku „zamrzl“ v makro rozsahu a v tomto rozmezí se pokoušel „správně“ zaostřit jako splašený. Takto se choval také v situacích, kdy jsme ostřili na vzdálenost několika (i desítek) metrů. Nic kromě úplné změny záběru, nebo ručního přeostření v takové situaci nepomohlo. Tento neduh by se dal vyřešit implementováním přepínače, jenž by omezoval zaostřovací vzdálenost – na makro a na delší vzdálenosti.

Nebývá zvykem, aby setové objektivy měly vestavěný stabilizátor obrazu – Canon EF-S 17–85mm F4–5,6 IS USM jej však má a jeho práci oceníte. Na delší ohniska jsem z ruky udržel časy přibližně 1/13 s, což by bez stabilizátoru nebo stativu šlo jen stěží. Objektiv ani na nejdelším ohnisku nevykazuje nežádoucí vůli.

Bohužel i tento objektiv trpí silnou ztrátou světla v rozích na nejširším ohnisku. Paradoxně snímky na ohnisku 17 mm mohou vypadat hůře než u předchozího modelu EF-S 18–55mm F3,5–5,6, přestože ztráta světla je menší. Přechod do tmavých odstínů je totiž mnohem „tvrdší“. Jedním z řešení může být více clonit, v některých situacích však až na clonu F11. Nebo také můžete zapomenout na nabízené nejkratší ohnisko a použít takové, které se blíží 24 mm. Snad poslední variantou je fotografovat do RAWu a s vinětací si poradit v některém konvertoru.

Na nejširším ohnisku lze spatřit větší soudkovité prohnutí linií než u menšího kolegy. Na delších ohniscích se začíná objevovat mírné poduškovité zkreslení. Chromatická aberace, přestože na některých snímcích patrnější než na levnějším modelu, je ve srovnání s jinými zoomy v přijatelných mezích. Bokeh vykazuje lehce zdvojené hrany, nicméně to není nijak na škodu výsledným fotografiím.

Vadit by vám však mohly nežádoucí odlesky nepřímého světla, které může třeba i ve velmi ostrém úhlu dopadat na přední čočky objektivu. Zabránit by se jim velmi lehce dalo použitím sluneční clony, která však není součástí standardního vybavení ani u jednoho z testovaných objektivů.

Přepínač stabilizátoru naleznete hned pod přepínačem mezi autofokusem a manuálním ostřením

Canon EF 24–85mm F3,5–4,5 USM

Třetí alternativou, kterou můžete zvolit při pořizování nové digitální zrcadlovky, je koupě samostatného těla fotoaparátu a výběr objektivu, který vám bude nejvíce vyhovovat. Do srovnání jsme tak zahrnuli ultrasonický objektiv vyráběný primárně pro kinofilmové zrcadlovky.

Canon EF 24–85mm F3,5–4,5 USM

Jedná se o 24–85mm zoom s velmi dobrou světelností na obou krajních ohniscích. Oproti dvěma zbývajícím je mírně v nevýhodě, protože při nasazení na tělo s APS-C snímačem začíná rozsah ohnisek na mm „virtuálních“ 39 mm. Širší ohnisko tak může některým uživatelům chybět. Má ale oproti nim také svou výhodu – můžete jej bez problému nasadit jak na DSLR tak i na kinofilmovou zrcadlovku.

Co se rozměrů a hmotnosti týče, pak se EF 24–85mm F3,5–4,5 USM nachází někde mezi dvěma předchozími objektivy, má kompaktní rozměry a je příjemně těžký. Stejně jako předchozí objektiv EF-S 17–85mm F4–5,6 IS USM i tento zaslouží pochvalu za dílenské zpracování. Ani zde nehledejte na nejdelším ohnisku žádnou nežádoucí vůli. Autofokus měl menší problémy pouze na nejdelším ohnisku při špatném osvětlení.

Ačkoli vybaven asférickým členem, na nejkratším ohnisku si s chromatickou vadou poradil hůře než předchozí testované objektivy. To je dáno pravděpodobně tím, že primárně není určen pro DSLR. Pokud ale fotografujete do formátu RAW, pak se dá tato vada snížit v příslušném konvertoru, který redukci chromatické aberace umožňuje. Na druhou stranu velmi dobře si objektiv poradil s vinětací, kdy předchozí dva soupeře „strčí do kapsy“.

Má před nimi náskok také co se týče ostrosti v ploše. Zatímco u předchozích objektivů budete muset pro zachování ostrosti clonit alespoň na F5,6 (v případě levnějšího setového objektivu alespoň na F8), při používání objektivu EF 24–85mm F3,5–4,5 USM už s clonou F4 můžete pořídit ostré snímky až ke krajům.

Na nejkratším ohnisku spatříte soudkovité prohnutí linií, na nejdelším pak dle očekávání můžete pozorovat mírné poduškovité zkreslení. Velmi pěkně podává fotografie v přímém protisvětle – přestože optika jisté odlesky vnitřní konstrukce vykazuje, subjektivně jsou velmi příjemné. Co vás však nemusí potěšit jsou fotografie s nepřímým protisvětlem, kdy na snímcích lze zpozorovat celou plejádu artefaktů. Sluneční clona zde bude nutností.  

Obrazová kvalita fotografií se může poněkud změnit po nasazení na kinofilmovou zrcadlovku. Objektiv může více vinětovat nebo mohou být fotografie mírně „měkčí“ na širších ohniscích.

Protože používá interní ostření, můžete také zde, po zaostření v AF módu, ručně přeostřit