Pokud rádi experimentujete a neustále v počítači zkoušíte různé podoby vašich snímků, zbystřete pozornost.
Adobe Photoshop Lightroom je už sám o sobě zajímavý svojí „promakanou“ správou fotografií, kdy se po importu snímků do knihovny v podstatě nestaráte o jakékoliv ukládání provedených změn. De facto můžete zapomenout, kam a pod jakým názvem jste vaše fotografie při importu „uskladnili“. (Lightroom pochopitelně tato strategická data nezapomíná a v případě potřeby vám je bez problémů odhalí.)
Pojďme se ale podívat na to, jaké další výhody má technologie správy snímků, kdy originální data „leží“ někde na disku, úpravy se zaznamenávají do databáze (případně souboru *.XMP) a aplikují se – pomineme-li průběžný náhled v Lightroomu – až při případném exportu či například generování webové galerie.
A právě díky oddělení samotných zdrojových dat a historie úprav a dalších „manipulací“ se snímky můžete pracovat mimo jiné také s takzvanými virtuálními kopiemi.
Hrátky v cyberprostoru
Představte si poměrně běžnou situaci: upravujete některý ze svých snímků a něco vám říká, že by nebylo špatné, kdybyste jej zkusili převést do škály šedé. A tak již upravenou barevnou fotografii začnete znovu „ladit“ do černobílé podoby… Ne, tudy cesta v Lightroomu skutečně nevede. Zkuste raději v Knihovně na náhledu fotografie klepnout pravým tlačítkem myší a zvolit Vytvořit virtuální kopii.
Miniatura snímku se duplikuje, přičemž u kopie si můžete všimnout ohnutého levého spodního rožku náhledu – právě ten prozrazuje, že jde o virtuální kopii. V levém horním rohu náhledu zároveň přibude rámeček s číslovkou sdělující, že jde např. o první kopii ze dvou – virtuální kopie totiž nemusí být jen jedna – můžete si vytvořit několik variant jedné fotografie. Zároveň zjistíte, že v panelu Metadata přibyl v řádku Název kopie popis Kopírovat 1. S každou další virtuální kopií se číslo na konci popisu zvětšuje, pro vás je ale důležité, že tento řádek můžete uživatelsky přepsat a – kdykoliv později – podle tohoto popisu v knihovně virtuální kopie vyhledávat.
Co je Virtuální kopie? Virtuální kopie funguje přesně tak, jak by se podle jejího názvu dalo očekávat – nejde o fyzickou kopii vašich fotografií na disku (či jiném umístění), nýbrž o duplikovaný soubor popisu dat a provedených změn. Na disku je stále jen jeden soubor – ať se to týká snímků ve formátu RAW, JPEG či souborů typu TIF, případně PSD. Mírně se zvětší zápis (v datech řádu desítek až stovek kilobajtů) v samotném katalogu Lightroomu, ale to je tak asi všechno, o co při vytvoření virtuální kopie váš disk přijde. Důležité ale je, že s virtuální kopií můžete pracovat jako s každým fyzickým souborem/fotografií. |
Vlastnosti virtuálních kopií
Protože virtuální kopie představují jen duplikáty záznamů o provedených změnách fyzických souborů, mají, resp. musí mít s tzv. hlavním souborem spoustu společného. Důležitým parametrem je samozřejmě název fotografie – ten je, jak se můžete přesvědčit v záhlaví miniatur – u hlavního souboru i všech virtuálních kopií shodný. Zkusíte-li přejmenovat originál, dostanou stejné jméno i virtuální kopie – a stejně to funguje i obráceně – přejmenováním virtuální kopie změníte také jméno hlavního souboru. Pro „budoucnost“ vašich obrazových dat to nicméně znamená, že dost dobře nemůžete provázání virtuálních kopií s originálem tímto způsobem zrušit a přijít tak o kontrolu nad svými fotografiemi.
Budete-li důsledně využívat workflow Lightroomu – klidně lze virtuální kopie tisknout, jednoduše z nich lze vytvořit Slideshow, podobně funguje generování webové galerie. Ani v jednom z těchto příkladů nemusíte nic exportovat apod. Stále pracujete s jedním fyzickým souborem a jednou nebo několika virtuálními kopiemi/zápisy v databázi programu. Úspora datového prostoru je více než zřejmá…
Pokud ale přesto z jakéhokoliv důvodu potřebujete vytvořit skutečné kopie v podobě obrazových souborů, lze samozřejmě virtuální kopie standardním způsobem vyexportovat. Lightroom v tomto případě vytvoří soubory se stejným názvem (nezadáte-li při exportu jinou masku), odlišeným pouze číslem na konci.
Virtuální kopie a XMP Malý zádrhel může nastat, jestliže data úprav z Lightroomu využíváte pro přenos do Adobe Camera Raw, typicky pro další zpracování ve Photoshopu. Pro tento účel samozřejmě musíte mít nastavené ukládání historie úprav do externích souborů *.XMP – viz bod 3 v tomto článku. Na místě je tedy logická otázka: vytvoří Lightroom tolik XMP souborů, kolik je virtuálních kopií (plus hlavní soubor), jako to dělá při exportu? Odpověď je bohužel záporná. Program generuje pouze jeden soubor popisu úprav a ten se váže k hlavnímu souboru – tedy fotografii, která v náhledu miniatur není označena ohnutým rožkem. Co si však počít, chcete-li použít nastavení některé z vydařených virtuálních kopií? I na to naštěstí tvůrci programu mysleli – jednoduše je třeba proměnit kopii na hlavní/master soubor. Označte v prostředí Knihovny požadovanou virtuální kopii, klepněte na menu Fotografie a zvolte možnost Nastavit kopii jako hlavní. Jakmile zavřete Adobe Photoshop Lightroom a snímek otevřete ve Photoshopu, aplikují se v modulu Camera Raw úpravy z té „kopie“, kterou jste označili jako „hlavní“. 
|
Závěrečný tip
Pokud jste si práci s virtuálními kopiemi oblíbili natolik, že jich máte v jedné složce více než zdrojových souborů, může se vám hodit možnost jednoduchého filtrování. V nástrojové liště nad filmovým pásem při spodním okraji pracovního prostředí najdete téměř zcela vpravo dvě ikonky/tlačítka – Virtuální kopie a Master fotografie.
Jejich používání – byť se na první pohled zdá být velmi přímočaré – je zatíženo malým zádrhelem. Tlačítka nefungují jako přepínač, takže když například „zmáčknete“ jak Virtuální kopie, tak i Master fotografie, zobrazí se oba druhy „souborů“. Chcete-li filtrovat jen jeden z nich, je třeba druhý jednoduše kliknutím vypnout.