DIGIarena.e15.cz

Vít Šimánek: Očima nemocných

V pražské Galerii Velryba (v Opatovické ulici) máte možnost až do 5. prosince 2004 navštívit výstavu dokumentárních fotografií Víta Šimánka s názvem Pohledy nemocných.
Vít Šimánek: Očima nemocných

Vít Šimánek (1973), rodilý Pražák, vystudoval gymnázium a od roku 2003 je absolventem Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Je jedním ze zakládajících členů fotografické skupiny Rovnýma nohama.

Vít Šimánek se věnuje dlouhodobě dokumentární fotografii, jedno ze jeho témat je Žižkov a druhé život Romů. Na svých dokumentárních cyklech pracuje vždy několik let. Třetím tématem, a nikoli o nic menším, je pro Šimánka nemocnice.

Klepněte pro větší obrázek
Vít Šimánek: z cyklu Očima nemocných

Od roku 1993 pracuje jako sanitář v nemocnici na Žižkově v Praze. Na výstavě v Galerii Velryba představuje své snímky z posledních tří let. Vystavené fotografie reflektují Šimánkovu dokumentaristiku i zkušenosti z nemocniční praxe. S nevtíravou empatií fotograf pozoruje všední život pacientů, aniž by zpřítomnil patos či bezvýchodnost a beznaděj. „V cyklu Pohledy nemocných se snažím převést do vizuální podoby pocity nemocných lidí, ležících např. v horečkách, postižených mozkovou příhodou, či ve stavech, kdy jsou napůl v bezvědomí, zkrátka jak skrze svou nemoc vnímají své okolí. Jde mi o to, aby tyto snímky svým obsahem těžko převeditelným do slov, diváka vtáhly do obrazu a přiblížily zdravému člověku, který třeba nikdy prostředí nemocnice nepoznal, co vše nemocný vnímá, co vidí a prožívá", vysvětluje autor svůj záměr.

Soubor fotografií prezentovaných na této výstavě není první Šimánkovou prací z nemocnice. Vytvořil již řadu humanisticky laděných černobílých fotografií, na nichž velmi citlivě a obrazově vytříbeně ukazoval stáří a nemoc. Autor strávil v žižkovské nemocnici denně hodně času a mohl tedy vnímavým pohledem zachytit nezastavitelný tok času, který hospitalizovaným plyne zcela jiným, pomalejším tempem. Emotivně silnejšího obrazu dosáhl srovnáním současných portrétů pacientů s jejich snímky v občanských průkazech.

Nyní se Šimánek rozhodl pro barevnou fotografii. Vznikl tak cyklus Pohledy nemocných, který tvoří expresivní záběry, sugerující pohled na prostředí nemocnice z prizmatu pacientů.

Klepněte pro větší obrázek
Vít Šimánek: z cyklu Očima nemocných


Rozostřené fotografie vystihují stísněnou atmosféru nemocničních chodeb a pokojů a odosobněnost věcí. Poukazují na potřebnost lidského kontaktu, který zůstává stále nejdůležitějším faktorem při péči s nemocnými. Některé ze záběrů se soustředí na detaily těla pozorovatelů, některé jsou rozmazány zcela do abstraktních obrazců. Nejpůsobivější jsou snímky zachyceny jakoby nahodile, např. rozsvícený vánoční stromek na setmnělé chodbě nebo láhev s čajem. Šimánek dovedně využívá barev, jejich psychologického působení (např. červená). Dokáže tak skutečně vyvolat pocity, s jakými asi nemocniční prostředí vnímají pacienti ve svých horečnatých stavech. Jednotlivé aspekty barev posouvají emotivně silné snímky za hranice dokumentární fotografie k výtvarnému a k subjektivnímu dokumentu. 

Vít Šimánek: Očima nemocných
Galerie Velryba, Opatovická ulice, Praha
do 5. prosince


 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne