Jsou náměty na články, u nichž víme, že nikdy nepozbudou aktuálnosti. U mnohých se nám ale často zdá, že není nutné neustále dokola mentorovat a dávat rady, které podle našeho názoru má fotograf v krvi snad už od narození.
Takže se občas v redakci přeme, zdali to či ono téma je vhodné k publikování v našem časopise, nebo ne. U návrhu článku o používání stativů jsme kupodivu bez přemýšlení shodně řekli – ano. A přitom je to tak jednoduché, prostě stativ postavíte a fotíte…
Lehký, ale pevný
Jednoduché to skutečně je, jak ale výmluvně hovoří naše zkušenosti, nejeden vyspělý fotoamatér neumí stativ správně používat. Možná také proto, že jej prostě postaví a fotí. Jenže jak jej postaví? Mnohdy jak mu pod ruku padne. A to není dobře.
Divili byste se, jak pevnou oporu fotoaparátu dokáže poskytnout i velmi lehký stativ, když se s ním správně zachází. Mnoho fotografů by naopak mohlo vyprávět, jak se jen bezmocně dívali na svůj k zemi se kácející bytelný stativ s fotoaparátem a na něm nasazeným nejoblíbenějším a nejdražším objektivem.
Ne, rozhodně vás nechceme strašit – používání stativu je skutečně snadné – jen je třeba dodržovat jistá pravidla. Čtěte další strany našeho návodu.
Dvakrát měř…
Tento článek sice není primárně o výběru nejvhodnějšího stativu, přesto si dovolím malé doporučení, spojené se zkušeností mnoha fotografů. Stativ se většinou kupuje dvakrát. Poprvé se uživatel spálí na lehké laciné trojnožce, jejíž dílenské zpracování oplývá „zemědělskými vůlemi“. Velmi brzy zjistí, že toto zařízení fotoaparátu pevnou oporu nezajistí, a začne druhé kolo nákupu.
Zvolit ten správný kompromis mezi tuhostí, váhou a cenou není snadné, ale předchozí zkušeností poučený fotograf raději něco připlatí, aby měl dostatečnou jistotu. Doporučuji to vzít raději pozpátku. Nejprve připlaťte a ten druhý krok úplně vynechejte. Nebudete litovat.
V souvislosti s nebývalým rozmachem stabilizátorů se často spekuluje o nepotřebnosti stativů. Nevěřte tomu! Snímek podobný tomu níže, kdy časy závěrky dosahují řádově vteřiny, jednoduše bez opory – byť s využitím stabilizátoru – ostrý nepořídíte.
Pojem „bez opory“ jsem zde použil proto, že i stativ se dá v nouzi nahradit. Konkrétně tento snímek vznikl tak, že jsem přístroj položil na fotobatoh a pro jistotu udělal tři expozice. Pokud bych ale měl po ruce stativ, samozřejmě bych mu dal přednost.
A co více?
Ke stativu si navíc pořiďte také kabelovou spoušť (u starších aparátů drátěnou spoušť) nebo infračervené dálkové ovládání – umožní vám spouštět závěrku bez toho, abyste se dotkli fotoaparátu a zhoršili tak jeho stabilitu. Ano, lze použít také samospoušť, ovšem její prodleva může u některých námětů vadit. IR ovladač pořídíte v rozmezí od 500 do 1 000 Kč, kabelová spoušť je v závislosti na provedení dvakrát i vícekrát dražší.
Kabelová a infračervená spoušť
Najdi tři rozdíly
Pokud se podíváte na dvě fotografie níže, znázorňující oba protipóly v používání stativu, ke kterému byste se postavili vy? Dobře je samozřejmě levý snímek. Vidíte zde doširoka roztažené nohy, jež mají všechny sekce vysunuté, středová tyč je naopak v transportní poloze a je orientována svisle k zemi. Toto je nejstabilnější postavení stativu pro stojícího fotografa, jakého můžete dosáhnout. Pokud vám nevadí – hlavně z hlediska kompozice – že byste ke stativu lehce ohnuli záda, zasuňte spodní, nejslabší sekci noh, čímž dosáhnete ještě větší pevnosti.
Na pravé ilustrační fotografii je naopak skoro všechno špatně. Všimněte si jen vysunutí jednotlivých sekcí noh. Zásadou je nejprve používat ty nejsilnější segmenty a až poté vysunovat tenčí části – zde je to obráceně. Stejnou chybou je vysunutá středová tyč. Pokud shodné výšky dosáhnete prodlužováním noh stativu, na středovou tyč vůbec nesahejte! Každé její vysunutí totiž značně zvyšuje pravděpodobnost chvění nasazeného fotoaparátu.
A konečně to, že nohy nejsou roztaženy a stativ stojí značně nakřivo, je jen předpokladem k tomu, aby se při nejbližší příležitosti elegantně skácel k zemi. Pamatujte si zásadu, že středová tyč má být vždy pokud možno svisle. Malou vodováhu, kterou najdete v hlavě mnoha stativů, tam výrobci nevsazují jen tak náhodou…
Ruce pryč od stativu!
Velmi častou chybou nejen začátečníků, ale i pokročilých fotografů je, že exponují mačkáním spouště na fotoaparátu a přinejhorším se ještě druhou rukou stativu přidržují. K čemu jste si pořizovali drahý pevný stativ, když jej pak roztřesete nevhodným používáním? Při expozici se opravdu ani stativu ani fotoaparátu nedotýkejte.
Nemáte-li kabelovou nebo bezdrátovou infračervenou spoušť, exponujte pomocí samospouště. Pokud má váš fotoaparát funkci předsklopení zrcátka, zvykněte si ji automaticky používat – zejména u rozměrných teleobjektivů s extrémně dlouhými ohnisky bez předsklopení takřka nelze pořídit ostrou fotografii.
Přidejte zátěž
Hmotnost stativu je dvousečná zbraň. Těžká trojnožka je obvykle velmi stabilní, ale máte-li takové čtyřkilogramové monstrum nosit spolu s další fotovýbavou po Jeseníkách, Krkonoších či rovnou Himalájích, začnete se velmi brzy ohlížet po lehčím výrobku. Takže si pořídíte nádherný karbonový stativ s neuvěřitelnou hmotností 1,5 kg včetně hlavy a libujete si, jak duch zvítězil nad hmotou. Dokud však nezjistíte, že tento bezpochyby skvělý stativ dokáže silnější vítr hravě převrhnout i s nasazeným foťákem. Výrobci o tomto problému naštěstí vědí a lehké stativy vybavují příslušenstvím pro zatížení.
Klasikou je hák na spodním konci středové tyče, na nějž lze zavěsit třeba fotobatoh nebo brašnu. Druhou pomůckou je tzv. Stone bag – textilní vak, uchycený karabinkami na nohy stativu. Zatížíte-li jej podle názvu kameny, nebo použijete jinou vhodnou, „místně dostupnou“ zátěž, to už je vaší volbou. Jisté je, že oba systémy fungují bezvadně a z lehoučké karbonové trojnožky udělají stabilní „betonový“ stativ.
Na šikmé ploše
Kvalitní fotostativ umožňuje nastavení úhlu roztažení jednotlivých noh samostatně. K čemu je to dobré v praxi? Třeba když fotíte na svahu. Podíváte-li se na první fotografii, musí vám být jasné, že tento stativ se každou chvíli zřítí dolů. U druhé modelové situace jsme naopak využili všech možností nastavení noh.
Všimněte si, že opět ctíme zásadu svislé středové tyče, čehož jsme dosáhli velmi jednoduše – jednu nohu jsme nastavili ve větším úhlu a opřeli ji proti svahu. Takto postavený stativ má stejnou stabilitu, jako by stál na dokonale rovné asfaltové ploše. Třetí snímek pak má za úkol ilustrovat využití rozdílného roztažení noh třeba také při focení ve městě.
Blíž k rodné hroudě
Zejména pro příznivce makrofotografie oplývají moderní stativy nejrůznějšími technologiemi, které fotografovi umožní dostat se blíž k zemi. Byla-li výše zmínka o variabilitě roztahování noh stativu, pak náš další příklad ukazuje, jak se pomocí této funkce dostanete co nejníže – jednoduše se nohy roztáhnou do úhlu blízkého devadesáti stupňům vůči středové tyči. Ta pak ale musí být dělená, abyste ji mohli patřičně zkrátit. Na ukázce si všimněte, že v tomto případě jsme nechali nohy stativu zcela zatažené. Jednak se dostaneme nejblíže k zemi a pak by také jakékoliv prodlužování noh bylo kontraproduktivní – v takto širokém úhlu by značně pružily a snižovaly tak stabilitu.
Na druhé ukázce demonstrujeme druhou možnost přiblížení se k zemi, a to pomocí opačné montáže středové tyče. Při tomto sestavení se už dostanete klidně i pod úroveň terénu, trochu problematické je však při poloze „nohama nahoru“ nastavování kompozice, ať už jde o ztížený pohled do hledáčku nebo problematické nastavování hlavy stativu. Proto jsme také na ukázce využili digitální zrcadlovky s režimem LiveView a výklopným displejem. V těchto situacích jde o neocenitelného pomocníka!
Zatímco první dva příklady demonstrovaly nastavení, která jsou u většiny moderních stativů běžná, poslední ukázka je specifická tím, že tuto technologii najdete pouze u vybraných stativů Manfrotto. Vodorovně postavená středová tyč umožňuje komfortnější komponování záběru, ale musíte počítat se snížením stability stativu. Aby se celý komplet nepřevažoval, je také třeba „přední“ nohy trochu zvýšit. Tato sestava je vynikající například do studia pro reprodukční práce, kdy fotografujete se dvěma blesky nebo trvalými světly – nohy stativu tak na snímku nevytvářejí stíny.
Článek vyšel v časopise DIGIfoto 5/2008.