DIGIarena.e15.cz

Výstava Grete Popper zahájila činnost nové fotogalerie

Sbírka Grety Popper se dochovala naprosto náhodně – bezdětná Popper odkázala fotografie své sousedce, která je věnovala Moravské galerii. Po letech se Popper dočkala nejen výstavy, ale i s citem zpracované publikace Grete Popper: Fotografie mezi dvěma světovými válkami. Pojďme společně projít v několika letmých zastaveních celou výstavou.
Výstava Grete Popper zahájila činnost nové fotogalerie

Brňané si již zvykli vídat zajímavé fotografické výstavy v Ambitu Místodržitelského paláce. O jedné z nich, Jan Pohribný: Místa zasvěcení, jsme vás již informovali. Ambit měl, jako galerijní místo, své výhody i nevýhody. Nacházel se v prostorách chodby do kavárny,  což umožňovalo snadný a bezplatný přístup všem fotografickým nadšencům, ale kvůli bezpečnosti a klimatu neumožňoval zveřejňovat významnější projekty. Proto, převážně díky iniciativě ředitele Moravské galerie Marka Pokorného, vznikl nový prostor, který bude věnován výhradně fotografickým výstavám - fotogalerie Camera v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Její fungování zahájila výstava Grety Popper, české Němky, jejíž fotografickou pozůstalost Moravská galerie vlastní.

Grete Popper (1897 – 1976) vynikla jako fotografka hlavně ve třicátých letech, kdy byla oceněna řadou fotografických salónů. Uznávaná byla i česky mluvícími fotografy, kteří ji respektovali snad nejvíce. Toto ocenění má o to větší váhu, že ženy – fotografky byly v té době spíše výjimkou, a že Popper se fotografii nikdy profesionálně nevěnovala. Před válkou pracovala jako sekretářka, po válce využila svých jazykových schopností a živila se jako překladatelka a tlumočnice.

Galerie Camera prezentuje na sedmdesát snímků z třicátých let. Vystavené fotografie ukazují, jak mnoho se Popper vymyká z anachronické tvorby českých Němců. Nevyhýbá se snad žádnému tématu, které se jí naskytlo, pod vlivem Richarda Levyho, průkopníka systematického využití fotografie v reklamě, se věnovala dokonce i reklamní tvorbě.

Výstavu lze rozdělit do dvou hlavních okruhů – portrétů a záběrů na Prahu. Značnou část portrétů tvoří zachycení obličejů vesničanů v krojích. Popisky k fotografiím (Slovanský typ, Východní typ) naznačují, že Popper se příliš nezajímala o etnografii, více ji zaujaly výrazy a tváře samotné. Jako zjevení působí jediný vystavený, kompozičně velmi dobře zvládnutý akt, za který by se nemusel stydět ani František Drtikol.

Druhý okruh v divákovi upevní přesvědčení, že Popper se dokázala úspěšně věnovat opravdu široké škále námětů. Oproti intimním zákoutím schodů či fotografii větví odrážejících se v kaluži na chodníku stojí realistické snímky továren. Popper měla ráda záběry seshora, nejčastěji z budov pojišťovacích společností, pro které pracovala jako sekretářka, často fotila ruch a shon na Václavském náměstí za nejrozličnějšího počasí.

Z okruhu pražských zákoutí snad nejpůsobivější dojem zanechá fotografie Zima (před rokem 1937). Jedná se o snímek zachycující siluety soch Karlova mostu, bruslařů a hokejistů, kteří se před mostem prohánějí po zamrzlé Vltavě. Na led dopadá prudká zář slunce, jejíž způsob zachycení dokazuje, že Grete Popper si uměla pohrát se světlem a mistrovsky ho na svých snímcích využít.

Založení galerie Camera má dle vedení Moravské galerie potvrdit a upevnit místo fotografie jako rovnoprávné sestry klasických uměleckých oborů a nalákat diváky do výstavních prostorů. V budoucnosti se můžou návštěvníci těšit na výstavy slovenského dokumentaristy Martina Kollára, Drahomíra Josefa Růžičky, Josefa Sudka či rakouského multimediálního umělce Erwina Wurma. Jak již tento výčet napovídá, galerie si vytyčila velmi široký záběr zahrnující české i světové fotografy od počátků fotografie až po současnost. Snad si návštěvníci najdou cestu i do těchto ve srovnání s Ambitem hůře přístupnějších prostor. Výstava Grety Popper potrvá do potrvá do 3. července 2005 a shlédnout ji můžete v budově Uměleckoprůmyslového muzea Brno.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Nádhera Radim 7. 6. 2005, 22:09

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?