DIGIarena.e15.cz

Výstava: Mohou být městské komíny krásné?

V pražské galerii FotoGrafic vystavuje mladý fotograf Tomáš Bican (1973) velkoformátové černobílé snímky městské krajiny. Jeho výstava se jmenuje příznačně Landscapes.
Výstava: Mohou být městské komíny krásné?

Prostor galerie na Starém městě vznikl po celkové rekonstrukci opuštěné chodby staré továrny. Po dokončení v roce 2003 se zde prezentují zejména mladí umělci s fotografickými a jinými experimentálními projekty. Snímky Tomáše Bicana se na bývalé tovární stěny hodí naprosto bez diskuse.

Tomáš si po zdolání všech škol, včetně Pražské fotografické, odbyl svou civilní službu v Umělecko-průmyslovém muzeu, kde se samovzdělával v archivu. Na rozdíl od mnoha jiných umělců se Bican živí prodáváním vlastních fotografií na Karlově mostě.

Autor se v 90. letech zaměřil na fotografování periferních pražských čtvrtí. Jeho snímky byly odhodnoceny v soutěži Praha fotografická sedmnácti cenami, z toho čtyřikrát vzešel jako vítěz a dvakrát si odnesl cenu za nejlepší černobílou fotografii. V roce 2001 získal 2. cenu na Czech Press Photu v kategorii Umění.

Klepněte pro větší obrázek
Tomáš Bican: ilustrační fotografie

Bican dokáže odhalit kouzlo pražské periférie, vystihnout atmosféru, jaká v těchto místech byla v časech kdysi dávných. Vytváří pozoruhodné obrazce s kovovými konstrukcemi, zábradlím či s dráty elektrického vedení. Jako mimoděk se tu a tam mihne silueta postavy nebo zamává křídly pták. Inspirací Tomáše Bicana je styl minulé doby, naplňuje jej však svým osobitým, ryze současným obsahem. Ve fotografiích městské krajiny Bican kombinuje výtvarný a reportážní styl.

Klepněte pro větší obrázek
Tomáš Bican: ilustrační fotografie

Bicanovy fotografie připomínají už na první pohled cosi, co jeho generace (do níž se počítám) nemohla zažít. Přesto ve mně snímky vyvolávají hluboko zasutý smysl pro kouzlo městských periferních čtvrtí z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Fotografie, z nichž čiší hrabalovská poetika, oživují tušenou krásu předměstských scenérií.

Bican má vzácnou imaginativní schopnost - vidí za věci, vnímá ostřeji situace a scenérie, a to bez ohledu na to, jakou mají skutečnou podobu. Fotograf rozvíjí své fantastické vize při pohledu na kouř valící se z komína nebo na zaprášené, hlučné pražské ulice. Bican z věcí pro většinu lidí ne právě příjemných vykřeše tajemno běžně nepostřehnutelné. Objekty, které nejsou vnímány jako přímo estetické, spíše na první pohled nezajímavé či tuctové, v jeho pojetí získávají novu hodnotu.

Klepněte pro větší obrázek
Tomáš Bican: ilustrační fotografie

Je vidět, že fotografický archiv při rok a půl roční civilní službě byl pro Bicana dobrou školou. Přesto bez vlastního tvůrčího pohledu by byl pouhým plagiátorem. To však není Bicanův případ, podle „předloh“ starých mistrů se učil rozvíjet svůj styl. Možná z jeho snímků ucítíte ono okouzlení českou avantgardou či Sudkem. Je to však ze strany autora okouzlení přiznané, je to jeho způsob komunikace.

Klepněte pro větší obrázek
Tomáš Bican: ilustrační fotografie

Tomáš Bican používá vysoce citlivý film (až ISO 3200). Jeho snímky charakterizuje kontrast hodně tmavého objektu a ostrého protisvětla. Fotografie tak působí dojmem syrovosti. Fotograf používá Nikon FE, pracuje také s Mamiyou RB 67 a s kinofilmovým panoramatickým Noblexem. V současné době se dál věnuje tématu urbanizovaná krajina a architektura velkých měst.


Tomáš Bican: Landscapes 
galerie FotoGraphic, Stříbrná ulice, Praha
do 15. dubna 2005
 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Typy fotografů a jejich charakteristické chování

Typy fotografů a jejich charakteristické chování