DIGIarena.e15.cz

Výstava: Polská kouzla dlouhých expozičních časů

Minulý týden byla v ostravském Divadle Jiřího Myrona zahájena výstava fotografa a zároveň pedagoga Akademie výtvarných umění v polské Poznani Andrzeje P. Florkowského. V kolekci děl nazvané Prostory představuje snímky z dříve vzniklých fotografických cyklů Prostory, Zodiak (Zvěrokruh), Pravidla hry a Portréty.
Výstava: Polská kouzla dlouhých expozičních časů

Autorská výstava Prostory předního polského fotografa Andrzeje P. Florkowského (1951) rekapituluje autorovu práci posledních několika let. Nosným prvkem barevných snímků tohoto polského autora je cílená práce s dlouhými expozičními časy, důležitý je samozřejmě vliv světla.

Klepněte pro větší obrázek
Andrzej P. Florkowski: z cyklu Prostory (Dům umění Opava)

Nejvíce se tato technika vyskytuje právě v posledně vzniklém souboru Prostory. „Využívá zde dlouhý expoziční čas a fotografuje v situacích, kdy díky nízké intenzitě světla lidské oko vidí už nebarevně a neostře nebo jen tmu. V těchto okamžicích Andrzej Florkowski zúročuje specifickou schopnost fotografie vytvořit při dlouhé expozici záznam vzhledu předmětů odrážejících minimum světelných paprsků, tedy vytvořit zobrazení ukryté, nehmotné části našeho světa“, říká o fotografickém cyklu Prostory fotograf a pedagog Tomáš Pospěch. Právě světlo je tedy v pojetí Florkowského podstatný element ovlivňující lidské vnímání věcí.

Klepněte pro větší obrázek
Andrzej P. Florkowski: z cyklu Prostory

Nejnovější cyklus Prostory vznikal na mořském pobřeží. Autor se pustil do zachycení mořské hladiny a stoupající vodní páry, čímž při použití dlouhých časů dosáhl efektu neostré hmoty a modravých či růžových tónů světla. Snímky tak vystihují relativitu reality, neboť předměty ztrácejí své barvy a nabývají oparu fantaskna. Podobným způsobem práce se světlem pořizoval Florkowský také předchozí fotografické cykly. Ve Zvěrokruhu a Pravidlech hry využíval principu reklamní fotografie, které se v 80. a 90. letech věnoval profesionálně – dnes vyučuje reklamní fotografii na katedře fotografie na AVU v Poznani.

Výstavu společně s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě pořádá Generální konzulát Polské republiky v Ostravě, Polský institut v Praze, Akademie výtvarných umění v Poznani a Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.

Andrzej P. Florkowski: Prostory
Divadlo Jiřího Myrona
Galerie Opera
do 13. dubna 2005

Snímky Andrzeje Florkowského můžete do 24. dubna 2005 zhlédnout také v opavském Domě umění, na skupinové výstavě polských fotografů, kteří mají jednu společnou vlastnost: vyučují dálkové studium fotografie na poznaňské Akademii výtvarných umění. Inspirací pro tento typ výuky se před deseti lety stal model studia na Institutu tvůrčí fotografie v Opravě – obě školy spolu udržují velice těsné kontakty. Výstava nazvaná Společná místa je prozatím nejrozsáhlejší výběrovou kolekcí polských děl, která u nás kdy byla představena.

 

 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?