DIGIarena.e15.cz

Výstava: Skrytá tvář tradiční fotografie

Galerie Brno se začíná profilovat jako jedna z nejzajímavějších soukromých galerií v Brně, a i když je mezi širším publikem ještě ne příliš známá, začíná pomalu strkat do kapsy i státní instituce. Pro čtenáře digi.zive je příjemnou informací, že galerie má v plánu do svého repertoáru průměrně dvakrát ročně zahrnovat i fotografické výstavy.
Výstava: Skrytá tvář tradiční fotografie

Tak vznikla vloni na podzim výstava brněnského rodáka Vojtěcha Slámy, jež fotografuje staršími aparáty formátu 6 x 6 cm, který zvětšuje v plné velikosti. Poslední akcí této galerie je netradiční výstava Vize čin sen smrt, která měla v Galerii Brno vernisáž před týdnem. 

Netradiční lze nazvat tuto výstavu proto, že jsou na ní vedle fotografií nesporně zajímavé osobnosti současné fotografické scény Miroslava Macků vystaveny i sochy Jiřího Plieštika. Oba umělci se sešli před lety na výstavě ve Finsku, kde Plieštik prezentoval kromě soch i své fotografie, snímky Plieštikovy byly jakýmsi mostem mezi sochami od stejného autora a fotografiemi od umělce jiného. Oba muže tenkrát spolupráce nadchla a proto se domluvili, že uspořádají společnou výstavu znovu a v Čechách. Galerie Brno jim přibližně po deseti letech splnila jejich sen.

Klepněte pro větší obrázek
Michal Macků: ilustrační fotografie

Umělci se domluvili na tom, že Plieštik tentokráte bude prezentovat jen sochy, to však celé výstavě vůbec nevadí, ba naopak, sochy a fotografie se výborně doplňují a vytvářejí společně příjemnou a nenásilně barevně sladěnou expozici.

Mackovy fotografie nutí diváka zamyslet se nad tím, zda se nachází opravdu v roce 2005. Techniky, které Macků používá, nás totiž zavádějí do dob dávno minulých. Jedná se o takzvané geláže, kterými se autor zabývá již od studií, tedy od osmdesátých let.

Klepněte pro větší obrázek
Michal Macků: ilustrační fotografie

Jde o technologii na bázi stažení želatinové emulze z negativu, která fotografovi umožňuje téměř neuvěřitelným způsobem si pohrát s negativy zachycujícími převážně lidské figury. Protože mužské akty nabývají díky technice zpracování abstraktní charakter, a protože na nich téměř nikdy nevidíme modelu přímo do tváře, může i sebelepšímu divákovi uniknout, že se ve většině případů jedná o fotografovy autoportréty.

Klepněte pro větší obrázek
Michal Macků: ilustrační fotografie

Zájem o překračování tradičních hranic se zrcadlí i v dalších fotografických pokusech Michala Macků, jejichž výsledky nazval uhlotisky, a které má české publikum možnost zhlédnout poprvé. Jedná se o historickou fotografickou techniku využívající kontaktního kopírování z velkoformátového negativu, která byla používána od 80. let 19. století do 30. let 20. století. Jedním z předchůdců Michala Macků, který této technice holdoval, byl i František Drtikol, jehož filosofie je autorovi velmi blízká.

Michal Macků, Jiří Plieštik: Vize čin sen smrt
Galerie Brno, Veselá 14
do 25. března

 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne