DIGIarena.e15.cz

Výstava: Šlapte jen po sousedním trávníku

Ve skromném a komorním prostoru Galerie Josef Sudka v těchto dnech najde návštěvník v jedné z místností s klenutým stropem ztichlé obrázky krajin či zátiší. Ve druhé zase živé reportážní fotografie, z nichž lze vyčíst autorův smysl pro sociální cítění, ale i vtip a absurdní situaci. Na jedné z fotografií vidíme ceduli se šipkou směřující doprava a s textem „Tento trávník jest dnes uzavřen - navštivte sousední část“.
Výstava: Šlapte jen po sousedním trávníku

Výstava Jiřího Krejčího nazvaná Fotografie a cliché verre navazuje na již dříve uvedenou výstavu Marie Stachové. Galerie Josefa Sudka na pražském Úvoze se tímto vrací k tak trochu zapomenutým fotografům a spolupracovníkům z okruhu pražského časopisu Světozor, a to zejména k ročníkům 1933 až 1939.

Meziválečné období charakterizuje v české fotografii pestrá škála směrů a tendencí. Historická bádání proto neustále pokračují v objevování neznámých či oprašování opomíjených autorů. Není to tak docela případ Jiřího Krejčího (1899-1977), který byl po desetiletí velice uznávaným malířem a kreslířem. Jeho práce byly hojně vystavovány. Výtvarná činnost Krejčího však nebyla oceněna v celé své košatosti. Ve svých malířských začátcích jej nejvíce ovlivnila sociální tematika, ale později si začal hledat svůj osobitý styl a vlastní výtvarný výraz. Ve 40. letech tak vytvořil nezaměnitelný malířský a kreslířský styl, který bývá přiřazován k imaginativnímu proudu českého umění 30. let.

Klepněte pro větší obrázek
Jiří Krejčí (ilustrační foto)

Zajímavé jsou však i Krejčího fotografické práce. Jeho volná tvorba v oblasti fotografie má paralelu k malířské tvorbě. Na přelomu 20. a 30. let tvořil abstraktní fotogramy v duchu tehdy ještě doznívajícího poetismu. Reportáži, dalšímu fotografickému žánru, se Krejčí věnoval v polovině 30. let, kdy působil v redakci časopisu Světozor. Krejčí pro časopis nejen fotografoval, ale také psal. Vedle kultury jej zajímala sociální problematika v období hospodářské deprese a témata bydlení ve městě a na vesnici.

Klepněte pro větší obrázek
Jiří Krejčí (ilustrační foto)

Zvláštní kapitolou v jeho  tvorbě jsou tzv. cliché verre, pro něž Krejčí používá termín průsvitka. Technicky se jedná o kresbu provedenou na fotografický negativ, z něhož je vytvořena kopie. Jiří Krejčí tohoto propojení kresby, grafiky a fotografie využil v ilustracích knihy Karla Hynka Máchy Znělky, vydané v bibliofilské edici roku 1939. Techniku průsvitky vynalezl v 19. století malíř Camille Corot, který ji také proslavil.

Klepněte pro větší obrázek
Jiří Krejčí (ilustrační foto)

Krejčí nadále pokračoval v experimentech s fotografickými materiály a s použitím různých technologií. Byly to hlavně krajiny, městské scenérie, figurální kompozice, ale třeba i cirkusové scény.

Angažovanost Jiřího Krejčího na poli meziválečné avantgardní fotografie je skromná, přesto těžko opominutelná. Na výstavě, která je pořádána ve spolupráci s autorovou ženou Olgou Krejčí, jsou zastoupeny stejným dílem obě části tvorby Jiřího Krejčího coby fotografa.

Výstava potrvá do 24. dubna 2005 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?