DIGIarena.e15.cz

Výstava: Tajemný svět Homolovy krajiny

Do konce listopadu je v chebské Galerii 4 přístupná výstava Richarda Homoly. Autor na expozici, která nese výstižný a prostý název Kontakty, portréty, představuje své krajinářské cykly.
Výstava: Tajemný svět Homolovy krajiny

Homola je další z fotografů, kteří v postmoderním věku nových technologií tíhnou ke klasickému vyjádření černobílou fotografií. Richard Homola navíc pracuje se stařičkou technikou kontaktů 13 × 18 centimetrů.  Touto “dřevěnou technikou” se dá Homolova tvorba přiřadit ke skupině fotografů, která si říká Český dřevák, do níž patří mimojiné Jan Reich.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Richard Homola

"Při práci s kontakty si musí fotograf velmi rozmýšlet každý záběr, do detailu pracovat s kompozicí. Vyžaduje to čas a koncentraci, což je skoro opak digitální fotografie. U ní, když se člověk splete, vzápětí to napraví," vysvětluje ředitel Galerie 4 Zbyněk Illek.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Richard Homola

Homola se ve své tvorbě soustředí zejména na krajinu. Ve svých fotografiích zobrazuje přírodu živou i neživou, a to většinou ve vztahu k výtvorům lidských rukou. Středem autorova zájmu není ovšem jen krajina, nevyhýbá se ani portrétní fotografii. Zdá se, že nejvíce jej však fascinuje tajemno krajin, které se snaží svým aparátem hledat a zachycovat, proto v období posledních několika let vytvořil čtyři ucelené rozsáhlejší cykly: Kláštery, Irsko, Česká Lípa - dny a noci a prozatím poslední cyklus věnovaný oblasti Bezděz.

Kontemplativní snímky Homolových kompozic jsou pozoruhodné i technickou stránkou. Na fotografiích jsou dobře viditelné všechny detaily, kvalita detailu i celku je srovnatelná.

Ze ztišených snímků vyzařuje klid. Přesto upoutávají jistou dynamikou, čas se nezastavil, jen zpomalil, aby mohl téměř hypnoticky přitáhnout pozornost diváka. Ze záběrů, v nichž si nelze nepovšimnout výrazné práce a hry se světlem, vystupuje mystická, místy až přízračná atmosféra. Skrze Homolovy fotografie může vnímavý divák přestoupit do sféry tajemného světa, za hranice všedního života.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Richard Homola

Richard Homola (1966) se umělecké fotografii věnuje více než deset let. Od roku 1993 vystavuje. Má za sebou už devatenáct samostatných výstav, z toho dvě v zahraničí (SRN, USA). Žije a pracuje v České Lípě.

Richard Homola: Kontakty, portréty
Galerie 4, Cheb
do 30. listopadu 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Zemřela legendární fotografka Arlene Gottfriedová

Zemřela legendární fotografka Arlene Gottfriedová

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.