DIGIarena.e15.cz

Výstava: Ukrajinská cesta ke svobodě

Asi rok funguje ve výstavní síni kaple Jana Nepomuckého na Jungmannově náměstí prostor, který slouží výhradně k dokumentárním a historickým fotografickým výstavám. Po expozici věnované roku 1989 a sametové revoluci je zde nainstalována výstava, která zachycuje jinou revoluci – oranžovou, ukrajinskou.
Výstava: Ukrajinská cesta ke svobodě

Tím, že tyto dvě výstavy na sebe navazují, nechtějí její autoři říci, že Juščenko by byl nějaký druhý Havel, jen doufají, že by se poměry na Ukrajině mohly změnit.

Klepněte pro větší obrázek
Plakát k výstavě

Výstava se skládá ze dvou částí. V první má návštěvník možnost zhlédnout podobné fotografie, jaké zná z novin – Kyjev zahalený do oranžového plátna a lidé demonstrující za své ideály. Autorem těchto fotek je Filip Singer, který se od roku 2001 profesionálně věnuje novinářské fotografii, hlavně dokumentární tvorbě v postsovětských republikách, a za projekt o znečištění sibiřského arktického města Norilsk získal v roce 2003 druhou cenu v soutěži Czech Press Photo.

V podobném duchu jako Singerovy snímky se nesou i fotografie polského fotografa Jana Brykczynského a ukrajinského fotoreportéra Viktora Suvorova. Na těchto fotografiích je patrný účel, za jakým vznikaly – rychlá reportáž. Tomu odpovídá i digitální technika, se kterou byly snímky pořízeny. Filip Singer používá Nikon D2H - nazývá ho sice „agenturním foťákem“, ale pro zpravodajství je prý vyhovující.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Jan Brykczynski

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Viktor Suvorov

Neotřelejší pohled na Ukrajinu však přináší fotografie Martina Wágnera, který se věnuje černobílému dokumentu a od roku 1997 má za sebou již 18 expedic na území bývalého SSSR. Ještě zajímavější je komentář, který Wágner ke svým fotografiím podává, a jak o Ukrajině mluví.

Ukrajina pro nás není žádný naprosto vzdálený svět lidí žijících na úrovni doby kamenné někde v buši, přesto si musíme uvědomit, že život tamních lidí se od toho našeho poněkud liší. Autoři výstavy shledávají, že zatímco poměry v Česku se od "naší" revoluce přece jenom někam pohnuly, na Ukrajině jde pokrok jen pomalými krůčky, stále tam existuje nesvoboda médií.

K fotografům se místní chovají převážně přívětivě - ti jim totiž mimo jiné dávají vědět, co si cizinci o Ukrajině myslí, jiný zdroj informací nemají. Lidé na Wágnerových fotografiích vypadají šťastně. Autor tento fakt komentuje tím, že se snaží dělat snímky, které by byly v protikladu k trpícím nemocným Jana Šibíka. Ukrajinci jsou prý dobrosrdeční, v pozitivním smyslu komunikují a nemají zkažené hodnoty.

Přesto se na Ukrajině setkáte i se zážitky nepříjemnými, jeden z nich se váže k fotografii muže stojícího před budovou s ruským nápisem (na snímku). Tento muž prý Martina Wágnera požádal, aby ho vyfotil. Když se tak stalo, vytáhnul muž z kapsy nůž a chtěl po fotografovi za snímek 5 dolarů. Spásou byl útěk a domorodá žena, která pronásledovatele zachytila.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Martin Wágner

Wágner zobrazuje Ukrajinu takovou, jaká je. Fotí obyčejné lidi na ulicích a nezáleží na tom, zda jeho snímky byly vytvořeny loni, či pět let před revolucí. Používá Nikony FM2 a F3 s objektivy 28, 50 a 85. Obdivu k ruské kultuře se však drží i při výběru fotoaparátů. Má rád steré ruské Zorkije, kopie Leiky, které nemají zrcadlo, takže přes objektiv jde světlo přímo k filmu. Když takovýto fotoaparát namíříte přímo proti světlu, zničíte si tím závěrku. Že by metafora ruské politiky?

Ukrajina: Cesta ke svobodě
kaple Jana Nepomuckého, Jungmannovo náměstí, Praha
do 10. února 2005

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne