DIGIarena.e15.cz

Výstava: Ukrajinská cesta ke svobodě

Asi rok funguje ve výstavní síni kaple Jana Nepomuckého na Jungmannově náměstí prostor, který slouží výhradně k dokumentárním a historickým fotografickým výstavám. Po expozici věnované roku 1989 a sametové revoluci je zde nainstalována výstava, která zachycuje jinou revoluci – oranžovou, ukrajinskou.
Výstava: Ukrajinská cesta ke svobodě

Tím, že tyto dvě výstavy na sebe navazují, nechtějí její autoři říci, že Juščenko by byl nějaký druhý Havel, jen doufají, že by se poměry na Ukrajině mohly změnit.

Klepněte pro větší obrázek
Plakát k výstavě

Výstava se skládá ze dvou částí. V první má návštěvník možnost zhlédnout podobné fotografie, jaké zná z novin – Kyjev zahalený do oranžového plátna a lidé demonstrující za své ideály. Autorem těchto fotek je Filip Singer, který se od roku 2001 profesionálně věnuje novinářské fotografii, hlavně dokumentární tvorbě v postsovětských republikách, a za projekt o znečištění sibiřského arktického města Norilsk získal v roce 2003 druhou cenu v soutěži Czech Press Photo.

V podobném duchu jako Singerovy snímky se nesou i fotografie polského fotografa Jana Brykczynského a ukrajinského fotoreportéra Viktora Suvorova. Na těchto fotografiích je patrný účel, za jakým vznikaly – rychlá reportáž. Tomu odpovídá i digitální technika, se kterou byly snímky pořízeny. Filip Singer používá Nikon D2H - nazývá ho sice „agenturním foťákem“, ale pro zpravodajství je prý vyhovující.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Jan Brykczynski

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Viktor Suvorov

Neotřelejší pohled na Ukrajinu však přináší fotografie Martina Wágnera, který se věnuje černobílému dokumentu a od roku 1997 má za sebou již 18 expedic na území bývalého SSSR. Ještě zajímavější je komentář, který Wágner ke svým fotografiím podává, a jak o Ukrajině mluví.

Ukrajina pro nás není žádný naprosto vzdálený svět lidí žijících na úrovni doby kamenné někde v buši, přesto si musíme uvědomit, že život tamních lidí se od toho našeho poněkud liší. Autoři výstavy shledávají, že zatímco poměry v Česku se od "naší" revoluce přece jenom někam pohnuly, na Ukrajině jde pokrok jen pomalými krůčky, stále tam existuje nesvoboda médií.

K fotografům se místní chovají převážně přívětivě - ti jim totiž mimo jiné dávají vědět, co si cizinci o Ukrajině myslí, jiný zdroj informací nemají. Lidé na Wágnerových fotografiích vypadají šťastně. Autor tento fakt komentuje tím, že se snaží dělat snímky, které by byly v protikladu k trpícím nemocným Jana Šibíka. Ukrajinci jsou prý dobrosrdeční, v pozitivním smyslu komunikují a nemají zkažené hodnoty.

Přesto se na Ukrajině setkáte i se zážitky nepříjemnými, jeden z nich se váže k fotografii muže stojícího před budovou s ruským nápisem (na snímku). Tento muž prý Martina Wágnera požádal, aby ho vyfotil. Když se tak stalo, vytáhnul muž z kapsy nůž a chtěl po fotografovi za snímek 5 dolarů. Spásou byl útěk a domorodá žena, která pronásledovatele zachytila.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Martin Wágner

Wágner zobrazuje Ukrajinu takovou, jaká je. Fotí obyčejné lidi na ulicích a nezáleží na tom, zda jeho snímky byly vytvořeny loni, či pět let před revolucí. Používá Nikony FM2 a F3 s objektivy 28, 50 a 85. Obdivu k ruské kultuře se však drží i při výběru fotoaparátů. Má rád steré ruské Zorkije, kopie Leiky, které nemají zrcadlo, takže přes objektiv jde světlo přímo k filmu. Když takovýto fotoaparát namíříte přímo proti světlu, zničíte si tím závěrku. Že by metafora ruské politiky?

Ukrajina: Cesta ke svobodě
kaple Jana Nepomuckého, Jungmannovo náměstí, Praha
do 10. února 2005

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.