DIGIarena.e15.cz

WPP ve víru vášní aneb Kam kráčí novinářská fotografie

Letošní World Press Photo provází řada problémů, které odstartovala diskvalifikace celé pětiny finálových snímků. Takřka skandálních rozměrů nabyl případ kontroverzní vítězné série Temné srdce Evropy.

Jak již víme, 20 % fotografií, které se dostaly do finálového kola WPP, bylo vyřazeno z důvodu nepřípustných postprodukčních úprav. Už tento krok nastolil otázku, do jaké míry je možné s dokumentárním snímkem manipulovat ex post, při úpravě v počítači.

Tato manipulace je poměrně snadno odhalitelná – účastníci jsou povinni dodat fotografie v komprimovaném i surovém formátu. Pokud dojde k překroucení reality, je to ihned patrné při srovnání obou typů obrazových dat. Hranici, za niž už nelze při postprodukci jít, však určuje porota podle subjektivních kritérií, proto není divu, že řada profesionálních fotografů požaduje zveřejnění vyřazených snímků.

Prokleté srdce Evropy

Mnohem větší skvrnu na reputaci WPP však zajisté zanechá „případ Charleroi“ čili dění kolem série The Dark Heart of Europe od Giovanniho Troila, která získala první místo v kategorii Aktuální problémy.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Autor obou snímků: Giovanni Troilo

Soubor zpodobňuje belgické město Charleroi, kdysi centrum těžkého průmyslu, coby zanedbané místo prolezlé špínou a negativními společenskými jevy, jako je nezaměstnanost, kriminalita, nestandardní sexuální praktiky. Podle fotografa Troila má být obraz tohoto města metaforou celoevropských problémů: bujení sexuálních deviací, rasové nesnášenlivosti, nadužívání psychofarmak apod.

Soutěžní série je dostupná pouze na osobních stránkách autora, z galerie vítězů WPP 15 byla stažena.

Jako první zpochybnil věrohodnost vítězného souboru starosta města Charleroi, který snímky a jejich výběr označil za závažné účelové zkreslování reality, které poškozuje nejen občany a reputaci města, ale i pověst moderní fotožurnalistiky.

Vytkl Troilovi manipulaci s obrazem, používání umělého osvětlení, inscenování scén a lživé nebo minimálně zavádějící popisky fotografií. Z posledně jmenovaného přečinu se dle jeho slov usvědčuje sám autor, konkrétně u tohoto snímku:

Klepněte pro větší obrázek
Autor: Giovanni Troilo

Popisek dodaný k soutěžní fotografii zní: Místní znají parkoviště jako místo oblíbená páry hledající sexuální uspokojení. Na svých stránkách však Troilo v textu u fotografie přiznává: Můj bratranec souhlasil, abych jej vyfotil, jak souloží s dívkou v přítelově autě.

Všechny tyto námitky se vedení WPP rozhodlo prošetřit a 1. března vydalo veřejné prohlášení, v němž vítězný soubor odmítlo diskvalifikovat se slovy: Podle pravidel soutěže nesmí fotografové inscenovat snímky se záměrem ukázat něco, co neexistuje. A takového přestupku se Giovanni Troilo údajně nedopustil, resp. pro to nejsou dostatečné důkazy.
Celá zpráva (v AJ) je dostupá zde.

Večeře kanibalů v Bruselu

Zdálo se, že tímto je spor vyřešen, kdyby… den poté nepřišel belgický fotograf Bruno Stevens s tvrzením, že jedna z fotografií byla pořízena nikoli v Charleroi, nýbrž ve zhruba 50 km vzdáleném Bruselu. Konkrétně se jedná o snímek zobrazující scénu, kterou by šlo pojmenovat jako večeře kanibalů. Dokumentuje přípravu scény/modelů a modelek výtvarníkem Vadimem, který se věnuje malbě obrazů inspirovaných již existujícími výtvarnými díly.

Klepněte pro větší obrázek
Autor: Giovanni Troilo

Vedení WWP se znovu pustilo do prošetřování a 4. března se rozhodlo Giovannimu Troilovi cenu odebrat s odůvodněním, že poskytnutím nepravdivých údajů autor porušil pravidla soutěže.

Zapojte se do diskuze!

Zařazení snímku, pořízeného v jiné lokalitě než udává autor, už lze označit za jistý podvod, který překračuje etický kodex novinářské fotografie. Ovšem již argumentace WWP k prvním výtkám, že fotograf nezachytil nic, k čemu by jinak nedošlo, je poněkud vágní. Připomíná věštění z karet, „co by bylo, kdyby“. Osobně se domnívám, že takovýto přístup k práci investigativního fotoreportéra, za něhož se označuje sám Troilo, nepatří. Posláním reportážní fotografie je podle stanov National Press Photographers Association (NPPA), které uvádím v boxu níže, zachytit reálné, nikoli inscenované události.

Podle etického kodexu NPPA fotoreportér musí:

  1. Fotografované objekty zobrazovat přesně a v úplnosti.
  2. Vyhnout se manipulaci v podobě inscenování záběru.
  3. Zachytit události v celé jejich komplexnosti. Vyhnout se stereotypnímu zobrazování jedince, popř. společenských skupin. Překonat při práci vlastní předsudky a snažit se o maximální objektivitu.
  4. Přistupovat k fotografovaným subjektům s respektem. Věnovat zvláštní pozornost ohroženým subjektům a k obětem trestné činnosti či tragédie přistupovat se soucitem. Niterné okamžiky smutku narušit pouze tehdy, existuje-li dostatečný důvod, proč by měly být předloženy veřejnosti.
  5. Záměrně neměnit a neovlivňovat skutečnost.
  6. Neměnit obsah a kontext fotografického obrazu při postrpodukčních úpravách. V žádném případě nemanipulovat s obrazy (popř. zvukem) tak, že by to uvedlo diváky v omyl nebo zkreslilo skutečnost
  7. Neposkytovat fotografovaným subjektům materiální odměny za informace ani za účast při fotografování.
  8. Nepřijmout hmotné dary od těch, kdo chtějí změnit obsah obrazového sdělení.
  9. Záměrně nesabotovat úsilí ostatních novinářů.

Přesvědčivosti a správnosti argumentům WPP nedodává ani fakt, že pětina finálních snímků byla vyřazena "jen" kvůli postprodukčním úpravám. Pravda, nevím, do jaké míry bylo u vyřazených snímků manipulováno se skutečností, neboť nejsou veřejně k dispozici, přesto se ptám: Je větší ořez snímků, popř. retuš detailů za účelem zvýšení působivosti fotografie větším prohřeškem proti etice novinářské fotografie, než umělé inscenování (ať už více, či méně možné) reality?

Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Myslím, že dokument a inscenovaná fotografie… tinkao 10. 3. 2015, 14:27
Všechno jsou to naprosto bezcenné fotografie… Daniel Wonder 7. 3. 2015, 14:45
V pripade "te" serie neslo vubec o postprodu… Mk 7. 3. 2015, 08:36
V připadě té série neslo jen o postprodukční… CzechJoker 7. 3. 2015, 07:39

Další podobné články

Čím fotí vítězové soutěže World Press Photo?

Čím fotí vítězové soutěže World Press Photo?

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.

Louis Mendes – 40 let v New Yorku se starým fotoaparátem

Louis Mendes – 40 let v New Yorku se starým fotoaparátem

15 nejlepších březnových snímků z galerie DIGIareny

15 nejlepších březnových snímků z galerie DIGIareny

Prohlédněte si nejlepší fotografie, které jste společně s dalšími uživateli nahráli v měsíci březnu do galerie DIGIareny. Tentokrát ve znamení probouzení jara a odcházející zimy.