DIGIarena.e15.cz

WPP ve víru vášní aneb Kam kráčí novinářská fotografie

Letošní World Press Photo provází řada problémů, které odstartovala diskvalifikace celé pětiny finálových snímků. Takřka skandálních rozměrů nabyl případ kontroverzní vítězné série Temné srdce Evropy.

Jak již víme, 20 % fotografií, které se dostaly do finálového kola WPP, bylo vyřazeno z důvodu nepřípustných postprodukčních úprav. Už tento krok nastolil otázku, do jaké míry je možné s dokumentárním snímkem manipulovat ex post, při úpravě v počítači.

Tato manipulace je poměrně snadno odhalitelná – účastníci jsou povinni dodat fotografie v komprimovaném i surovém formátu. Pokud dojde k překroucení reality, je to ihned patrné při srovnání obou typů obrazových dat. Hranici, za niž už nelze při postprodukci jít, však určuje porota podle subjektivních kritérií, proto není divu, že řada profesionálních fotografů požaduje zveřejnění vyřazených snímků.

Prokleté srdce Evropy

Mnohem větší skvrnu na reputaci WPP však zajisté zanechá „případ Charleroi“ čili dění kolem série The Dark Heart of Europe od Giovanniho Troila, která získala první místo v kategorii Aktuální problémy.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Autor obou snímků: Giovanni Troilo

Soubor zpodobňuje belgické město Charleroi, kdysi centrum těžkého průmyslu, coby zanedbané místo prolezlé špínou a negativními společenskými jevy, jako je nezaměstnanost, kriminalita, nestandardní sexuální praktiky. Podle fotografa Troila má být obraz tohoto města metaforou celoevropských problémů: bujení sexuálních deviací, rasové nesnášenlivosti, nadužívání psychofarmak apod.

Soutěžní série je dostupná pouze na osobních stránkách autora, z galerie vítězů WPP 15 byla stažena.

Jako první zpochybnil věrohodnost vítězného souboru starosta města Charleroi, který snímky a jejich výběr označil za závažné účelové zkreslování reality, které poškozuje nejen občany a reputaci města, ale i pověst moderní fotožurnalistiky.

Vytkl Troilovi manipulaci s obrazem, používání umělého osvětlení, inscenování scén a lživé nebo minimálně zavádějící popisky fotografií. Z posledně jmenovaného přečinu se dle jeho slov usvědčuje sám autor, konkrétně u tohoto snímku:

Klepněte pro větší obrázek
Autor: Giovanni Troilo

Popisek dodaný k soutěžní fotografii zní: Místní znají parkoviště jako místo oblíbená páry hledající sexuální uspokojení. Na svých stránkách však Troilo v textu u fotografie přiznává: Můj bratranec souhlasil, abych jej vyfotil, jak souloží s dívkou v přítelově autě.

Všechny tyto námitky se vedení WPP rozhodlo prošetřit a 1. března vydalo veřejné prohlášení, v němž vítězný soubor odmítlo diskvalifikovat se slovy: Podle pravidel soutěže nesmí fotografové inscenovat snímky se záměrem ukázat něco, co neexistuje. A takového přestupku se Giovanni Troilo údajně nedopustil, resp. pro to nejsou dostatečné důkazy.
Celá zpráva (v AJ) je dostupá zde.

Večeře kanibalů v Bruselu

Zdálo se, že tímto je spor vyřešen, kdyby… den poté nepřišel belgický fotograf Bruno Stevens s tvrzením, že jedna z fotografií byla pořízena nikoli v Charleroi, nýbrž ve zhruba 50 km vzdáleném Bruselu. Konkrétně se jedná o snímek zobrazující scénu, kterou by šlo pojmenovat jako večeře kanibalů. Dokumentuje přípravu scény/modelů a modelek výtvarníkem Vadimem, který se věnuje malbě obrazů inspirovaných již existujícími výtvarnými díly.

Klepněte pro větší obrázek
Autor: Giovanni Troilo

Vedení WWP se znovu pustilo do prošetřování a 4. března se rozhodlo Giovannimu Troilovi cenu odebrat s odůvodněním, že poskytnutím nepravdivých údajů autor porušil pravidla soutěže.

Zapojte se do diskuze!

Zařazení snímku, pořízeného v jiné lokalitě než udává autor, už lze označit za jistý podvod, který překračuje etický kodex novinářské fotografie. Ovšem již argumentace WWP k prvním výtkám, že fotograf nezachytil nic, k čemu by jinak nedošlo, je poněkud vágní. Připomíná věštění z karet, „co by bylo, kdyby“. Osobně se domnívám, že takovýto přístup k práci investigativního fotoreportéra, za něhož se označuje sám Troilo, nepatří. Posláním reportážní fotografie je podle stanov National Press Photographers Association (NPPA), které uvádím v boxu níže, zachytit reálné, nikoli inscenované události.

Podle etického kodexu NPPA fotoreportér musí:

  1. Fotografované objekty zobrazovat přesně a v úplnosti.
  2. Vyhnout se manipulaci v podobě inscenování záběru.
  3. Zachytit události v celé jejich komplexnosti. Vyhnout se stereotypnímu zobrazování jedince, popř. společenských skupin. Překonat při práci vlastní předsudky a snažit se o maximální objektivitu.
  4. Přistupovat k fotografovaným subjektům s respektem. Věnovat zvláštní pozornost ohroženým subjektům a k obětem trestné činnosti či tragédie přistupovat se soucitem. Niterné okamžiky smutku narušit pouze tehdy, existuje-li dostatečný důvod, proč by měly být předloženy veřejnosti.
  5. Záměrně neměnit a neovlivňovat skutečnost.
  6. Neměnit obsah a kontext fotografického obrazu při postrpodukčních úpravách. V žádném případě nemanipulovat s obrazy (popř. zvukem) tak, že by to uvedlo diváky v omyl nebo zkreslilo skutečnost
  7. Neposkytovat fotografovaným subjektům materiální odměny za informace ani za účast při fotografování.
  8. Nepřijmout hmotné dary od těch, kdo chtějí změnit obsah obrazového sdělení.
  9. Záměrně nesabotovat úsilí ostatních novinářů.

Přesvědčivosti a správnosti argumentům WPP nedodává ani fakt, že pětina finálních snímků byla vyřazena "jen" kvůli postprodukčním úpravám. Pravda, nevím, do jaké míry bylo u vyřazených snímků manipulováno se skutečností, neboť nejsou veřejně k dispozici, přesto se ptám: Je větší ořez snímků, popř. retuš detailů za účelem zvýšení působivosti fotografie větším prohřeškem proti etice novinářské fotografie, než umělé inscenování (ať už více, či méně možné) reality?

Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Myslím, že dokument a inscenovaná fotografie… tinkao 10. 3. 2015, 14:27
Všechno jsou to naprosto bezcenné fotografie… Daniel Wonder 7. 3. 2015, 14:45
V pripade "te" serie neslo vubec o postprodu… Mk 7. 3. 2015, 08:36
V připadě té série neslo jen o postprodukční… CzechJoker 7. 3. 2015, 07:39

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.