DIGIarena.e15.cz

Zajímavý pokus o autoterapii

Jak definovat termín umění ve fotografii? Platí klasický pohled, který vidí umění jako zobrazování krásy, nebo pojetí, které jej definuje jako prostředníka sloužícího ke sdělování emocí?
Zajímavý pokus o autoterapii

Výstava fotografií Trapný pokus o autoterapii, kterou lze navštívit do 23. dubna 2006 v Pražském domě fotografie, nabízí záznamy ženské tváře. Autorka snímků Jiřina Hankeová zde představuje převážně barevné autoportréty, jejichž jednotícími prvky jsou žánr – autoportrét a psychický stav fotografky – deprese.

Klepněte pro větší obrázek

U většiny vystavených fotografií autorka neřeší otázky kompozice, hry světel a stínů, ani jí nejde o rafinovanou práci s barvou. Její snímky by si zřejmě nikdo nepověsil nad postel, přesto jim však nelze upřít intenzivní působení na diváka. Jejich originálním a nejvýznamějším rysem je odvaha prezentovat nejširšímu publiku stavy, které jiní úskostlivě skrývají.

Hlavním a vlastně jediným motivem prací Jiřiny Hankeové je autorka samotná, resp. její stárnoucí tvář, kterou fotografovala "tak, jak je", případně schovanou za nejrůznější masky – nalepovací štítky, punčochu nebo svinutý kabel. V menšině jsou portréty, které pracují se světlem a stínem jako s plnohodnotnými kompozičními prvky.

Klepněte pro větší obrázek

V textu, který výstavu doprovází, autorka sděluje smysl své práce. Hovoří v něm o duševních stavech stárnoucí ženy, popisuje své negativní pocity z této etapy lidského života a zdůrazňuje, že jejím cílem je nejen "zviditelnění již zmíněných depresivních stavů, ale i další rozměr – naléhavá potřeba vizuálního zkoumání vlastní tváře i těla, s následnou, až směšnou reakcí – maskováním tváře nalepováním symbolů plných rtů, mladistvě růžových tvářiček i jiskrného oka nebo modré blyštivé vlásky kontra přeškrtnutý obličej."

Klepněte pro větší obrázek

Je pravděpodobné, že současné zahledění reklamy a společenských magazínů do hladkých tváří, bílých zubů a mladistvého vzhledu (který má vydržet až do smrti) je jedním z důvodů, proč Hankeová a jí podobní lidé nepřijímají svůj věk a trpí pocity smutku ze seba sama.

Naštěstí na rozdíl od autorky neprožívám tyto stavy, což mi umožňuje hodnotit její fotografie bez niterného pocitu, že mi mluví z duše. Jako vnější divák vnímám vystavené autoportéty jako zajímavou sondu do života člověka hluboce ponořeného do nejistoty a naplněného touhou změnit neměnitelné. Domnívám se, že jde o pohled, který je pro většinu společnosti nelehce čitelný. Lidé postižení obdobnými pocity jako autorka by zřejmě v jejím díle odhalili více.

Vzpomínám si na rozhovor z reportérem Jiřím Křenkem, který DigiFoto otisklo na konci minulého roku. I zde se fotograf přiznal, že své volné soubory považuje za formu autoterapie a hledání svého poměru ke světu. Křenkova "léčba fotografií" je – možná i díky volbě snadněji zobrazitelných motivů – čitelná pro nesrovnatelně širší publikum.

Fotografie je velmi demokratické médium. Na rozdíl od jiných uměleckých disciplín, které vyžadují zvládnutí technických otázek tvorby, fotografické automaty umožňují tvořit každému. Digitální fotografie tuto nezávislost na znalosti teorie ještě zesílila. Proto se domnívám, že výstavní projekty podobné Trapnému pokusu o autoterapii budou stále častější a uvidíme, jak soubor Jiřiny Hankeové obstojí v této konkurenci.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne