Přáli jste si pod stromeček digitální fotoaparát a teď vám ze všech těch funkcí a tlačítek jde hlava kolem a zatím jste neudělali ani jednu kloudnou fotku? Nezoufejte, není to tak hrozné, stačí chvilka „hraní si“ s digitálem a budete vědět jak na to. Předpokládám, že pokud si nevíte rady s ovládáním digitálu, pak se jedná o kompakt nebo ultrazoom. V případě, že máte digitální zrcadlovku, tak o fotografování již asi něco víte.
Základem je návod k použití
Většina uživatelů nečte návody k použití, digitál je přeci jednoduchá věc, takže jeho ovládání je hračkou. Nezatracujte návod k použití, základní ovládání fotoaparátu jistě zvládnete sami, některé pokročilejší funkce však budete muset projít s návodem v ruce. Ze zkušenosti mohu potvrdit, že se to vyplatí. Pokud si osaháte digitál s návodem a věnujete tomu dostatečně dlouhou dobu, pak už ho většinou nebudete potřebovat – potřebné věci si zapamatujete a nepotřebné asi nebudete používat.
Pokročile nebo se scénou
Základní otázka většinou zní: v jakém režimu fotografovat? Pokud máte expoziční automat, pak nemáte příliš na výběr. Většinou je k dispozici plná automatika a poloautomatika. V plně automatickém režimu se o všechna nastavení stará fotoaparát, vy pouze komponujete snímek a mačkáte spoušť. Poloautomatický režim funguje velice podobně, podstatným rozdílem je však možnost nastavit si citlivost, typ záblesku, případně korekci expozice.
Jestliže jste dostali vyspělejší kompakt nebo ultrazoom, pak máte k dispozici více pokročilých expozičních režimů jako je priorita clony, priorita času a manuální nastavení – více o pokročilých režimech najdete v tomto článku. Pro začátek bude nejspolehlivější volbou automatika nebo programová automatika – v prvním případě za vás veškerou práci stran expozice odvede fotoaparát, ve druhém případě již můžete zasahovat více do konečné podoby snímku díky posunu expozičních hodnot. Naučíte se tak pracovat s clonou a časem, to potom zužitkujete při fotografování v clonové a časové prioritě. Posledním stupínkem ke zdolání je manuální nastavení, jehož taje byste měli objevit po zvládnutí obou priorit.
Označení pokročilých režimů je vcelku jednotné, a to P, A, S, M (Nikon) případně P, Tv, Av, M (Canon, Pentax) U expozičních automatů se setkáte maximálně s označením P, tady se ovšem jedná o výše popsaný poloautomatický režim. Pokud nenajdete na svém fotoaparátu ani tuto „ikonku“, pak bývá režim fotografování označen obrázkem fotoaparátu (nejčastěji červeným), režim prohlížení pak šipkou (obvykle zelená). Někteří výrobci používají pro označení automatického režimu své vlastní ikonky (např. srdíčko u Panasoniku).
Panasonic Lumix TZ3 – ikony na voliči režimů jsou srozumitelné i laikovi
Prakticky všechny digitály dnes nabízejí i scénické režimy, ty pracují podobně jako automatika. Fotoaparát nastaví optimální hodnoty expozice s přihlédnutím ke zvolené scéně. Pokud budete například fotografovat krajinu, tak automatika více zacloní, kvůli prokreslení scény. Pokud budete fotografovat sport, nastaví automatika krátký expoziční čas, abyste zachytili sportovce ostře. Scénické režimy jsou pro začátečníky velice užitečné, pokud se však naučíte pracovat s časem a clonou, tak je můžete přestat používat.
Citlivost
Všechny digitály, s výjimkou těch nejlevnějších kompaktů, umožňují nastavit citlivost snímací soustavy. Ta se udává v jednotkách ISO, pokud patříte mezi dříve narozené a už jste někdy fotili, pak jistě znáte jednotky DIN a ASA. Stupně ISO a ASA jsou prakticky stejné. Většinou se setkáte s hodnotami ISO 50, 64, 80, 100, 160, 200, 320, 400, 640, 800 a více.
A o čem nás ISO informuje? Laicky řečeno, čím je hodnota vyšší, tím můžete fotografovat ve větší tmě. Pozor však na vysoké citlivosti, při jejich použití vzniká velice nepříjemný barevný šum. Ačkoliv nemůžeme zobecňovat a házet všechny digitály do jednoho pytle, je možné říct, že maximální použitelná citlivost u většiny kompaktů (i ultrazoomů) je ISO 400. Pokud však zvolíte citlivost nižší, uděláte jenom dobře – daní za nižší citlivost bývá nutnost použití blesku, v tomto případě je dobré vyzkoušet obě varianty (vyšší ISO bez blesku a nízké ISO s bleskem) a zvolit tu lepší.
Canon PowerShot G9 – vlevo vidíte kolečko pro nastavení citlivosti, vpravo pak volič režimů s pokročilými volbami
Vyvážení bílé
Pojem vyvážení bílé je pro mnoho čerstvých majitelů digitálů tajuplný pojem. Princip je však velice jednoduchý, v praxi se vlastně jedná o nastavení–zajištění správné barevnosti snímku. Valná část digitálů má v nabídce automatické vyvážení bílé a několik přednastavených voleb. Automatika bývá většinou spolehlivá, někdy se však zmýlí a obraz má barevný nádech. Proto je lepší naučit se nastavovat vyvážení bílé ručně – je to vcelku jednoduché, existuje několik specifických světelných situací a těm odpovídá několik nastavení – v tomto případě se stane návod k použití neocenitelným pomocníkem.
Pokud budete fotografovat s bleskem, nezapomeňte nastavit vyvážení bílé na blesk (pokud tuto možnost aparát nabízí) nebo na automatiku, v opačném případě většinou dostanete snímky s modrým zabarvením. Otestujte si automatiku v různých světelných podmínkách (žárovka, zářivka, denní světlo, slunečno, pod mrakem) a zjistíte, ve kterých případech se na ni můžete spolehnout. Současné digitály již mají poměrně vyspělé automatické vyvážení bílé a je možné se na něj spolehnout.
Kvalita nebo kvantita
Častou otázkou začátečníků je, jestli je nutné fotografovat na nejvyšší rozlišení. Odpověď zní ano, pokud opravdu chcete mít kvalitní fotografie a chcete plně využít potenciál vašeho fotoaparátu, pak vždy fotografujte na nejvyšší rozlišení a nejnižší kompresi. To znamená nastavit si v menu přístroje kvalitu obrázku na nejvyšší (Quality – Fine). Argumentem může být to, že se vám potom vejde na paměťovou kartu velice málo fotek, to může být pravda, pokud používáte kartu přibalenou výrobcem (většinou mívá cca 16 MB). V tom případě doporučuji pořídit si alespoň 512MB kartu, která vám svojí kapacitou pokryje i několikadenní fotografování.
Nastavení kvality obrazu (míra komprese) u Canonu PowerShot SX100 IS
Ceny paměťových karet jsou však stále nižší a nejrozšířenější typ SD pořídíte v ceně do 500 korun za kartu s kapacitou 1 GB. Pokud byste se rozhodli pro koupi větších kapacit, raději volte více 1GB karet než například jednu 4GB, v případě ztráty či zničení karty nepřijdete o všechny snímky, ale pouze o jejich část.
Pokud byl Ježíšek zapomětlivý a krom digitálu vám nic jiného nepřinesl, nezapomeňte na ochranný/transportní obal na digitál, čistící hadřík na objektiv, náhradní sadu baterií (máte-li digitál na AA baterie) případně další volitelné příslušenství.
Nejlepším přítelem fotografa jsou nůžky
Věřím, že pokud jste se dostali až sem, nebude pro vás fotografování s novým digitálem takovým oříškem. Nejvíc se údajně naučíte chybami, při fotografování to platí dvojnásob, nebojte se fotit co vás napadne s různým nastavením expozice, nezapomeňte si však při prohlížení fotografií uvědomit, co jste udělali dobře a co špatně.
A hlavně, nezapomínejte mazat. Při fotografování digitálem zjistíte, že vlastně můžete fotit pořád dál a dál a je to vcelku zdarma. Jednoho dne na vás však v pravém dolním rohu monitoru vykoukne bublina s oznámením, že na pevném disku je již málo místa. V tom okamžiku už bývá pozdě na mazání fotografií...