Někteří fotografové se zaměřují čistě na fotografování krajin, další se soustředí na portrét či si střihnou jednou za čas fotografování aktu. Jiní zase místo koukání kolem sebe v úrovni lidských očí sedí, klečí či rovnou leží u země s makroobjektivem.
Díky nim tak máme šanci spatřit život a svět tam, kde se běžný smrtelník příliš často nedívá. Pojďte se tedy společně s námi podívat na nejlépe hodnocené snímky z kategorie makro za uplynulou část letošního roku. Aby byl výběr různorodější, postupovali jsme podobně jako v pravidelných měsíčních přehledech, tedy že od jednoho autora se v něm objeví pouze jedna, ta nejlépe hodnocená fotografie.
Odkazy vedou do galerie, pro otvírání do nového okna před kliknutím přidržte Shift.Vaše fotografie měsíce
Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.
Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.
Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami
Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.
Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.