Někteří fotografové se zaměřují čistě na fotografování krajin, další se soustředí na portrét či si střihnou jednou za čas fotografování aktu. Jiní zase místo koukání kolem sebe v úrovni lidských očí sedí, klečí či rovnou leží u země s makroobjektivem.
Díky nim tak máme šanci spatřit život a svět tam, kde se běžný smrtelník příliš často nedívá. Pojďte se tedy společně s námi podívat na nejlépe hodnocené snímky z kategorie makro za uplynulou část letošního roku. Aby byl výběr různorodější, postupovali jsme podobně jako v pravidelných měsíčních přehledech, tedy že od jednoho autora se v něm objeví pouze jedna, ta nejlépe hodnocená fotografie.
Odkazy vedou do galerie, pro otvírání do nového okna před kliknutím přidržte Shift.Vaše fotografie měsíce
Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.
Minulý týden byli vyhlášeni vítězové 61. ročníku prestižní soutěže World Press Photo. Porota vybírala ze 73 044 snímků od 4 548 fotografů ze 125 zemí. Z jednotlivých, celkově devíti, kategorií jsme vybrali ty nejzajímavější fotografie.
Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.
Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.
Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.