DIGIarena.e15.cz

Zelený letní slunovrat na Fotografii týdne

Náladový snímek zve na procházku lesem. Kdoví, jestli na konci cestičky nenajdeme poklad...
Zelený letní slunovrat na Fotografii týdne

Jeden z nejlépe hodnocených snímků posledního týdne nás opět po kratší pauze zavádí mezi vyznavače krajiny, přírody i makrofotografie, která je s touto kategorií často spojována. Snímek, který si představíme níže, ještě není typickým makrem, ale už nesedí ani mezi klasické „krajinky“ v pravém slova smyslu. Ze všeho nejvíc se tato kompozice podobá jemnému portrétu lesní květiny s užitím středověké malířské techniky šerosvitu.

S nezvykle barevným příspěvkem, který mezi jeho ostatní černobílou tvorbou působí jako první sluneční paprsek, se pochlubil uprostřed minulého týdne autor známý jako Therion. Vyznavače své klasické trudnomyslnosti sice touto zelenou poezií zaskočil, ale reakce na snímek jsou veskrze pozitivní.

Klepněte pro větší obrázek 
o zelenosti letního slunovratu; foto: Therion

Fotka týdne pojednává podle slov svého tvůrce „o zelenosti letního slunovratu“ má v sobě obsaženu skutečnou poezii všedního dne. Nazlátlý nádech, půvabná lesní cestička, příjemné sluneční světlo – ve fotografii je až hmatatelně obsažen zlomek atmosféry letního lesa, takže pozorovatel si po chvíli uvědomí smutnou absenci zvukového záznamu dané chvíle: zvuky cvrčků, bzukot včel nebo třeba šum větru v rozložitých korunách stromů. I přes všechny uvedené prvky se foto stále úspěšně vyhýbá jakémukoli připodobnění ke kýči a nabízí spíše malebnost, jemnost a kouzlo.

Ačkoliv je zde jednoznačně zaostřeno na kvítky v předním plánu, autor nám dává možnost získat povědomí i o dalším prostoru před námi; kam ale klikatá cestička lemovaná stíny vede, už nám neprozradí. Právě tady začíná tenká hranice mezi romantikou a tajuplnem, obyčejným letním odpolednem a snivou vzpomínkou. Letní slunovrat v čase našich předků býval obdobím plným magických proměn.

Když se podle pověstí země otevřela, mohl poctivý člověk v lese narazit na poklady, skryté po celý rok lidským očím. Snímek je však – stejně jako další Therionovy práce – obohacen melancholickým temným stínem a černým rámečkem navíc; snad proto, že jeho autor za celý den v lese na poklad nenarazil, ale možná i proto, že časy pokladů a středověkých kouzel jsou už nenávratně za námi.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.