DIGIarena.e15.cz

Zelený letní slunovrat na Fotografii týdne

Náladový snímek zve na procházku lesem. Kdoví, jestli na konci cestičky nenajdeme poklad...
Zelený letní slunovrat na Fotografii týdne

Jeden z nejlépe hodnocených snímků posledního týdne nás opět po kratší pauze zavádí mezi vyznavače krajiny, přírody i makrofotografie, která je s touto kategorií často spojována. Snímek, který si představíme níže, ještě není typickým makrem, ale už nesedí ani mezi klasické „krajinky“ v pravém slova smyslu. Ze všeho nejvíc se tato kompozice podobá jemnému portrétu lesní květiny s užitím středověké malířské techniky šerosvitu.

S nezvykle barevným příspěvkem, který mezi jeho ostatní černobílou tvorbou působí jako první sluneční paprsek, se pochlubil uprostřed minulého týdne autor známý jako Therion. Vyznavače své klasické trudnomyslnosti sice touto zelenou poezií zaskočil, ale reakce na snímek jsou veskrze pozitivní.

Klepněte pro větší obrázek 
o zelenosti letního slunovratu; foto: Therion

Fotka týdne pojednává podle slov svého tvůrce „o zelenosti letního slunovratu“ má v sobě obsaženu skutečnou poezii všedního dne. Nazlátlý nádech, půvabná lesní cestička, příjemné sluneční světlo – ve fotografii je až hmatatelně obsažen zlomek atmosféry letního lesa, takže pozorovatel si po chvíli uvědomí smutnou absenci zvukového záznamu dané chvíle: zvuky cvrčků, bzukot včel nebo třeba šum větru v rozložitých korunách stromů. I přes všechny uvedené prvky se foto stále úspěšně vyhýbá jakémukoli připodobnění ke kýči a nabízí spíše malebnost, jemnost a kouzlo.

Ačkoliv je zde jednoznačně zaostřeno na kvítky v předním plánu, autor nám dává možnost získat povědomí i o dalším prostoru před námi; kam ale klikatá cestička lemovaná stíny vede, už nám neprozradí. Právě tady začíná tenká hranice mezi romantikou a tajuplnem, obyčejným letním odpolednem a snivou vzpomínkou. Letní slunovrat v čase našich předků býval obdobím plným magických proměn.

Když se podle pověstí země otevřela, mohl poctivý člověk v lese narazit na poklady, skryté po celý rok lidským očím. Snímek je však – stejně jako další Therionovy práce – obohacen melancholickým temným stínem a černým rámečkem navíc; snad proto, že jeho autor za celý den v lese na poklad nenarazil, ale možná i proto, že časy pokladů a středověkých kouzel jsou už nenávratně za námi.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.