DIGIarena.e15.cz

Žemloviny s Kelly Jane Carrow aneb 10× do těla

Vítejte u dalšího dílu vyprávění s fotografy. Tentokrát jsem zavítal za mladou slečnou a velmi nadějnou fotografkou.

V pondělním rozhovoru se dáme do řeči s mladičkou fotografkou, která na sebe prozradí nejen to, jaké je studium na střední fotografické škole.

Klepněte pro větší obrázek
Kolo, foto: Kelly Jane Carrow

Kelly, dám ti prostor se nyní představit čtenářům?

Přeji hezký den milí čtenáři. Jmenuji se Kelly Jane Carrow. (Jane je moje prostřední jméno, které je vlastně „Jana“ – podle nejlepší kamarádky mé mámy – ale to se ke zbytku jména nehodí, tak používám „Jane“). Je mi 16 let a momentálně žiju v Dolní Lhotě, malé vesnici za Ostravou, kde však za normálních okolností trávím minimum svého času kvůli dost náročnému studiu v centru Ostravy.

Vím o tobě, že studuješ uměleckou školu a nabízí se mi otázka… bylo těžké se na studium dostat? Nebo tě museli díky tvému talentu přemlouvat? Přibliž nám, jak to dneska chodí na umělecké škole…

Studuji uměleckou školu prvním rokem, ale i přesto mi přijde, že už je to několik let. Hlavním důvodem je to, že je tato škola velmi časově náročná a zasáhne člověku do života tak moc, že už nemá prostor na nic jiného než na svůj Obor. S přijetím jsem měla problém hlavně kvůli špatným známkám z posledních dvou ročníků základní školy. V sedmé třídě jsem se rozhodla jít na jazykové gymnázium a to se pěkně podepsalo na mém vysvědčení. Když jsem si uvědomila, že gympl není nic pro mě, bylo už pozdě známky zlepšovat.

I přes tyto komplikace jsem prošla talentovými zkouškami lépe než jsem předpokládala a stala jsem se jedním z desíti studentů prvního ročníku oboru fotografie. Prvních pár měsíců jsme byli všichni vyděšeni z nového, pro nás neznámého režimu, který zahrnoval trávení ve školních lavicích či temných komorách až devět hodin denně (8:00–17:15). Nedostatek spánku byl hlavním problémem většiny studentů. Naštěstí je naše budova vybavena automatem na horkou vodu, který nám společně s pár lžičkami kafe a cukru pomáhá přežít dlouhé školní dny.

Klepněte pro větší obrázek
Polštář, foto: Kelly Jane Carrow

Vím o tobě a ty se tím ani moc netajíš, že nejsi moc spolehlivá… míváš s tím problémy, nebo lidé co tě znají, už to přejdou mávnutím ruky?

Je to tak. Prostě nejsem schopná zorganizovat si svůj čas. Naštěstí se tento problém týká jen věcí, které nejsou tak extrémně důležité pro život. V oblasti focení jde většinou o to, že někomu slíbím nafocení a pak na to jednoduše zapomenu nebo to nestihnu kvůli jinému plánu. Když už jde ale o věci vážnější, nejen o přátelské focení, snažím se co nejrychleji fotografie dodat a když nestíhám, dám všem okamžitě vědět. Jednou mě napadlo, pořídit si diář, ale pak jsem na to zapomněla...

Máš na focení, podle mého názoru vrozený talent. Vyhledáváš inspiraci, nebo jsou to tvé vlastní vize a nenecháváš si zasahovat do svého stylu? Je nedílnou součástí tvé tvorby Photoshop? Prostě povídej o své tvorbě…

Vrozený talent má podle mě každý, jde jen o to, jak moc ho během svého života rozvíjí. Ale děkuji, jsem ráda, že jsem ho podle tebe zatím rozvinula dostatečně. (úsměv)
Inspiraci si beru poslední dobou hlavně ze svých snů. Nevím, čím to je, ale za noc se mi zdají přibližně tři různé, extrémně dlouhé sny, které na sebe ničím nenavazují. V podstatě je to směs zážitků a pohledů z předchozího dne promíchaných se vzpomínkami z dávné minulosti a špetkou nesmyslu, který vytváří sám můj mozek. Přesně takto vznikl můj poslední soubor s názvem „Lidský vesmír“ kdy se mi několik dní vkuse zdálo o mě jakožto mikroskopické astronautce cestující po lidském těle.

Klepněte pro větší obrázek
Vesmíry, foto: Kelly Jane Carrow

Photoshop byl kdysi nedílnou součástí mé tvorby, ale poslední dobou ho dost zanedbávám. Používám jen základní křivkové úpravy a nechávám fotografiím více přirozenosti.

Co rodina a nejbližší přátelé… přítel. Jak oni vnímají tvé focení. Máš i hezké jméno, přibliž odkud pochází tvá rodina.

Moje rodina a přátelé mě určitě podporují, hlavně psychicky. Člověk by nečekal, že je focení na plný úvazek tak náročné, hlavně když se člověk teprve učí, plní školní úkoly, do toho dělá vlastní tvorbu a k tomu všemu se ještě snaží najít si alespoň pár hodin týdně na své přátelé a rodinu. Opravdu do toho musí dát kus sebe, aby to stálo za to.

Můj otec pochází z Ameriky, kde jsem se také narodila. Žila jsem ve státě Indiana asi do svých pěti let a pak se s mámou přestěhovala do Ostravy. Zní to možná divně pro kdejakého Ostraváka, ale já jsem spokojená a do Ameriky zatím nemám v plánu se vracet.

Jsi mladá studentka, a proto ti chci položit otázku, Ty a dnešní české umění? Jak ho vnímáš okolo sebe, ve škole apod.

O tom bych dokázala psát hodiny a hodiny... Jednoduše, v dnešní době je dost těžké najít něco opravdu kvalitního. Je mnohem jednodušší než kdysi, koupit si drahý fotoaparát, který udělá veškerou práci za vás a „vycvaknout“ náhodnou krajinku z okna. Je třeba dát fotce nějakou myšlenku, ukázat vynaloženou práci... To už se bohužel moc neobjevuje a kvůli dnešním fotografickým trendům jde celá mladá fotografická scéna do kytek.

Každopádně, ráda chodím na výstavy do Ostravských galerií a občas mě něco opravdu nadchne.

Klepněte pro větší obrázek
Hra, foto: Kelly Jane Carrow

Ty a analogová fotografie? Nemáš dojem, že klasická fotografie pomalu zaniká?

Rozhodně si nemyslím, že zaniká, právě naopak. Zdá se mi, že se probouzí z mrtvých a čím dál více lidí objevuje její kouzlo! Pomalu ale jistě přichází nová éra analogů. Já sama mám ke klasické fotografii kladný vztah. Ještě aby ne, fotím na analogový fotoaparát skoro každý den hlavně kvůli škole. Jen mi přijde zbytečné, že se věnujeme jenom analogu. Nemyslím si, že nás v budoucnu uživí, a když už se ve fotografické branži nějakým způsobem udržíme, obživu nám zajistí hlavně digitál.

Oslovuje tvá tvorba širokou veřejnost? Máš nějakou zpětnou vazbu? Nabídky?

Vím o pár lidech, co moji tvorbu opravdu obdivují a vždy mě poplácají po zádech a pochválí mě za dobrou práci, když se potkáme. Jsem za takovou podporu opravdu vděčná stejně jako za podporu lidí, které neznám, ale přesto mi píšou e-maily a zprávy které mi vždycky zlepší den. Občas mívám nabídky, ale jen opravdu výjimečně nějaké přijímám. Ne, že by se mi nechtělo, ale jak už jsem zmiňovala, časové vytížení je opravdu velké a navíc už necelého půl roku nemůžu pořádně chodit kvůli nedávnému úrazu, proto by bylo dost náročné dopravit se za svými zákazníky. Nicméně v srpnu plánuji fotit svoji první svatbu a jsem opravdu zvědavá, jak se s tímto náročným úkolem poperu.

Klepněte pro větší obrázek
Ve vodě, foto: Kelly Jane Carrow

Klasická otázka, koho máš ráda… (myslím fotografy)?

Lennart Nillsson, Steve McCurry, Annie Leibovitz... Kromě těchto světových klasiků mě občas zaujme i česká tvorba např. Jana Saudka, (samozřejmě, Saudek je mistr), Veroniky Bromové, Pavla Máry...

Chceš to ve své tvorbě někam dotáhnout? Jsi ambiciózní, pokud jde o Tebe samotnou?

V tomto směru ambiciózní rozhodně jsem. Chci vystudovat střední školu, poté se pokusit dostat na vysokou školu a živit se něčím, co mě opravdu baví, ale vím, že to bude těžké, protože fotografů neustále přibývá a je poměrně těžké se prosadit.

Co plánuješ do blízké budoucnosti? Výstavy apod.

Neplánuji nic konkrétního, ale rozhodně bych si v průběhu prázdnin chtěla zařídit nějakou samostatnou výstavu, protože jsem ještě nikdy žádnou samostatnou neměla. Naštěstí mi jeden známý nabídl volné prostory, tak uvidím, co se s tím dá udělat.

Klepněte pro větší obrázek
Kelly, portrét

Portfólio,tumblr profil (zde je i hodně fotografií z jejích osobního života) a facebooková stránka autorky.

Žemlovo slovo závěrem

Kelly je mladičká studentka fotografie a podle mého názoru má nepřehlédnutelný styl. Její talent naznačuje zdárnou kariéru fotografky. K tomu jí přeji mnoho úspěchů a také štěstí aby se v dnešním velkém světě prosadila. Pokud shlédnete její portfólio uznáte, že má mnoho zajímavých vizí a své fotografie prezentuje s mladistvým nadhledem a fantazií.

Článek původně vyšel na webu fotoparta.cz a byl otisknut se svolením autora.

Další článek



Související články


celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Zajímavé fotky, přeju hodně štěstí v další t… Roman Štědronský 25. 6. 2012, 14:32
Vyborne citanie na zaciatok tyzdna. Zaujimav… MM 25. 6. 2012, 09:14

Další podobné články

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Proč je dobré kopírovat fotografie velkých fotografů?

Proč je dobré kopírovat fotografie velkých fotografů?

Plagiáty, toť veliký nešvar! Každý umělec se snaží být svým dílem originální, proto si dává pozor, aby svým výtvorem nekopíroval jiné fotografy. Při hledání nápadů se však fotografové rádi inspirují u těch nejlepších.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.