DIGIarena.e15.cz

Zemřel Miroslav Tichý, voyeur s mimořádným rukopisem

Českou fotografickou scénu navždy opustil jeden z našich nejvýraznějších autorů, jehož tvorbu obdivoval i světoznámý David Hamilton.
Zemřel Miroslav Tichý, voyeur s mimořádným rukopisem

Tichý se narodil roku 1926 v malé moravské obci Netčice v těsném sousedství Kyjova do rodiny krejčího a sekretářky. Studia ho odlákala do Prahy, kde navštěvoval, avšak nedokončil Akademii výtvarných umění.

Svoji kariéru zahajoval jako kreslíř a malíř, nicméně v šedesátých letech minulého století objevil kouzlo fotografie, jíž se chopil velmi svérázně. Veškerou fotografickou techniku si nadšeně vyráběl sám, čemuž vděčí i za svůj pozdější věhlas, jenž na přelomu tisíciletí přesáhl hranice české kotliny.

Tichý obdivovatel žen

Díky nedokonalosti vlastnoručně vyrobených fotografických přístrojů, jež sestavoval z mnohdy obskurních dílů, jako byla brýlová skla nebo plechovky, mají Tichého snímky nezaměnitelný ráz.

Charakter často „špatně“ zaostřených a rozličně exponovaných záběrů doráží přirozená patina, způsobovaná jak vyvoláváním, tak následným zacházením s fotkami, jež bývalo obvykle velmi nešetrné. V sedmdesátých letech propadl Miroslav Tichý asketickému způsobu života – přestal se stříhat, mýt, převlékat… výplody jeho tvorby se volně povalovaly po jeho kyjovském domku, šlapalo se po nich, někdy sloužily jako podložka pod jídlo. To vše dohromady společně s přiznaným voyeurstvím tvoří osobitý rys jeho díla. Fotoaparát někdy skrýval pod svetrem a fotil naslepo, aniž by se díval do hledáčku. Objektem jeho uměleckého zájmu byly povětšinou ženy, které potají zachycoval v ulicích Kyjova i v intimnějších chvílích například na koupališti.

V osobním životě však paradoxně ženy nevyhledával, doslova prohlásil: „Žena je pro mě motiv. Nic jiného mě nezajímá. Se ženami jsem se nespustil. I když vidím ženu, která se mi líbí – a možná bych se mohl pokusit o nějaký kontakt – uvědomím si, že mě to vlastně nezajímá. Namísto toho si vezmu tužku a nakreslím ji. Erotika, to je stejně jenom sen. Svět, to je jenom zdání, to je naše iluze.“

Obdivovaný i zatracovaný fotograf

Do popředí zájmu odborné i laické veřejnosti Tichého vyzdvihl sběratel umění Roman Buxbaum, který na základě jeho díla uspořádal několik zahraničních výstav (mj. v Curychu, New Yorku a Berlíně). Na sklonku života se tak dočkal velkého uznání, po němž přitom sám ani příliš neprahnul, a vedle prestižních ocenění sklidil také nemalou kritiku mířící především na „vykonstruovanost“ jeho kariéry a přeceňování tvorby, v jejíž nedokonalosti někteří nevidí víc, než zkrátka a jen nepodařené fotky šmírujícího amatéra.

Jedna z ne zrovna pozitivních recenzí hodnotí českou výstavu Tichého tvorby doslova jako „klamání spotřebitele“. Její autorka Lucie Tomanová svoje dojmy přirovnává k nálezu krabice starých fotek z pozůstalosti, u kterých si můžete nostalgicky zavzpomínat.

Nemusíte být nijak zvlášť empatičtí, aby ve vás fotografie od Miroslava Tichého takové pocity vyvolaly a právě v tom je ukryta jejich síla. Na kyjovském koupališti cáká voda a ozývá se jásot dívek, jejichž obnažená těla z povzdálí pozoruje stárnoucí podivín, prchající svými myšlenkami skrze ručně vyrobenou kameru pryč od všeobjímajícího komunistického dusna… fotka je neostrá, špinavá a snad i zlehka čpící zatuchlinou. Přesto má v sobě kus lidství, které mnozí jiní nedokážou zachytit za celý svůj život.

Klepněte pro větší obrázek
Miroslav Tichý (20. 11. 1926 – 12. 4. 2011)

Zdroje: Tichyfotograf.cz, Wikipedia.org

Další článek




celkem 17 komentářů

Nejnovější komentáře

No neviem, ale voyeurov je na Zemi hádam 99%… ondrej 22. 4. 2011, 15:30
A Vincent Vang Gogh - jeho tvorba duševně ne… Roman 18. 4. 2011, 18:23
Takove komentare vetsinou cloveka po par let… Radek71 16. 4. 2011, 21:08
v tom případě doporučuji více studia na před… karl 15. 4. 2011, 21:55
možná by jste měl nejprve lépe číst, vyhodno… karl 15. 4. 2011, 21:52

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.