DIGIarena.e15.cz

Živá žena jako součást expozice? V Rusku ano.

Díla dotvořená jeho ochránci. Těžko uvěřit, že tito lidé se ocitli na svém místě náhodou. Newyorský fotograf Andy Freeberg

Ruská žena s rukama složenýma v klíně a šálou přehozenou kolem krku, tajemně napodobující skupinku žen z obrazu, který vytvořil ruský realista Jurij Kugacha.

To je jen jedna fotografie ze série s názvem "Guardians" od newyorského umělce Andyho Freeberga. Obrazy dotvořené strážkyněmi, jež mají nad díly držet ochrannou ruku. Ženy na správném místě. Jakoby tyto postavy do svého díla namaloval vlastním štětcem sám malíř.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Možná už se vám také stalo, že vás při výstavě zaujal více člověk nenápadně sedící v rohu a čtoucí si nenuceně noviny, než vystavěné umělecké objekty. Mě ano. Kolikrát jsem v této nehybně sedící postavě našla dokonce víc živoucího, než v obrazu visícím vedle ní. Jaký je vlastně účel těchto lidí v galeriích? Občas mě přivedou k šílenství svým striktním přístupem. Nenávidím je, když mě vyhazují minutu před zavíračkou. Když ale sedí klidně na židli v rohu místnosti, pak tyto strážkyně – často důchodkyně – dokážu přijmout i jako součást výstavy.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Žen hlídající galerijní expozice si povšimnul také Andy Freeberg. Když přiletěl do Ruska, vůbec netušil, jaký zajímavý projekt tam pro svou práci najde. Původně přijel do Ruska s jinými úmysly. Jeho plán však nevyšel, a tak se frustrovaný vydal hledat inspiraci do ruské státní galerie. To, co tam našel, ho nakonec zaujalo natolik, že se rozhodl udělat svůj projekt právě tady. Takže zatímco ostatní návštěvníci svými kompakty zaznamenávali tamní obrazy z 19. století, Andy mířil svým fotoaparátem na ženy, které až nápadně zapadaly do kompozice díla, které měly střežit. Anebo, že by kurátor výstavy přistupoval k práci s takovou precizností?

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

„Když jsem poprvé viděl tyto ženy, byl jsem nadšen. Wow, to je neuvěřitelné, říkal jsem si," vypráví čtyřiapadesátiletý Freeberg, který svou první návštěvu ruské galerie absolvoval v roce 2008. Udělal tam pár snímků, které později představil na fotografickém festivalu v Houstonu. Náhodou si této série všiml i jeden z členů ministerstva kultury Ruské federace Evgeny Berezner. Ten z ní byl natolik ohromen, že Freeberga vyzval k tomu, aby v této sérii pokračoval a pozval ho oficiálně do Ruska.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Andy fotil v galerii celý rok. „V létě je lepší světlo, ale v zimě jsou ženy lépe oblečeny,“ říká fotograf. Oblečení přitom na jeho fotografiích hraje zásadní roli, to ono dotváří dílo do dokonalé podoby. Zároveň je to však i jakási nezaujatost žen, jakoby tam postavy takto usedaly každého dne. Jeden úsměv do kamery a celá fotografie by byla zmařena.

Klepněte pro větší obrázek

Když Andy do Ruska přijel podruhé, už si s sebou přizval i rusky hovořícího tlumočníka. Takže zatímco první focení v galerii se odehrávalo v momentkách, druhé už byla přesně stylizované podle přání amerického fotografa. „V Rusku je úsměv příliš intimním gestem. Rusky si o amerických ženách myslí, že jsou divné. Na jejich vkus se příliš se smějí,“ říká Andy.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Vystudovaný fotograf a teoretik umění vyhrál se sérií Guardians již několik cen. V budoucnu by rád tyto snímky vystavil v Moskvě nebo v Petrohradu, aby je mohli vidět i ženy, které se na fotografiích objevují. „Myslím, že by se rády viděly, jak střeží umění, protože jsou na svou práci hrdé. Práce je součástí jich samotných," říká Andy Freeberg.

Více fotografií najdete na webu Andy Freeberga.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Na jednu stranu ty fotky mají něco do sebe, … Z. 5. 4. 2013, 09:18

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.