DIGIarena.e15.cz

Život ve Fotce týdne způsobuje smrt

Tento týden putuje ocenění Fotografie týdne do rukou Libuše Handlové. Redakce vybírala nezávisle na hodnocení čtenářů webu, které je ovšem až nebývale příznivé: snímek byl v době redakčního rozhodování oceněn známkou nejvyšší – jedničkou.
Život ve Fotce týdne způsobuje smrt

Makrofotografie vosy zaujala hned z několika hledisek. Prvním z nich je zachycení hmyzu v pro něj sice běžné, ale velmi zřídka fotografované činnosti. Vosa nesedí na kytce či lístku, jak tomu často bývá u fotografií s podobným námětem, ale autorka snímku nám ji představuje jako malou šelmu živící se kořistí. Možná i černo-žluté zbarvení vosy evokuje obraz divokého tygra požírajícího úlovek.

Klepněte pro větší obrázek
Libuše Handlová: Smrt pro život
Po kliknutí na obrázek se můžete zapojit do diskuse

Jako druhý z kladných aspektů hodnotíme zaostření snímku, pozadí má velmi podobnou barvu jako vosina kořist. Nebýt způsobu, jakým Libuše Handlová zaostřila na hlavu vosy, která je centrem celého dění, mohlo by dojít ke splynutí kořisti s okolím.

Fotografka Libuše Handlová se také dobře vypořádala se světlem. Stíny působí přirozeně měkce, přestože z osvětlení těla vosy je jasné, že se jednalo o sluneční den.

Také originální název fotografie s použitím černého humoru - Smrt pro život - přispěl k ocenění Fotky týdne. Libuše Handlová získá od redakce nové číslo časopisu DIGI.

 

 

 

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

super flux 7. 9. 2004, 16:13
super Zvedavec 7. 9. 2004, 13:32
pěkný Kahi 30. 8. 2004, 16:52

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.